Závislá (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Držte se ode mě dál"

Pohled Laury:

,,Neměla jsi odejít" řekne ředitelka a já kývnu. ,,Já vím, ale nenašla jsem žádného učitele a bylo mi vážně špatně" odpovím a ona si mě prohlídne. ,,No dobře. Omluvenku máš?" zeptá se a já kývnu. Modlila jsem se, aby na to nepřišla. Ještě před tím než Vadim v pátek odešel, napsal mi omluvenku. ,,Dobře. Ale i tak ještě obeznámím rodiče" dodá a já kývnu. ,,Můžeš jít domů" šeptne a já hned výjdu ze dveří. Rychle jsem se obula a vyběhla ven. Běžela jsem na oddělení.  Zastavila jsem před semaforem. Nemám čas! Rozhlídla jsem se a předběhla frekventovanou silnici. ,,Co děláš!". Nereagovala jsem a běžela skrz park. Už z dálky jsem viděla otevřené dveře. Vběhla jsem dovnitř. Dominika mi ani nestihla nic říct. Vběhla jsem do kanceláře a táta se na mě otočil. Měl telefon u ucha. ,,Ano. Už je tady. Děkuju" dodá a mobil položí na stůl. Ukázal na mě. Došla jsem k němu. Tázavě se na mě podíval. ,,Jak je možná, že už v pondělí mi volá ředitelka, že jsi nebyla na hodině?" zeptá se a já kývnu. ,,No... Holky řekli, že bychom to měli někomu říct, ale dřív než jsme to stihli, tak byl konec hodiny" řeknu a on si mě změří pohledem. ,,No dobře, ale proč? Hodina nic není" dodá a sedne si. ,,Já vím, ale Nela akorát přišla do školy a stejně by necvičila. Klára nás do toho uvrtala. Už se to nestane. A když jo tak to vyřeším už sama" odpovím a on se zasměje. ,,Fajn. Ale máme to neřekneme" šeptne a já kývnu. ,,Díky" řeknu a sednu si naproti němu. ,,A co jinak ve škole? Nějaký novinky?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Ne. Jenom... Se tam teďka trochu řeší problémy mezi lidma" odpovím a on na mě zvědavě koukne. ,,Řekni mi o tom víc". Jen jsem se zasmála. ,,No mladší se zamykají ve třídách a mlátí se. Jak by jsi to řešil ty?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Nevím. Asi bych to řešil s rodiči a nebo to alespoň někomu řekl" odpoví a napije se kafe. Kývla jsem a koukla do země. ,,Něco tě trápí?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Ne" odpovím prostě a zvednu se. ,,Už musím jít" dodám a on na mě koukne. ,,Kam jdeš?". ,,Domů" odpovím pobaveně a on kývne. ,,Uč se!" křikne se smíchem až když jsem u dveří. Jen jsem kývla a odešla. Asi bych mu měla přestat lhát. 

Pohled Vadima:

Seděl jsem a koukal na tu reklamu. Nakonec jsem klikl na tlačítko. Něco se tam začalo načítat. Viděl jsem jak to díky GPS začalo hledat moje polohu. Vyděšeně jsem koukal, co se stane. Pořád tam byl obrázek nějaké zahrady. Měl jsem z toho špatný pocit. Přímo jsem skočil po zásuvce, abych vypl počítač z elektriky. Jakmile obrazovka zčernala lehl jsem si na zem a koukal do stropu. Snad to nebyl nějaký vir. Domem se ozval zvonek. Zvedl jsem se a sešel dolů. Jakmile jsem otevřel dveře, Laura se na mě usmála. ,,Ahoj. Jdeme?".

Jen jsem seděl a čekal na ni. Až když došla uvědomil jsem si jak moc jsem v prdeli. ,,Lauro. Tady je to divný!" zakňučím a ona se zasměje. ,,Jo je to knihovna. Co od toho čekáš?" zeptá se a podá mi papíry. Jen co jsem si přečetl nadpis, jsem neměl chuť to číst. ,,Pojďme prosím jinak. Třeba do kavárny" řeknu a ona na mě koukne. Chvíli mlčela. ,,Fajn" šeptne a já se zaraduju. Trochu jsem do ní rejpl a oblíkl si mikinu. Laura si šla ještě pro knížky a já na ni čekal u východu. U počítače seděl nějakej kluk. Viděl jsem úplně stejnou zahradu jako u mě doma. Nakoukl jsem mu víc přes rameno. S někým si psal. Jakmile se z poza regálů vynořila Laura, zase jsme si stoupl normálně. Usmál jsem se na ni. ,,Tak jdeme ty studente" řekne pobaveně a výjde ven. 

Pohled Laury:

Pořád na mě koukal. ,,Nekoukej na mě. Radši si to přečti jestli to chápeš" řeknu a napiju se. Seděli jsme na pohodlné pohovce a popíjeli kafe. Už jsem jenom čekala kdy nám donesou ty dorty. ,,Končím. Učím se víc než za celý život" řekne a papíry si schová. ,,Takhle tu maturitu neuděláš" odpovím a trochu se svezu dolů. ,,Máš pravdu. Ale v září mi to snad výjde" odpoví a já se zasměju. Jakmile se ukázala ženská s talířema nedočkavě jsem se na něj koukla. ,,Ano nesou ti jídlo" řekne pobaveně a já do něj drknu. ,,Debile". Ten frajer před nás postavil dorty a mně se hned udělalo líp. ,,Děkujeme" řekne za oba Vadim a natáhne se pro něj. Podal mi ten můj a usmál se. ,,Tak si se dočkala" řekne a zase si sedne. ,,Trvalo jim to hrozně dlouho. To ho pekli?" zeptám se krapet naštvaně a on se zasměje. Oba jsme si kousek ukrojili. Asi jsem objevila nebe. ,,Dej mi ochutnat" řekne a já pokývu hlavou. ,,Ty si užívej ten svůj" odpovím a on zamručí. ,,Lauro". ,,Fajn. Ale jenom kousíček" odpovím a podám mu talíř. 

Pohled Vadima:

Pořád jsme si talíře brali. Seděli jsme u sebe a povídali si. Sem tam jsem se i zasmál. Na stole mi začal zvonit telefon. Natáhl jsem se pro něj. ,,Čau debile! Zajdeš s námi na pivo?" zeptá se Kuba a já kouknu na Lauru. Jen se usmála a ujedla mi z talíře. ,,Ne. Dneska ne" odpovím a on se zhluboka nadechne. ,,Co ti je? Umíráš?" zeptá se teď Ríša a já jen zamručím. ,,Učím se a sedím v kavárně" odpovím a on se zasměje. ,,Ale tam neprodávají chlast" řekne posměvačně a z ničeho nic se utiší. ,,Hele tak mi dojdeme". ,,Omluvíš mě?" zeptá se a Laura kývne. Rychle jsem vyšel ven. ,,Opovažte se vy kokoti. Jsem tady s Laurou" dodám a on se zasměje. ,,Já to věděl! Jo Kuba vzkazuje, že chce vrátit deštník" řekne a já protočím očima. Otočil jsem se k oknu. Zamával jsem nic netušící Lauře. Jen pobaveně pokývala hlavou. ,,Drže se ode mě dál" řeknu a oni se začnou smát. ,,Jasně. Žádný problém. Tak zítra".

Pohled Laury:

Jakmile se vrátil, sedl si a usmál se na mě. ,,Jestli je to důležitý, tak běž. Mně to nevadí" dodám a on kývne. ,,Nic důležitýho" odpoví prostě a dopije kafe. Koukl na mě. ,,Tak... Chceš tu ještě zůstat, nebo jdeme domů? Nebo někam na jídlo?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Je mi to jedno" odpovím a on zvedne ruku. ,,Hlasuju pro jídlo" řekne a já pokrčím rameny. ,,Volím tě předsedou rozhodování" odpovím a on kývne. ,,Tak jdeme na jídlo. Kam?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,Jasně jsem předseda. Tak co třeba to running sushi? Kdy jsme tam byli naposledy?" zeptá se pokušitelsky a já ho praštím. Jak jsme procházeli kolem ostatních stolů, nějaká frajerka si tam s někým psala. Na obrázku byla nějaká zahrada. Vadim se zastavil. ,,Co je?" zeptám se a on nenápadně hlavou kývne k té holce. Ta se na nás otočila. Stránku rychle vypla. Vadim mi podal moje věci. Vyšli jsme ven. ,,Co to mělo být?" zeptám se pobaveně a on pokrčí rameny. ,,Beztak nějaká seznamka" odpoví a já kývnu. Jen se na mě usmál. ,,Tak předsedo. Kam nakonec jdeme?". 

Tak a to je zase všechno všecičko. Snad se vám to líbí. Máte nějaký připomínky?

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby