Lži, mýty a teorie vlkodlaka

Jak hollywood změnil vlkodlaka

Ve dvacátém století prodělalo vnímání vlkodlaka velkou změnu, jenž probíhá neustále i dnes. Zatímco až dosud byl vlkodlak v příbězích vnímán jako odporná stvůra, kterou si každý představoval po svém, a často vůbec nešlo o humanoidí bytost, ale jen o přerostlého ošklivého vlka nebo psa, který kolikrát ani neměl lidský původ a nemohl měnit svou podobu, v posledních stech letech se toto změnilo.

Velkým průlomem byl hororový film "The Wolfman" (1941), v němž tvůrce Hollywood poprvé ukázal divákům člověka, který se skutečně změnil v příšeru. Kromě toho, že zde poprvé vznikla scéna, která přímo zachycuje proměnu ve vlkodlaka (růst chlupů, měnící se obličej...), nevědomky se zde ustálila představa o tom, jak vlkodlak vypadá, jak se proměňuje a jaké je jeho chování. Málokdo ví, že právě tento snímek například ustanovil stříbro jako spolehlivou zbraň proti vlkodlakovi, souvislost s úplňkem (jakousi náměsíčnost) a mnoho dalších, dnes téměř samozřejmých věcí, které ačkoli existovaly už dávno, nebyly v povědomí lidí.

Ve filmu zde vypadá vlkodlak spíš jako nějaká odporná gorila, než psovitá šelma, a má zde zápornou roli. Jde o zrůdu, o monstrum. Přesto se po proslavení filmu začíná z vlkodlaků stávat bytost ne jenom zlá.

Když se totiž v domácnostech začnou objevovat televizory a film běží kromě kina i doma, kde jej sledují děti a mládež, stává se centrem jejich pozornosti. Nejen, že se jej přestávají bát a vlkodlakova "pohádková role zla", z níž mají děti hrůzu, se rozplývá, ale starší děti a teenageři začínají cítit k netvoru sympatie. Totiž, život puberťáka je o neustálém pocitu nepochopení ze strany dospělých, zejména rodičů, o touze být něčím odlišný, výjimečný a to zejména mezi vrstevníky, kteří jsou pro mnohé teenageři důležitější, než rodina (toto však je zcela přirozený vývoj vedoucí k osamostatnění se, a je tedy v životě každého jedince zcela zásadním). Vlkodlak, to je tvor, kterého se všichni bojí, všichni ho odsuzují, nikdo ho nechápe - stejně tak se cítí i mladiství diváci. Ale na druhou stranu je vlkodlak něčím výjimečným, něčím víc než ostatní, a svými supersilami bojuje proti celému světu - velice lákavá představa pro teenagery, kteří se s vlkodlakem začínají velice ztotožňovat.

Této oblíbenosti vlkolaka se rychle chytají nakladatelství a vydávají spoustu knížek a komixů s vlkodlačí tématikou, přičemž odbytištěm jim je mladá generace "vlkodlačí mládeže".

V roce 1972 je vydán komix "The Howling" , který je u mládeže velice populární. Tento komix však zachází ještě dál a vyobrazuje teenagera měnícího se ve vlkodlaka jako sexsymbol. Vlkodlaci a vlkodlačice nejsou jenom odrazem puberťácké duše, ale také sxeuální idol, mnohem přitažlivější než běžný člověk, který svou zvířecí divokostí a pudovou nadržeností vzrušuje představy mladých čtenářů. A tak se z vlkodlaka stává milenec snů, který může v noci z křoví v parku vyskočit na jakoukoli mladou slečnu, která je "unesena bestií", ale čtenářům a čtenářkám se to velice líbí.

Během několika dekád se vlkodlak přerodil z mytologického monstra, hodného bázně a respektu, v nadrženého puberťáckého idola hrdinně vzdorujícího celé společnosti. A tato popularita přetrvává dodnes, živena filmovou i knižní produkcí, které plynou z tohoto trendu velké peníze. Dochází to dokonce tak daleko, že se na přelomu století začaly objevovat skupiny mladých, kteří skutečně věřili, že jsou něčím víc než ostatní, že jsou vlkodlaky, upíry, draky nebo jinými fantasy druhy, na internetu začaly vznikat komunity, v nichž se šlenové navzájem utvrzovali v těchto představách a smyslem života mnohých teenagerů se stalo proměnit se v chlupatou goriloidní obludu. Vlkodlačí tématika se stala životním stylem, a i když se dnes drží zejména na internetu a z reálného života postupně vyprchává, jak mladí tráví víc času doma s elektronikou, než aby se shlukovali venku, zejména ve spojených státech tato móda přetrvává neustále a jak generace stárnou a mění se, netýká s euž jen puberťáků, ale stále častěji i dospělých a lidí středního věku.