Podle této historky se jedné úplňkové noci vypravil jeden muž do domu své milenky. Požádal svého přítele ve zbrani, aby ho na cestě doprovodil. Po cestě lesem se však stala velice podivná věc - voják zničehonic zastavil, strhal ze sebe oblečení, a muž viděl, jak se voják proměnil ve vlka, začal výt a utekl do tmy. Jeho oblečení se prý změnilo v kámen.
Když konečně dorazil k domu své milenky, dozvěděl se, že její dům nedlouho před jeho příchodem napadl vlk, který zaútočil na ovce. Naštěstí ho zahnal její sluha, který ho oštěpem poranil na krku. Když se druhého dne muž vrátil do vojenského tábora, našel onoho vojáka umírajícího na krvácení z hluboké rány na krku.
Římský básník Petronius byl prvním spisovatelem, který se zmiňuje o souvislosti mezi úplňkem a přeměnou ve vlkodlaka/ ve vlka. Stejně jako v příběhu od Ovidia, jsou zde vlkodlačí proměna a zvířecké chování postaveny do kontrastu s lidstvím. Stávají se jakýmsi vyobrazením "zvířete v nás". Oba autoři, stejně jako řady pozdějších, si všímají dvou stránek lidské osobnosti - spirituální a pudové. Ve většíně pozdějších příběhů o vlkodlacích funguje zvířecí instinkt a neovladatelné primitivní chování při proměně vlkodlaka v rozporu se snahou každého člověka o civilizovaný a náboženský život. Na jedné straně je lidská duše, nesmrtelná, odevzdaná Bohu a zdravému lidskému rozumu, kterou žádný jiný tvor kromě člověka nemá. Na straně druhé je pak ono "vlkodlačí já" - primitivní zvířecí pudy, které nelze ovládat, díky nimž si vlksvé hrůzné činy ani neuvědomuje, a jediné, co cítí, je neukojitelný hlad. Člověk se řídí rozumem a vírou, kdežto vlk jen zabíjí, zabíjí a zabíjí, a nikdy nemá dost, až nakonec nebude co zabíjet.
YOU ARE READING
Lži, mýty a teorie vlkodlaka
Non-Fiction"Stydím se, stydím, že wattpad zahlcuji další tuctovou rádoby naučnou knihou o vlkodlacích... proto ji, prosím, neberte příliš seriózně." - citace z úvodu Moje malá prokrastinační knížka, zatímco si předepisuji kapitoly k Deníku Lykantropa. :) Kapit...
