Závislá (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Rozhodování

Pohled Vadima:

S mámou jsme odjížděli z akademie. Po fyzikých testech jsem byl vážně unavený. Mamka na mě koukl. ,,Jsem na tebe hrdá. Povedlo se ti to" dodá a já na ni děkovně kývnu. ,,Díky" šeptnu a nejistě se na sebe podívám do zpětného zrcátka. ,,Mami?". Zamručela a dál koukala na cestu. ,,Přemýšlel jsem. Co kdyby mě nevzali?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Ale oni tě vezmou" řeken rázně a já kývnu. ,,Dobře. Ale možnost tam je. Co bych potom dělal?" zeptám se a ona se na mě starostlivě usměje. ,,Víš asi by sis musel dát rok pauzu" odpoví a já kývnu. ,,A vadila by ta pauza?". Pokrčila rameny. ,,Samozřejmě že ne. Jsme na tebe hrdí tak jako tak". Sakra dělá mi to ještě těší. ,,Řeknu to na férovku. Já nechci jít na akademii" řeknu a ona zabrzdí. ,,Mami jdi na dálnici!" jeknu a ona se zase rozjede. ,,Jak jako nechceš?" zeptá se a já ukážu rukou na povel, aby se uklidnila. ,,Chtěl bych rok počkat. Třeba se rozhodnu jinak" dodám a ona kývne. ,,Je mi jasný o co jde. Počkat o rok. Kdo je o rok mladší a stejně fixovaný na otce a práci? Hmm. Kdo by to mohl být? Nějaká jistá slečna?" zeptá se a já protočím očima. ,,Ona ti říká, aby jsi počkal?" zeptá se stejně a já pokývu. ,.Ne. Je to čistě z mojí hlavy. Mám strach, že... To nezvládnu" odpovím a ona si povzdechne. ,,Ale Vadime. Vůbec se bát nemusíš. Jsi ten nejsilnější chlapák. Jen si to musíš uvědomit i ty sám. Vidíme tě tak obě dvě". ,,Obě dvě?" zeptám se nechápavě a ona kývne. ,,Ano. I Laura. Když jsem viděla jak se snaží, aby jsi udělal maturitu. Zlato jestli tam nepůjdeš teď tak už nikdy. Podle slov jejího otce je možné, že ji tam ani nevezmou" řekne a já kývnu. ,,Uvidíš jestli tě vezmou a potom se rozhodni. Ale nedělej rozhodnutí na tom, jestli ji uvidíš každý den, nebo každý víkend". 

Pohled Laury:

Pořád jsem čekala až zazvoní. Klepala jsem nohou a pozorovala hodiny. ,,Napíšeme si poslední testíček" řekne učitelka a všichni začnou mručet. Ne! Neeee! Neučila jsem se a ani nedávala pozor. Z ničeho nic se rozezněl zvonek. Na nic jsem nečekala a sbalila si. ,,Ale děcka...". Ze třídy jsem vyšla jako první. V šatně jsem se potkala s Nelou. Ani jsem se na ni nepodívala a šla pryč. Začala jsem vybíhat schody. Málem jsem se vysekala. Za prosklenými dveřmi jsem hledala Vadima. Když jsem ho viděla stát na parkovišti, jak se opírá o auto musela jsem se usmát. Hrozně se na něj těším. Na pár dní odjel na akademii na nějaký ty zkoušky. Snad má dobrý zprávy. Rozrazila jsem dveře a běžela k němu. Jen se zasmál a roztáhl ruce. Skočila jsem na ně. Objala jsem ho a celýho ho opusinkovala. Posadil mě na kapotu. ,,Ahoj" šeptne a já jen kývnu. Dala jsem mu pusu. ,,Chyběla jsi mi" dodá a já ho ještě obejmu. ,,Vadime řekni mi dobrý zprávy" šeptnu a on se na mě podívá. Jen kývl. Zaradovala jsem se. ,,Vážně se to tady nedá vydržet bez tebe" řeknu a setřu si slzu. Pousmál se. Hned na to mu úsměv spadl. ,,Co je?". ,,Musíme si promluvit". Vyděšeně jsem se na něj podívala. ,,Tohle se říká, když se chceš s někým rozejít" řeknu a on pokýve hlavou. Kousek odskočil. ,,To ne! Vůbec! Ne neboj. Já jen... Ehm. Přemýšlel jsem a napadlo mě, že... No". Odkašlal si a byl zticha. ,,Co?" zeptám se mile a on mávne rukou. ,,Že bych tenhle rok nešel" odpoví tiše a já na něj překvapeně kouknu. ,,Cože!"  vyjeknu a snažím se dostat dolů. ,,Jenom kdyby jsi chtěla" dodá a já na něj kouknu. ,,Ne to teda nechci" odpovím naštvaně a on jde blíž. Chytla jsem ho za límec a přitáhla k sobě. ,,Tak hele. Oba jsme dřelia  ty to teď nezahodíš jen kvůli nějaký holce". ,,To ty jsi ta holka!". ,,Já vím!" křiknu stejně a on bouchne do auta. ,,Ale já bych chtěl být s tebou" řeknu už klidně a já kývnu. ,,Vždyť budeme" odpovím prostě a on pokýve. ,,Víš jak je to hrozný? Celý týden nic a jenom na dva dny se vidět? Budeme od sebe. Ty budeš tady a já na akademii. Už druhý den jsem si myslel, že se od tam sbalím a pojedu domů. Já tam nemám co dělat" dodá a já na něj vážně kouknu. ,,Ne ty tam patříš!" řeknu rázně a kouknu na něj. ,,Já tam nepatřím" šeptnu a on pokýve hlavou. ,,Ale jo. Nemám na to předpoklady. Jsem prostě klasická holka. Koukej na ty svaly. Žádný tam nejsou. Vadime přestaň si hledat výmluvy a zadní vrátka. Musíš jít dopředu. Já jsem až ta poslední, na kterou bys měl brát ohled" odpovím s úsměvem a on si povzdechne. ,,Proto tě miluju" řekne prostě a kývne. ,,Jo promiň. Musel jsem... Chápeš" dodá a já kývnu. Objala jsem ho. ,,Hele. Máš někoho doma?" pošeptám mu do ucha a on se oklepe. Prostě pokýval hlavou. Sundal mě z auta a nasedl do něj. Batoh jsem hodila na zadní sedadlo.

Pohled Vadima:

Vzal jsem ji a auto zamkl na dálku. Políbila mě. Snažil jsem se odemčít dveře. Když se mi to podařilo Laury podprsenka byla už rozeplá. Jsem dobrej. Otevřel jsem je a rejpl ji dovnitř. Zabouchl jsem dveře a hned ji chytil. ,,Vadime to jsi ty?". Oba jsme se zasekli. ,,Jo?" zeptám se a táta vyjde z kuchyně. Lauru jsem strčil za sebe. Snažila se zapnout si podprsenku. ,,Co tady děláš?" zeptám se a za ním se objeví všichni naši rodiče. ,,Vy všichni" dodám rozpačitě a Laura si ke mně stoupne. ,,Chceme to oslavit. Jak jsi to skvělé zvládl" dodá táta a Laura kývne. ,,Jééé. To jste hodný, ale já to slavit nepotřebuju" odpovím prostě a oni pokývou hlavou. ,,Nestůjte jen tak ve dveřích. Pojďte". Chytl jsem ji za ruku a táhl. ,,Ale já chci tebe" šeptne a zastaví mě. ,,Rychle to s foukneme a potom...". ,,Co si dáte?" zeptá se máma a Laura si sedne. ,,Něco dej na talíř" odpovím prostě a všichni si posedají.

Pohled Laury:

Myslím, že jsme tu už seděli jen kvůli tomu, že jsem čekala na zmrzlinu. Vadim mě hladil po stehně. Ruku jsem mu odstrkla. Zmáčkla jsem mu vnitřní stranu stehna. ,,My už vás tu necháme" řekne Vadim a zvedne se. ,,Ale co zmrzlina?" zeptám se a jeho mamka kývne. Vadim si zase sedl. ,,Tak mi si tu zmrzlinu vezmeme s sebou" řekne rychle a chytne mě za ruku. Vzala jsem misku a šla za ním. Vyběhli jsme schody a on zabouchl dveře. Zamkl a zatáhl okna. Pobaveně jsem se na něj koukla. Sundal si triko. Hned mě svlékl a odložil zmrzlinu.

Zmrzlina se zatím stihla roztýct. Misku jsem měla na Vadimově břiše. ,,Studí to" řekne a já se na něj usměju. Zbytek jsem na něj převrhla. ,,Lauro!" jekne a koukne na mě. ,,Jejda" řeknu a sednu si na něj. ,,Ty jseš ale...". Utišila jsem ho a koukla bokem. 

Pohled Vadima:

Spokojeně jsem na ni koukal. ,,Teď jsem nejšťastnější na celým světě" šeptnu a ona se zasměje. ,,Vadime šíleně... Tě miluju" řekne a já kývnu. Otočila se na břicho a naštvaně na mě koukla. ,,Já to ale myslím vážně. Vadime já tě miluju, zbožňuju a totálně z tebe šílím". Překvapeně jsem na ni koukl. ,,Myslíš to vážně?" zeptám se a ona kývne. ,,Lauri já... Já. Ehm. Chci být navždy s tebou" řeknu a ona se otočí. ,,Moje bylo lepší" řekne prostě a vstane. Začala se oblíkat. ,,Ne ne. Okamžitě se zase zesleč!" křiknu mírně a ona se pousměje. ,,Jde o to co jsem řekl?" zeptám se a ona pokýve. ,,Ne. Zítra mám školu a musím...". Utišil jsem ji a zase jí sundal triko. ,,Vadime" řekne se smíchem a triko mi sebere. Chytl jsem ji kolem pasu. ,,Je mi jasný na co se zeptáš... Ne musím zítra do školy" dodá a odtáhne se. Triko si oblikla a mrkla na mě. ,,Stejně už mě to nebaví" šeptne a já se na ni otočím. Smích dusila v mojí mikině.

Pohled Laury:

Opřela jsem se o Vadima a koukala na ně jak se baví. ,,Jak vám chutnala zmrzlina?" zeptá se Vadimova máma a koukne na nás. Vadim trapně sklonil hlavu a dal mi pusu do vlasů. ,,Byla výborná" odpovím a ona na mě děkovně koukne. Vadim se zasmál. ,,Kdykoli tu zmrzlinu budu jíst, vzpomenu si na tebe". Pokrčila jsem rameny. ,,Kdykoli budu mít sex v koupelně na zemi, tak si vzpomenu na tebe" odpovím stejně a on se značně smát. Snad to neslyšeli. Nevím no. Vadimův táta se tváří tak, jakoby přemýšlel, v čí koupelně to bylo.

K O N E C  T O H O D L E  D Í L U. LOL

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby