Závislá (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Nemocnice chill

Pohled Laury:

Koukala jsem do tmy. Z ničeho nic se rožlo. Vešla nějaká sestra. ,,Tak slečno čas na prášečky" řekne a já na ni nechápavě kouknu. Strč si ty prášečky někam. Já se snažím nefetovat. ,,Nechci je" odpovím a ona se na mě zase koukne hrozně ublíženě. ,,Jsou proti bolesti" šeptne a já pokrčím rameny. ,,Nic mě nebolí" odpovím a ona si ke mně sedne. ,,Zatím. Zítra ráno, ale bude. Teda spíš dneska ráno. Zlato dělám to pro tebe". Přesně tohle říká máma. Podala mi je. Strčila jsem si ho do pusy a zapila ho. Jen se usmála. ,,Chceš něco?" zeptá se a já pokývu hlavou. Zase zhasla a já pokračovala ve svém koukání z okna. Jsem tu... Včera odpoledne jsem spadla z domu a nechali si mě tu jeden celý den. Ztrácím se v tom. Prostě jsem tu jeden celý den a půlku toho, co se to stalo. Naštěstí mě tu mají plný zuby a ráno jdu domů. Jídla se tu nedají skoro ani strčit do pusy. Těším se až budu doma. 

Druhý probuzení bylo úplně stejný, jako to první. Něco mi svítilo do obličeje. Otevřela jsem oči. Doktor kousek odstoupil. ,,Děláte si srandu? Vždyť jsem neumřela" dodám a já slyším smích. Koukla jsem za něj. ,,Děláte si srandu? I včera jste tu byli celý den" dodám a mamka na mě starostlivě koukne. ,,Vše v pořádku. Počkáme na poslední krevní testy a můžete si ji odvést". Taťka nadšeně kývl. Oldřich a Matyáš se tvářili hrozně ublíženě. ,,Co tak čumíte?" zeptám se a Oldřich ke mně dojde. Sedl si vedle mojí hlavy. ,,Jak ti je?" zeptá se a já nechápavě kouknu na rodiče. ,,Je mi... Děsně, protože tu pokaždý někdo na mě kouká" odpovím a on se uchechtne. ,,Prosím doneste mi někdo kafe" fňuknu a kouknu na ně. ,,Nemůžeme. Doktor to zakázal" dodá táta a já si sednu. Hrozně mě bolely zády. Snažila jsem se tu bolest rozdýchat. Zase na mě koukali, jako na štěně bez nohy.

Pohled Vadima:

Stál jsem před pokojem a snažil se otevřít. Nakonec se dveře otevřely samy. ,,Vypadá hrozně" řekne Matyáš a já na něj nechápavě kouknu. ,,Čau kámo" dodá ke mně a projde kolem. ,,Ou Vadime. Jdeš dál?" zeptá se Laury táta a já přikývnu. Věci pro ni jsem schoval, aby to neviděli. ,,Jak jí je?" zeptám se a její máma mávne rukou. ,,Je... Zmatená" dodá a projde kolem. Akorát jsme vešel a zabouchl dveře. Nakoukl jsem. Držela se za hlavu. ,,Ahoj" šeptnu a ona na mě jedním okem koukne. ,,Ahoj" odpoví a sedne si. Viděl jsem na ni, že ji všechno bolí. Nedivím se jí. Pádem z druhýho patra na dřevěný nábytek, asi nebude dělat salta. Sedl jsem si k ní. Prostě jsem vytáhl koblížky a kafe. Děkovně na mě koukla. ,,Děkuju" šeptne a natáhne se pro to. Opřel jsem se o židli a pozoroval ji. ,,Těšíš se domů?" zeptám se a ona přikývne. ,,Těším se až mi dají pokoj" odpoví a usměje se na mě. Pod nosem měla moučkouvý cukr. Utřel jsme jí ho a vrátil se do své pozice. Zvědavě na mě koukla. ,,Řekneš mi kdo to teda byl?" zeptá se a já přikývnu. ,,Slib je slib, ale musíš mi slíbit, že to nebudeš dál řešit. Je to uzavřený" dodám a ona přikývne. Napila se kafe. Blaženě na mě koukla. ,,Karamelový, jak máš ráda" šeptnu a ona mě chytne za ruku. ,,Držíš mě na živu" řekne prostě a zase se vrátí k jídlu. I po tom co se stalo mě má ráda. Ona je milionová. ,,Tak povídej". ,,Když tě odvezli s tátama jsem jel na stanici a nějak se snažil zjístit okolnosti. Moje teorie... Osoba jenž vnikla k vám do domu je s tebou úzce spjata" dodám a ona na mě nechápavě koukne. ,,Nela?" zeptá se a já na ni kouknu. ,,Ty jsi nepamatuješ kdo to byl?". Pokývala hlavou. ,,Vlastně si to moc nepamatuju celý. Proto moje výpověď zní tak... Divně" šeptne a kousne si do koblihu. Zase měla na nose moučkový cukr. Oprášil jsem jí ho. ,,Byl to Pepa Hájek" řeknu a ona na mě s překvapeným obličejem koukne. Mračila se na mě. ,,Moje teorie... Která se i potvrdila" řeknu a ona se na mě pootočí. ,,Zkouřil se a šel k prvnímu domu, který znal. Ve výpovědi řekl, že si nic nepamatuje. Ale neřekl nic ohledně tebe neřekl" dodám a ona přikývne.

Pohled Laury:

,,Jako hrob" šeptnu a on se skrčí, aby na mě viděl. Všimla jsem si jeho nechápavýho obličeje. ,,To je taková fráze, když od někoho koupíš trávu. Ty nesmíš prásknout ho a on tebe" dodám a on přikývne. ,,Takže jsem akorát blbka". Na hlavu jsme si dala deku. Celkem se stydím. Otravovala jsem je všechny s Pepou, co akorát netrefil domů. Vadim mi deku sundal. ,,Nejsi. Nikdy nevíš co by ti mohl udělat. Byl dost agresivní" dodá a já mu podám pytlík s koblížkama. Jeden si vzal a zase se opřel. Vážně mě pozoroval. ,,Omlouvám se, že jsem ti nevěřil" řekne prostě a napije se kafe. ,,Já se ti nedivím. Spíš se divím, že jsi vážně přijel" odpovím a pod hlavu si dám další polštář. Oba jsme na sebe koukli. Kousek mě odsunul a sedl si ke mně. ,,Jsem hrozně unavená" šeptnu a on mě pohladí po vlasech. ,,Doma si odpočineš" odpoví a hlavu si opře vedle mě. ,,Povídej mi něco" šeptnu a on se trochu přikryje. ,,Za týden jdu poprvé na oddělení, jak na celý den a ani nevíš jak je to náročný...".

Pohled Oldřicha:

,,Běžte říct Lauře ať se začne chystat" řekne táta a já kývnu. Matyáš šel vedle mě. ,,Celkem štígor, že žije" šeptne a já se otočím jestli ho neslyšela máma. ,,Tak hrozný to nebylo" odpovím a on na mě nechápavě koukne. ,,Vždyť si mohla udělat něco s páteří. Jseš debil? To snad nic není?" zeptá se naštvaně a já na něj pobaveně kouknu. ,,Ty jsi se o ní bál, že jo?". ,,Je to moje sestra" odpoví prostě a já kývnu. ,,Máš ji rád" šeptnu a on pokýve hlavou. ,,To zase ne. Prodal bych ji a tebe taky" dodá a já se zasměju. ,,Máš nás rád" řeknu víc nahlas a táta nás předběhne. Zaklepal a vešel. Všichni jsme vešli hned za ním. Byl zticha. Koukl jsem na postel. Oba spali. Nikdy nepochopím jak to dělá. Vadim otevřel oči. ,,Ou. Omlouvám se já...". ,,Potřebovala to" odpoví tiše táta on si normálně stoupne. Pobral všechny věci a koukl na nás. ,,Asi pojedu, ale kdyby jste něco potřebovali stačí zavolat" dodá a táta ho poplácá po zádech. ,,Jseš hodnej kluk. Jdi se taky vyspat" dodá a Vadim na nás mávne. ,,Na nás takhle hodnej nejsi" řekne Matyáš a on přikývne. ,,Vy se mi nestaráte o berušku" odpoví prostě a vezme její tašku. ,,My se staráme sami o sebe" odpovím a Matyáš se zasměje. Mamka vešla a koukla na ni. ,,Zase spí?". ,,Nech ji" odpoví táta a my na ni všichni koukneme. Vždycky ten pokoj byl zelenej?

KONEC. Dnešní díl asi nic moc, ale proběhlo objasnění, takže gut. Jinak pokuď jste se ztratili... je kousek před Vánocema jo? Myslím, že to tam někde bylo i dřív napsaný :D

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby