Victorie Clark

Odjezd

1.1.1978

Po úžasně stráveném Silvestru jsme kolem druhé usnuli. Bohužel jsem se vzbudila už v osm. Šest hodin spánku je na mě málo. Do toho ještě za dvě hodiny odjíždíme.

Rozhlédnu se po pokoji a všichni obyvatelé ještě spí. Všichni se probudí s kocovinou. Teda až na Rema. Ten toho tolik nevypil. Vlastně ani já jsem nic nepila. Ale James se Siriusem a Kate pili jako o život. Lily na tom byla s alkoholem líp jak oni, ale hůř než já s Remem.

Zvedla jsem se z postele a potichu jsem odešla z pokoje. Celý Nebelvír spal. Vyplížila jsem se ze společenský místnosti a šla jsem na loď, abych se mohla převléknout. V pokoji spala Maya se Samem, a tak jsem si jako myška vyndala oblečení a odešla do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu. Z koupelny jsem se vrátila zpět do pokoje a potichu odešla na snídani.

Ve Velké síni bylo docela dost lidí, hlavně z Kruvalu a Krásnohůlek. Nebelvírský stůl byl, až na první a třetí ročníky prázdný. Taky bodejť, když včerejší party byla od čtvrtého ročníku a výš. Sedla jsem si a pustila se do snídaně.

Odcházela jsem po půl hodině a nikdo z mých kamarádů nepřišel. Je půl deváté a já jsem se vydala zpět na loď probudit ten sladký páreček. Ano, myslím Mayu se Samem. Vešla jsem do pokoje a oni spokojeně oddychovali. Stoupla jsem si ke dveřím, zakouzlila 'Silencio' a přiložila si hůlku k hlasivkám.

,,VSTÁVEJTE! JE PŮL DEVÁTÉ, TAK AŤ MÁTE ČAS SE NACHYSTAT!" zařvala jsem. Oni se lekli tak, že spadli z postele. Já jsem dostala záchvat smíchu.

,,Proč nás budíš, Vick?" zeptal se Sám rozmrzele.

,,Je půl deváté. Za hodinu a půl se odjíždí. Tak vstávejte a běžte na snídani." řekla jsem a odkouzlila silencio.

,,Dobře, dobře." řekli Sam s Mayou velice rozespale. Já jsem opustila pokoj a vydala jsem se do Nebelvírské věže. Prošla jsem Buclatou dámou a vstoupila do společenský místnosti. Bylo tam více živo než před půl hodinou, ale lidi chodili s kocovinou. Ještě že jsem nechala Maye a Samovi na stole lektvar na kocovinu, jinak by se motali. Došla jsem do pobertovské ložnice a potichu jsem otevřela dveře. Jediný Rem už byl vzhůru.

,,Dobré ráno, Remusi." pozdravila jsem ho tiše.

,,Dobré ráno, Vick." pozdravil stejným hlasem.

,,V kolik si vstávala?" zeptal se.

,,Je pět minut po půl devátý, takže před pětatřiceti minutami." řekla jsem ,,Neměli bychom se vzbudit?"

,,Uděláš to ty? Já mám namířeno do koupelny." odpověděl a já jsem přikývla. Rem zalezl do koupelny a já zakouzlila Silencio, pro jistotu. První jsem je všechny zkoušela probudit jemně, nereagovali. A jelikož jsem dneska škodolibá, tak zkusím stejnou metodu jak u Mayi se Samem. Silencio zakouzlené bylo, tak jsem si jenom přiložila hůlku na hlasivky.

,,VSTÁVEJTE! UŽ JE RÁNO!" zařvala jsem. Všichni se hrozně lekli. Sirius spadl z postele a James vydýchaval infarkt. Kate s Lily se tvářily nechápavě.

,,Musíš nás budit, Victorko?" zeptal se James.

,,Nikdy mi neříkej Victorko! A mimochodem je třičtvrtě na devět. Takže být vámi, tak vstávám." ukončila jsem svoji řeč. Lily s Kate se hned zvedli, ale bolela je hlava. Já jsem jim podala lektvar na kocovinu.

,,Nemáš i pro mě?" zeptali se unisimo Sirius s Jamesem.

,,Ovšem." řekla jsem a podala jim lahvičku. Oni ji na jeden lok vypili.

,,Chutná to hnusně." poznamenal James.

,,Ale hlavní je, že to funguje." řekla jsem a odešla do společenky.

Po půl hodině všichni přišli a odešli na snídani. Já už jsem snídala, tak jsem jim řekla, že si jdu zabalit, jelikož jsem neměla sbaleno. Jen přikývli a šli dál. Já se od nich odtrhla a šla na loď.

Náš pokoj byl jak po atomovce, a tak jsem se pustila do úklidu a balení. Přece jen za pětačtyřicet minut odjíždíme.

Balení a úklid mi zabralo dobrou půl hodinu. Na nádvoří se už všichni loučili. Já jsem došla k naší skupince a objala jsem Lily, Kate, Rema a Jamese, kterému jsem dala pusu na tvář. Pak jsem ještě objala Siria, kterého jsem pak ještě políbila.

,,Slib, že mi budeš psát." řekl Sirius.

,,Budu neboj." ujistila jsem ho.

,,Hlavně mě prosím nepodveď." zašeptala jsem.

,,Neboj, Vick." zašeptal mi nazpět.

,,Tak ahoj. Uvidíme se za půl roku." rozloučila jsem se s ostatními.

,,Mějte se. Budeme si psát a prvního července se uvidíme." loučil se James.

,,Monty, udělej mi radost a slož OVCE. Ty tak Siriusi." řekla jsem a ještě jednou je objala. Pak nás už volal Karkarov, že už musíme jít. Naposledy jsem si zamávali a já s Mayou a Samem jsem šli na loď. Loď vyplula a my jsem šli sednout k nám do pokoje.

,,A je to. Zase se s nimi uvidíme za půl roku." vydechla jsem.

,,Netušila jsem, že loučení bude tak těžké." připustila Maya.

,,Já taky nečekal, že se s nimi tak skamarádím." přiznal Sam. Pak jsem už jen začali mluvit o OVCE.

Z pohledu Siriuse:

A je to tady. Odjela. Strašně mě to vzalo, když se loučila. Poznal jsem, že se jí taky nechtělo odjíždět.

,,Měli bychom jít." přerušil mé myšlenky Rem. Jen jsem přikývl a vydali jsme se do společenský místnosti. Celou dobu jsem byl smutný. Půl roku ji neuvidím. Sice si s ní budu psát, ale to není to stejný. Půl roku se budu muset obejít bez jejich rtů. Pravda že sex jsme ještě neměli, ale na půl roku mám celibát. Jestli se to tak dá nazvat. Vím, že holky mě budou uhánět, ale já ji nejsem schopný podvést. Až tak ji miluji.

Já jsem nechtěl zůstat ve společence, a tak jsem odešel do ložnice, kde jsem si lehl na postel. Půl roku. To je dlouhá doba, hlavně já nikdy neměl vztah na dálku a ona ještě neměla žádný vztah. I když já neměl nikdy VÁŽNÝ vztah. Až s ní to myslím vážně. A teď ji půl roku neuvidím. Je to docela velká rána. Kdyby aspoň chodila do Bradavic, ale ona je z Kruvalu. Z celého přemýšlení jsem usnul, jelikož jsem toho v noci moc nenaspal.

Další kapitola za námi. Tentokrát už odjezd z Bradavic. Příběh tímhle určitě nekončí. Zase brzy. Claire