Závislá (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Srando-šikana

Pohled Laury:

Koukala jsem do testu a četla si otázky. Zaškrtala jsem nějaký písmenka a test odnesla k učitelce. ,,Zase poslední" řekne spíš posměvačně a já si dojdu sbalit. Popotáhla jsem a i s batohem odešla pryč. Na chodbě se to hemžilo lidma. Proplétala jsem se mezi nimi do doby než mě někdo zatahal za batoh. ,,Ďaková.... Jaký byli odpovědi?" zeptá se Vojta a i s jeho crew mě obklíčí. ,,Nepamatuju si" odpovím a on ke mně popojde blíž. ,,No tak... Nedělej ze sebe důležitou". ,,Fajn..." šeptnu a on se zaraduje. Vytáhla jsem si papír, sepsala čísla a k nim odpovědi. Podala jsem mu ho a on se na mě usměje. ,,Díky" řekne i tak dost zle a oni se začnou smát. Jen jsem se pousmála. 

Poslední hodinu jsem měla matiku. Nečekaný test mi radost neudělal, ale cítila jsem se líp při pomyšlení, že už můžu jít domů. Dneska má konečně přijet táta! Myslím, že už by mohl být na oddělení. I s klíčema od třídy kde mám věci na nové noviny jsem vyběhla schody. ,,Hej Ďaková!". Otočila jsem se a Vojta ke mně naštvaně došel. ,,Co jsi mi dala za odpovědi?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Já ti říkala, že si je nepamatuju" odpovím a on se na mě naštvaně zamračí. ,,Kvůli tobě mám za pět" ohraní se a já si založím ruce. ,,Ne. Za pět máš, protože ses nenaučil a ještě k tomu jsi si nenapsal tahák. Myslím, že to opravdu není kvůli mně" odpovím a on jde ještě blíž. ,,Za tohle zaplatíš" šeptne a já pokývu hlavou. ,,Já? Ne. Spíš ty až budeš muset napsat opravný test, jako jediný idiot ze třídy" odpovím a on se zase zamračí. ,,Nemysli si jak jsi chytrá". ,,Já jsem" odpovím a on mě chytne za paži. ,,Nešahej na mě!" křiknu mírně a odstoupím od něj. Naštvaně jsem odemkla třídu. Z ničeho nic mě chytl. 

Pohled Vadima:

S deštíkem jsem tam stál a čekal jak se to vyvrbí. ,,Mami jedeme už?" zeptám se nedočkavě a ona kývne. ,,Zavolám ještě Simoně" odpoví a nastoupí do auta. Sedl jsem si na místo spolujezdce a ona si zapla mikrofon. Po chvíli jí to zvedla Lauřina máma. ,,Ahoj. Vyjíždíte už?". Ona jen zamručela. ,,Laura se ještě nevrátila ze školy. Měla tu už hodinu být" dodá a já kouknu na mámu. ,,Máme to po cestě, tak se pro ni můžeme stavit" odpoví a Lauřina máma zase jenom zamručí. ,,Děkuju moc" odpoví tiše a já kouknu ven z okna. 

Jakmile jsem přijeli před gympl nikdo tam nebyl. ,,Počkej tady. Půjdu se tam podívat...". ,,Půjdu s tebou. Chodí sem Ríša takže to tady znám" řeknu rychle a ona kývne. Zaparkovala. Rychle jsem vběhli dovnitř. ,,Dobrý den. Hledám Lauru Ďakovou" řekne mamka a ta ženská kývne. ,,No. Věci má ještě v šatně, ale vyučování už skončilo. Zkuste se podívat do 12, kde píše noviny". Ukázal jsem na mamku ať počká tady a šel nahoru. Jak jsem procházel chodbou, vůbec jsem se nemohl zorientovat. ,,Hej! Hned mě pusťe!". Zastavil jsem a rozhlédl se. Bouchání a kopání do dveří šlo z horního patra. Vyběhl jsem schody. Na zemi ležel její batoh a vedle něj hozené klíče. Vzal jsem je a šel ke dveřím. 

Pohled Laury:

Nenávidím ho! Táta už přijel a já jsem tu zamčená. Jakmile jsem slyšela odemykání, na nic jsem nečekala a ze dveří vyběhla. Dotyčný křikl a svalil se. Koukla jsem na něj. ,,Vadime? Jak... Co tu děláš?" zeptám se a on nadzvedne hlavu. ,,Kdo tě tam zavřel?" zeptá se stejně a chytne mě. Jen jsem tam na něm ležela. ,,Vadime!" křikne hlas a já z něj slezu. Rychle jsem si stoupla a mu pomohla na nohy. Vzala jsem si batoh. ,,Našel tě. Lauro kde jsi byla?" zeptá se se strachem a já pokrčím rameny. ,,Úplně jsem ztratila pojem o čase. Omlouvám se. Psala jsem nový článek" odpovím a ona si oddechne. ,,To ale není...". Štípla jsme ho do zad. Jen jsem se na něj usmála. Zamračil se a koukl na svoji mámu. ,,Tak honem jdeme. Už na nás čekají" dodá a mávne na nás.

Když šla Vadimova máma natankovat, Vadim ke mně otočil hlavu. ,,Co to mělo znamenat? Vždyť jsi tam byla zamčená" dodá a já kývnu. ,,Jo. Ale nikomu to neříkej. Je to blbůstka" dodám a on naštvaně bouchne do sedadla. ,,Někdo tě zavřel. Tvoje máma se o tebe bála. Nevypadá to trochu jako šikana?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Ne. Tohle bylo... ze srandy?" zeptám se a on pokýve nechápavě hlavou. ,,Kdo to byl?" zeptá se a já na něj koukám. ,,Já... nevím". ,,Jasně, že víš. Prosím řekni to někomu" dodá a já pokývu hlavou. ,,Nic to není" odpovím lhostejně a mávnu rukou. Vážně se na mě podíval. Vydechla jsem a posunula se k němu. ,,Hele... Tohle ty neřeš. Nijak to nezměníš. Prostě se jenom takhle pošťuchujem. Nikdo by mi tam neublížil. Už jenom kvůli mýmu otci" řeknu a on si mě prohlídne.