Lži, mýty a teorie vlkodlaka

Jean Grenier

Na přelomu 16. a 17. století v oblasti Bordeaux žil mladý pastýř jménem Jean Grenier. Byl to zvláštní člověk, dnes bychom řekli, že byl mentálně postižený. Když mu bylo 14 let, byl obviněn z vlkodlactví jako mnoho lidí před ním, ovšem tentokrát měl jeho soud jiný konec.

Od jara roku 1603 v oblasti zmizelo mnoho dětí. Někteří lidé si mysleli, že je to dílo vlků, ale jiní tvrdili, že musí jít o něco nadpřirozeného. Příběh nabral na obrátkách, když byla 13letá dívka Marquerite napadena vlkem, kterému se však dokázala ubránit a vrátila se do vesnice. Tam vypověděla, že nešlo o vlka, ale o chudého pastýře Jeana Greniera, 14letého chlapce, který jí před nedávnem pověděl o jeho zálibě ve vlčím chování, v zabíjení a v proměnách ve vlka.

Chlapec tvrdil, že v lese potkal tajemného muže, který mu daroval kouzelnou vlčí kůži, díky níž se po 3 roky proměňoval ve vlka a napadal lidi. Ukradl z kolébky a snědl dokonce i kojence. Jednoho dne ho potkaly tři pastýřky za bílého dne, a překvapeny jeho divokým vzhledem, zeptaly se ho, proč takhle vypadá. On jim pověděl, že je to kvůli jeho vlkodlačí proměně, a že kdyby teď slunce zapadlo, snědl by je. Vyděšené dívky před ním utekly.

Jean byl zatčen a souzen, přičemž se doznal k zabití a snědení desítek lidí a dětí z celé oblasti. Přítomní byli "pobaveni" jeho detailní výpovědí, včetně tvrzení, že si vybíral mladé dívky, protože dospělé ženy byly tuhé jako stará kůže. Vypadalo to, že je tento chlapec jasným adeptem na mučení a popravu.

Tehdy však šlo o možná vůbec první soudní proces, v němž obhajoba vznesla argument o mentální chorobě, kterým vyvrátila tvrzení o proměnách ve vlkodlaka. Jeanův advokát soudce přesvědčil, že chlapec se ve skutečnosti nemění na vlka, ale stal se obětí svých šílených představ, protože jde o člověka postiženého klinickou lykantropií. I vzhledem ke chlapcově věku nakonec soud rozhodl, že ho namísto popravy pošle na "léčení" do kláštera v Bordeaux.

Ovšem chlapcům stav se nikdy nezlepšil, naopak. Když byli úředníci Jeana po několika letech navštívit, měl prý přerostlé nehty, zuby i vlasy, dál věřil ve své vlčí já, dokázal dlouhé hodiny vykládat o vlcích, po své cele se pohyboval jako zvíře. V necelých 20ti letech v klášteře zemřel.

Celý obor psychiatrie je velice mladý a vyvíjí se velmi rychle. Ještě před několika lety byly léčební postupy zcela jiné než je tomu dnes, a v minulosti velice často pacientův stav jen zhoršovaly. Diagnóza byla nepřesná, léčba experimentální a podmínky v zařízeních včetně hygieny naprosto nedostatečné. V 17. století byl jen malý rozdíl mezi psychiatrickou léčbou v klášteře a pobytem ve vězení. Ani dnes nelze klinickou lykantropii zcela vyléčit, lze ji pouze zmírnit. Případ Jeana Greniera však ve Francii pomohl k lepšímu pochopení případů "vlkodlaků" coby duševně nemocných lidí a k odproštění se od iracionálních vysvětlení, jakože tyto lidi ovládají temné síly a nadpřirozeno.