Závislá (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Zas a znovu

Pohled Laury:

Každý nadcházející den od toho, co jsme si s Vadimem vzali Eden se hrozně vlekl. Do školy mě nakonec vzali a omluvili se za nepříjemnosti. Já bych radši zůstala doma. Ze školy pár lidí vyhodili trvale a tak nějak všichni ví, že kvůli mně. ,,Účinky psychotropní: Zbavení zábran, značně zvýšená sexuální touha, nadměrné smání se, neschopnost chodit rovně. Podání: Ústně.". Papíry jsem si schovala do tašky a otočila se do chodby. Naštěstí dneska je to poněkud klidnější. Došla jsem za Nelou a sedla si vedle ní. ,,Ahoj. Tak jak se máš?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Můžeš ke mně být upřímná?" zeptám se stejně a ona kývne. ,,Měla si Eden?" zeptám se a ona mě utiší. ,,Máme zakázaný se o tom bavit" odpoví a já kývnu. ,,Jasně" šeptnu a zvednu se. Prostě jsem odešla. Dneska se tu už nezdržím. ,,Lauro kam jdeš? Máš dneska psát" dodá Bob a já se na něj otočím. ,,Seru ti na to" odpovím prostě a jdu se obout. Vyšla jsem ze školy. Stál tam Vojta. Vlastně se divím, že do toho nebyl nijak zapletený. Až na to, že má dutku, že mě zavřel ve třídě. Otočil se na mě. ,,Už jsi zpátky co?" zeptá se a já kývnu. ,,Chtěl bych se omluvit, že jsem tě zavřel ve třídě". Jen jsem na něj překvapeně koukla. ,,Co tak najednou?" zeptám se uraženě a on pokrčí rameny. ,,Doslechl jsem se, jak si se zachovala a že to nebyl prvoplán mě zničit, i když jsi mohla" dodá a já kývnu. ,,Nic si nejsme dlužný" odpovím jednoduše a rozejdu de pryč. 

Pohled Vadima:

Kluci do mě pořád něco hustili. ,,Nechte mě už bejt" řeknu naštvaně a zvednu se. Po tom Edenu mám hrozně špatnou náladu. Co se to se mnou stalo? Jsem závislej? Ty vole to je hodně špatný. Rozešel jsem se k tátovi do práce. Vždycky má pár utěšivých slov.

,,Teď ne Vadime! Řešíme tu něco důležitýho" křikne a zabouchne dveře. Znovu jsem vešel. ,,A kdy příjdeš domů?" zeptám se a on jen pokrčí rameny. ,,Dnes už ne" odpoví prostě a vyžene mě. Sklopil jsem hlavu. Se staženým ocasem jsem vyšel z oddělení. Na schodech seděl Laury táta. ,,Beruško já vím, že jsem ti to slíbíl, ale teď se nemůžu sbalit a odejít. Zítra už budu doma".

Pohled Laury:

Jakmile se ozval zvonek, nadšeně jsem šla otevřít. Vysoká silueta, co stála za dveřmi byl určitě táta. Zželelo se mu vlastní dcery. Otevřela jsem dveře, ale táta tam nebyl. ,,Ahoj. Neruším?" zeptá se a já ho pustím dál. ,,Ne. Asi si byl na oddělení co?" zeptám se a on kývne. Oba jsme se rozhodli o tom nemluvit. Jenže když nás spojuje tahle hrozná věc, nějak vyprchají témata, o kterým jsme se dřív normálně dokázali bavit celé hodiny. Teď už byly jen dvě támata. My dva nebo Eden. Zpráva o téhle skvělé droze obletěla Česko. Bůh ví kde ho ještě mají ve velkém. Ovšem na Kladně bylo nahlášeno první úmrtí. Diana Jurniková. 17 let. Předávkování. Přímá smrt, když se jí zastavilo srdce. S Vadimem jsme v tichosti seděli u mě v pokoji. Myslím, že jsme oba mysleli na stejnou věc. Co to udělat ještě jednou? Už víme, co se stane. A víme, že jeden neuškodí. Už jsou to dva týdny, co jsme si Eden vzali poprvé. Nemůže to být závislost. Ještě to ovládáme.  ,,Lauro?". Otočila jsem se na něj. Zvědavě jsem na něj upřela zrak. ,,Musím na záchod".

Pohled Vadima:

Co to dělám? Chci té čisté duši zničit život? Vykoukl jsem ven. Laura seděla na posteli a koukala na jedno místo. Zhluboka jsem se nadechl. Vrátil jsem se k ní. ,,Byl sis umýt ruce?" zeptá se a já ji zvednu. ,,Musíme se těch prášků zbavit" řeknu a ona kývne. Z místa kam koukala vytáhla sáček, kde zbývaly už jen čtyři prášky. I já vytáhl z kapsy sáček, kde bylo všech pět. Věděl jsem na co myslí. I já na to myslel. Kývl jsem na ni hlavou.

Pohled Laury:

Došli jsme k rybníku. Vadim beze slova prášky hodil do vody. Zhluboka jsem se nadechla. Pozoroval mě. ,,Nechceš si třeba dva nechat? Pro každýho jeden ať máme... Třeba jednou?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Tohle dělat nesmíš" šeptne a já jen kývnu. ,,Však já vím" odpovím a dva tam hodím. Pomalu se začaly rozpouštět. Vadim mi ty dva sebral. Rychle jsem se na něj podívala. ,,Budeme o tom mlčet" šeptne a jeden si dá do pusy. ,,Už tady?" zeptám se a on mi ho bezeslova strčí do pusy jak bombon. Usmála jsem se na něj. Po rychlé cestě domů jsme zastavili těsně před domem. ,,Ať se stane cokoli. Nebudeme to řešit".

Po třech hodinách:

Pohled Vadima:

Probral jsem se úplně mrtvej. Ale nejsem. Dobrý. Pořád to má svoje kouzlo. Koukl jsem po Lauřiným pokoji. Byl relativně stejný. Až na schozený stůl a moc nehezkou kresbu na zdi. To budeme muset nějak zakrýt. Laura byla zase vedle, ale oblečná. Tak proč já mám zase jenom trenky? Vstal jsem a otočil ji na sebe. Eden ještě dozníval. ,,Lauro. Lauri probuď se" řeknu a dám jí jednu malou facku. Na tu hned zareagovala a sedla si. Chytla se za hlavu. Koukla na mě. Jen se pobaveně usmála. Zase si lehla. Přetočil jsem se na břicho a pozoroval ji. Prostě mě hladila ve vlasech. Jak to ale probíhalo?

Pohled Laury:

Takovýhle pocit bych už chtěla mít napořád. Zbavena toho, že mě celá škola nenávidí a zbavená citů k Vadimovi, které se mi zdají jako lež.

Flashback:

Jen jsme seděli dole v obýváku. Vadim mi ležel na nohách. ,,Víš, že mají tučňáci krk?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,To jsem nevěděla" odpovím a on se zasměje. Sedl si a zvedl se. Zvedla jsem se za ním. Utíkala jsem vedle něj. ,,Co jdeš dělat?" zeptám se zvedavě a z ničeho nic narazím. ,,Kde se tady vzal ten sloup?" zeptám se a oba se začneme smát. Pomohl mi vstát. Ani jsem nepoděkovala a vešla do pokoje. Vadim zavřel a zamčel. Otočila jsem se na něj. Ze stolu smetl všechny věci a posadil mě na něj. Jen jsme se začali uchechtávat. Opřela jsem se o něj. ,,Asi jsme to dělat neměli" řekne a já kývnu. ,,Jo. Hele neřekla jsem ti to, ale taky tě miluju víš? Jseš fajn. A jseš hezkej, vtipnej, chytrej, snažíš se mě chránit před mnou samotnou a... jseš sexy" šeptnu a on na mě koukne. Jen se pousmál. ,,Jsem hodně sexy" řekne a já kývnu. ,,Jo. Ale já ne. Já jsem jenom velká...". Stoupla jsem si na stůl a vzala si lihovku. ,,Pííííí-ča" řeknu a dokreslím čáru uprostřed. Sundal mě ze stolu. ,,Já jsem velkej... Ta dá!" křikne a otočí se na mě. ,,A proto k sobě patříme" dodá a já jdu k němu. Dala jsem mu pusu. Sundala jsem mu triko a rozepla kalhoty. ,,Proč se mi zdá, že to minule působilo dýl?". Spadla jsem na něj.

Endflashback:

Pohled Vadima:

Dobře, že se neptala proč nejsem oblečený. Já sám totiž nevím, ale mám takovou teorii. Oba jsme leželi a koukali na sebe. ,,Takhle jsme to už uzavřeli doufám" šeptnu a ona kývne. ,,Už chci být normální Laura" odpoví a já kývnu. ,,A já normální Vadim". Sedl jsem si a klín si zakryl dekou. ,,A co řeší takhle normální lidi?" zeptám se po  chvilce a ona na mě koukne. ,,Jejich vztah" odpoví a koukne do peřiny. Já věděl, že na to dojde řeč. 

Tak a to je zase pro dnešek vše. Nebojte. Už Eden nebudou jíst. Nebo jo? Ne spíš ne...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby