Kde jen může být?

512 24 1
                                    

Brumbál k ní přistoupil blíže a dal ji něco do kapsy se slovy ,,Řiď se podle svého srdce, ale pamatuj, každý si za své činy nese zodpovědnost... a jestli je to za dobrým či špatným účelem... na tom nezáleží... na to nikdy nezapomeň." poté opustil ložnici.
Ještě chvilku seděla na posteli, než ji vše došlo. Vyskočila z postele a připravila si vše potřebné do kabelky, kterou si pomocí kouzla zvětšila.
,,Kam bych se schovala, kdybych byla pes na útěku? Mysli Luno mysli!!! No jasně Zapovězený les." řekla si pro sebe. A nepozorovaně se vyplížila z Bradavic.
Vkročila do lesa a šla přímo za nosem. Občas zkusila zavolat Siriusovo přezdívku Tichošlápka, ale žádná odpověď se k ní nedostala. Šla pořád dál, až došla k jeskyni. Šla blíž a zkusila dovnitř nahlédnout. Zaslechla něco pomalu oddechovat. Někdo tam spí. ,,Tichošlápku?" zkusila zašeptat. ,,Tichošlápku?" zkusila o něco hlasitěji. Vyndala si z kapsy hůlku. ,,Lumos." z konce hůlky vyšla záře, která odhalila kdo, nebo spíše co leží v jeskyni. ,,Nox." hůlka zhasla. Luna se pomalu a hlavně potichu pokoušela dostat ven z jeskyně. "Prask" ozvalo se pod její nohou. Podívala se pod sebe a zahlédla kosti. V tu chvíli se její společník probudil.
Při pohledu na to zvíře, které se zvedalo a odhalovalo svou velikost a svalovou hmotu, se ji rozbušilo srdce. Bezeslov dala nohy na ramena a vyběhla z jeskyně. Zvíře se rozběhlo přímo za ní.
Když vyběhla ven, do někoho narazila. Zvedla hlavu a střetla se opět s těma zelenošedíma očima. ,,Pane profesore, musíme utéct." bylo však pozdě a zvíře stálo pár kroků před nimi. Profesor Lupin si Lunu schoval za sebe. ,,Experiarmus." vyslovil. Zvíře to odmrštilo několik metrů hluboko do lesa, kde spadl na hlavu a zůstal ležet. ,,Zůstane jen chvíli oblbnutý. Pojď musíme zmizet." vydali se pryč z lesa. Ani jeden cestou nepromluvil. Oboum bylo jasné, co ten druhý dělal v lese. Hledali Siriuse Blacka.

Uběhli tři měsíce a o Blackovi ani vidu ani slechu. Luna pravidelně chodila k profesorovi Lupinovi na doučování obrany proti černé magii. Postupem času, se z nich stávali dobří přátelé, než aby byli jako učitel a žák, ale i tak o sobě skoro nic nevěděli... profesor Lupin byl každé tři dny v měsíci k nedohledání a nikdy ani slovem nechtěl naznačit proč. Ale také Luna měla své malé tajemství, které ji začalo celkem znepokojovat, protože moc dobře věděla co znamená, ale nikomu o tom nemohla říct. Nechtěla. Bála se.

NEVINNÁ Where stories live. Discover now