Gévaudanská bestie

417 24 8
                                    

Gévaudanská bestie  (La Bête du Gévaudan)  je název pro tvora dosud neobjasněné identity, který za podivných okolností terorizoval venkov na jihu Francie. Za oběť mu padla více než stovka zabitých lidí a desítky zraněných.


K prvnímu útoku mělo dojít v roce 1764 v květnu, kdy zvíře zaútočilo na dívku pasoucí dobytek. Stádo se však proti bestii vyřítilo a zahnalo ji (typické chování turů při ochraně mláďat před predátory). O několik dní později však bestie zabila 14tiletou dívku nedaleko tohoto místa (u obce Langogne). Celkem bestie měla podniknout 210 evidovaných útoků, zabít okolo 113 obětí a okolo 50ti zranit.

O zabití tohoto zvířete se pokoušelo mnoho francouzských i zahraničních lovců. Během rozsáhlých honů padly desítky vlků, rozsypáván byl jed a kladeny hluboké pasti. Jednou údajně bestii dvakrát střelili puškou, ale bez efektu. Jindy hlídkovali okolo čerstvě zabité oběti, ale ani po několika dnech se zvíře k mrtvole nevrátilo.

Král Ludvík XV. se rozhodl zasáhnout v roce 1765, neboť se obával, že by frustrace obyvatelstva v tomto odlehlém kraji mohla vyvolat protivládní povstání. Zprávy o tajemném netvorovi se dostaly i do Paříže. Zabitím bestie byl pověřen proslulý normandský lovec Jean Vaumesle d'Enneval, který údajně zabil na 1200 vlků. Ulovit bestii se mu však nepodařilo, a 24.května 1765 jeho pověst ztratila na významu, když nedaleko od něj zabila bestie několik lidí.

Druhým pověřeným byl zbrojíř a lovčí François Antoine de Beauterne, který během velkolepého zátahu zabil mezi mnoha vlky také velkého 60tikilového samce. Tento samec byl vypreparován a poslán do Versailles, poté do sbírek Louvru, kde byl až do roku 1929 (poté byl vyřazen a spálen). Lovec sklidil velkou slávu a odměny, jenže v prosinci 1765 začala bestie řádit nanovo, až do roku 1767. Vlk, kterého Beauterne zabil, nejspíš pocházel z pařížského zvěřince.

Smrt bestie se připisuje lesníkovi Jeanu Chastelovi. Podle pozdějších vyprávění k němu bestie sama přišla, když v lese nahlas četl z Bible, ale zvíře na něj nezaútočilo. Když dočetl, zastřelil ho kulkou, kterou odlil ze stříbra. Existují však teorie, že rodina Chastelových byla do případu Gévaudanské bestie zapletena podstatně víc, a že mohla stát i za některými útoky. Ty totiž ustaly, když byl Jeanův syn ve vězení.

Podle svědectví napadených byl netvor velký jako osel, měl narudlou srst, tmavý hřbet a bílé břicho, výrazný ocas, vzpřímené slechy a dlouhé řezáky

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Podle svědectví napadených byl netvor velký jako osel, měl narudlou srst, tmavý hřbet a bílé břicho, výrazný ocas, vzpřímené slechy a dlouhé řezáky. Podle popisu měl sice mohutné tělo, ale byl stavěn atleticky a soudě podle stop šlo o poměrně lehké zvíře, které se dobře pohybovalo i na podmáčené půdě.

Při útoku využíval momentu překvapení, útočil z vysoké trávy a vrhal se rovnou na krk nebo hlavu oběti. Nalezení mrtví měli pokousaný krk či úplně oddělenou hlavu od těla a chyběly jim vnitřnosti, zejména játra.


Dobová kresba:

Dobová kresba:

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Lži, mýty a teorie vlkodlakaWhere stories live. Discover now