Criminal and nerd - Niam

97.

Bylo mi na nic. Cítil jsem se jako nepotřebný kus ničeho. Jako kdybychom opravdu neměl vůbec žádnou cenu a žádný důvod žít. Sedm let. Tak dlouhou dobu bude trvat doba, než pustí mého přítele z vězení. Sedm let, kdy budeme jedne bez druhého. Tedy ne úplně.

Hned den na to co soudce pronesl rozsudek, jsem se sešel s Liamovým právníkem a vše s ním znovu probral. Soudce Liamovi nepovolil jakoukoliv možnost odvolání se a proto je jeho rozsudek neměnný. Mám, ale podle zákona možnost ho jednou za měsíc navštívit. Každý druhý týden má povolený dvacetiminutový telefonát a můžu mu do věznice přinést nějaké věci, které samozřejmě budou muset vždy projít bezpečnostní prohlídkou.

Sedm let. Za těch sedm let se tedy uvidíme jen jednou každý měsíc, přesněji osmdesát čtyřikrát. Přesně tolikrát se spolu za těch sedm let uvidíme, ale i když se to zdá jako docela dost vysoké číslo, tak je to neskutečně málo. Mohl bych ho vídat každý den. Každý jediný den se vedle něho probouzet, každý jediný den líbat jeho rty, šeptat mu sladká slůvka a nechat si je šeptat též. Každý den bychom spolu mohli zažívat milióny dobrodružství a spoustu sexu, ale ono to nepůjde. Jen několikrát do roka se spolu budeme moci vidět přes sklo. Ani dotkout se ho nebudu moct. Ani políbit jeho rty. Ani jednou ho obejmout. Nasát jeho vůni. Všechno je pryč.

Má nejlepší léta ztratím tím, že budu čekat na něho. Nevyčítám mu to a rozhodně ho nemám v plánu opustit. Jen mě fascinuje, jak se mi celá budoucnost změnila jako mávnutím kouzelného proutku. Ze dne na den jsem přestal potřebovat chodit do školy, na vysokou se najednou nechystám, o rodině se mi může tak akorát zdát a normální společnenský život? Nikdy jsem přátele neměl a všichni mí kamarádi jsou dospělý muži a kluk, který mě hlídá. Až dokončím střední školu, tak co bude dál? Budu pracovat jako každý normální člověk nebo se přidám ke gangu? Dokázal bych denně zabíjet lidi bez mrknutí oka? Dokázal bych to udělat? Nevím jestli bych toho byl schopný. A co bych chtěl dělat za práci? Chci vůbec pracovat? Má cenu chodit do práce a vydělávat si peníze, když je stejně nemám, za co utratit? Vždyť tu se mnou není Liam, abych ho mohl jednou za čas pozvat na večeři za své peníze, není tu, abych mu mohl koupit dárek k narozeninám a k vánocům. Není tady, abych se mu předvedl v novém spodním prádle, které bych si kvůli němu koupil. Všechno jsem to dělal kvůli němu. To kvůli němu jsem chtěl zvládnout školu. Aby na mě mohl být pyšný. Chtěl jsem si s ním zatancovat na maturitním plese. Chtěl jsem být jeho Maličký, který by to všechno zvládl. Chtěl jsem být jeho podpora. Jeho zeď, o kterou by se mohl opřít. A nemůžu být nic. Nic nesmím. Nemůžu mu pomoct. Nezvládnu to. Nedokážu ani se svým IQ vymyslet plán, jak ho dostat ven. K čemu mi to podělaný IQ vlastně je, když nemůžu ani udělat to, co nejvíce potřebuju?! Je to k ničemu! Naprosto k ničemu! Mám kvůli němu jen zkažený celý život a k ničemu mi stejně není. Můj ubohý Liame, co já bez tebe budu dělat?

"Jak dlouho už takhle sedí?"

"Asi tři hodiny."

"Měli bychom něco udělat, jinak se z toho zblázní."

"Jak mu chceš pomoct Louisi? Víš jak Liama dostat ven? Protože jestli jo tak mi to řekni, protože bych to moc rád věděl!"

"Nekřič na mě Harry! Nejsem bůh ví kdo, abys na mě mohl takhle řvát!"

"Promiň lásko jen...je toho na mě moc."

"Je toho moc pro všechny."

Louis a Harry, dva nejlepší přátelé mého přítele, se bavili za mými zády za gaučem, jako kdybych je snad nemohl slyšet a přemýšleli, co budou dělat. Jak řekli sedím přesně tři hodiny sedm minut a třicet jedna sekund na gauči a koukám na kulaté velké hodiny, které visí na zdi, jako kdybych odpočítával minuty, kdy Liama pustí.