Lži, mýty a teorie vlkodlaka

Japonští vlci

Co do japonské kultury a zejména dnes velmi populární japonské filmové tvorby (tzv. anime), je všude plno vlků. Většinou jde buďto o nejrůznější vlčí bohy (např. Mononoke Hime), či o lidi měnící se ve vlky (Wolf's Rain, Wolf's Children atd.). Zpravidla jsou obdařeni vysokou inteligencí a lidským rozumem, dost často schopností mluvit a přemýšlet jako člověk, nebo používat magii. Dalo by se tedy říct, že je téměř nikdy nejedná o zcela obyčejné vlky, ale o jakési „nadvlky".

A co je na japonských anime také velmi zajímavé, že pokud se v nich vyskytuje vlčí postava, téměř nikdy nejde o samici. Např. ve smečce vlčích lidí z anime „Wolf's Rain" je jen jedna žena, a ačkoli je vlkům velmi podobná (ve své zvířecí podobě), jde o psa. A v anime „Princezna Mononoke", se sice vyskytuje postava vlčí bohyně Moro, ale v japonštině ji dabuje muž. Je to proto, že v japonské mytologii je vlk považován za výhradně samčího živočicha. Naopak kočka (neko) je považována zase za pouze ženské zvíře, a proto se v anime buďto nevyskytují kocouři, nebo mají ženský výraz a jsou dabováni ženským hlasem.

Výskyt vlků v Japonsku

V Japonsku se kdysi vyskytovaly dva vlčí druhy/poddruhy. Pro japonské obyvatelstvo se vlk stal součástí primitivních náboženství, kultů, víry v duchy lesa apod. Na ostrově Hokkaido se vyskytoval vlk ostrovní (Canis lupus hattai), na ostrově Honšú pak vlk japonský (Canis lupus hodophilax). Oba dva druhy jsou dnes vymřelé, vlk ostrovní vymřel v roce 1889, vlk japonský pak v roce 1905. Je zvláštní, že Japonci samotní mají představu o vlcích jako o nesmrtelných bytostech tak silně zakořeněnou, že stále věří v existenci vlka na Honšú, a popírají jeho vymření.

O obou vlčích druzích si můžete přečíst v Atlase vyhynulých vlků.

Okami

Toto slovo v Japonštině znamená zkrátka „vlk". Je tedy pojmenováním pro oba výše zmíněné vlčí druhy.

Zároveň se „Okami" používalo jako uctivý titul pro některá šintoistická božstva, potažmo pro panovníka celého Japonska. Například „Kuraokami" je dračí božstvo sněhu a deště.

Makami

Makami je jméno pro vlčího ducha, tzn. bůžka uctívaného japonským folklórem. Japonská vulkanická pohoří a husté lesy jsou odjakživa považovány za nebezpečné, a právě vlci byli považováni za ochránce poutníků. Makami byl duch, který trestal zlo a odměňoval dobro. Ve městech Tokio, Saitama a Šizuoka se nacházejí jeho svatyně.

Různé vesnice si tohoto bůžka představovaly a uctívaly jinak. Někde existovala kouzla, kterým údajně Makami chránil úrodu před divokými prasaty, a mohl pro vesničany zanechat také kořist. Jinde žena nabídla vlkům rýži, když se jí narodil potomek. Vlk pak chránil vesnici před pohromami. Nastal-li hladomor, bylo to znamení, že Makami se rozhněval a vesnici opustil.

Podle vlků byly pojmenovávány vesnice. Vlkům byly připisovány nejrůznější magické schopnosti, jako například změna barvy srsti nebo prorocké vidění. V roce 1899 údajně svým vytím varovali vesničany před povodní. Kvůli těmto přiřčeným schopnostem japonský lid dodnes odmítá uvěřit tomu, že by vlk mohl vyhynout.

Japonci měli k vlkům odjakživa úctu a nezabíjeli je, poněvadž věřili, že by tím vyvolali pomstu od bohů. Hlavní příčinou vymření vlka na Honšú tak nebylo vyhubení lidmi, ale epidemie vztekliny. Lesy byly plné vlčích zdechlin, a agresivní vlci bez plachosti začali vesničany napadat. Ti se zprvu ani nebránili, ale jelikož nebyli zvyklí, že je jinak plachá zvířata cíleně hubí, bylo několik vlků zastřeleno, poslední v roce 1905. Nejvíc vlků však uhynulo na vzteklinu bez lidského přičinění.