Criminal and nerd - Niam

61.

Niall

Potom, co jsme si vystáli frontu na lístky do London Eye jsme konečně nastoupili do kabinky. Neušly mi samozřejmě vyděšené pohledy od zaměstnanců, kteří posílali lidi do kabinek na tomto velké kole. Nepřekvapilo mě ani, když nechali projet jednu kabinku bez toho, aby do ní někdo nastoupil. Potom teprve pustili mě a Liama a potom znovu vynechali jednu kabinku. Jako kdyby se báli, že budou lidé ohroženi jeho existencí.

Byli jsme s Liamem v kabince sami a já nevěděl, jestli za to mám být rád. V autě jsem se sám sebe začal ptát jestli to zvládnu. Jestli to zvládnu s ním být, pokud vím, že mě podvádí. Snažil jsem se najít téma na konverzaci, ale nešlo to. Nemohl jsem na nic přijít a tak jsem si řekl všechno, co o našem vztahu vím. Náš vztah je založený na sexu. Musím být upřímný, když si vybavím všechny momenty s Liamem, tak jsem se buď bál ať už jeho nebo o něj, spali jsme spolu a hádali jsme se. To bylo vše, co jsem si vybavoval.

Miluju ho, ale...nedokážu se smířit s tím, že mu prostě nestačím. Ne potom, co jsme spolu prožili.

Nevěděl jsem jestli to s ním vydržím. Půl hodiny spolu v malé kabince.

Stál jsem u skla a pozoroval mé rodné město a znovu jsem přemýšlel. Bude lepší, když to ukončím já než on. Nezvládl bych, kdyby mi prostě jednou řekl, že mu už nestačím nebo kdybych ho s někým nachytal. Ne, prostě bych to nezvládl.

Trochu jsem pootočil hlavu, abych zjistil, kde je Liam. Stál kousek ode mě a koukal se ven stejně, jako já. Připadal mi, jako malé dítě. Já už tady byl asi pětkrát, ale on poprvé. Musí to pro něho být fascinující. A já se mu nedivím.

Znovu se mi naženou slzy do očí a zhluboka se nadechnu. Musím to udělat. Prostě musím.

"Měli bychom se spolu rozejít." vydechnu tiše, ale tak, aby to slyšel i on. Uslyšel jsem, jak zalapal po dechu, jako by nemohl uvěřit tomu, že jsem to skutečně řekl.

"C-co?" vydechne nevěřícně a jeho hlas se zadrhne. No tak Nialle musíš to zvládnout. Nesmí ti ublížit. Stačí, že už tak tě to bolí. Zvládneš to. Jsi silný.

"Bude to tak lepší." vydechnu a nechám pár slz své po mé tváři. I když můj hlas zněl klidně, já takový rozhodně nebyl. Hroutil jsem se, jako domeček z karet a nevěděl jsem, co mám dělat.

"Cože? Nialle proč? J-já j-já, co jsem udělal špatně? Ublížil jsem ti nějak, nebo jsem snad udělal něco čím..." začne panikařit a rozhazovat rukama okolo sebe. Podívám se na něj a v jeho očí uvidím strach. Strach z toho, že mě skutečně ztratí.

"Nechci o tom mluvit." vydechnu prostě a on ke mě přistoupí a chytne mě za ramena.

"Nechceš o tom mluvit?! Sakra Nialle uvědomuješ si, co říkáš?! Ty se se mnou právě rozcházíš po tom všem, co jsem pro tebe udělal! Potom, co jsem ti, jako jedinému dovolil poznat mě takového, jaký jsem! Kurva já se kvůli tobě změnil! Zasloužím si vědět proč!" křičí na mě hystericky a já čím dál tím víc pláču. I v jeho očích se objeví slzy a já se nezmůžu na nic jiného než na vložení se do jeho náruče a nechat se objímat. Jsem slabý. Moc slabý na to, abych ho nechal jít.

Vzlykal jsem do jeho hrudě a snažil se uklidnit. On mi šeptal do ucha sladká slůvka a snažil se mě udržet, co nejdéle u sebe.

"Miluju tě Nialle. Prosím...udělám cokoliv jen mě prosím neopouštěj. Jsi to jediné, co mám. Kdybych tě neměl, už dávno bych si prohnal kulku hlavou. Prosím. Já tě miluju. Slyšíš?! Miluju tě! Nikdy jsem to neřekl nikomu kromě tebe. Prosím..."