NEVINNÁ

(Ne)milé překvapení

Lupin odnesl Lunu zpět do Doupěte.
Byla celá promrzlá, položil ji do její postele a přikryl ji dekou a svým kabátem. Luna se po chvilce vzbudila, sedla si na postel a pozorovala muže, který se díval z okna jejího pokoje. ,,Jak dlouho už to víš?!" promluvil do ticha profesor Lupin. ,,Pár dní, ale nechtěla jsem si to přiznat." zašeptala. ,,Sakra Luno, víš v jakém jsi nebezpečí!? A nejen ty!" zvýšil hlas ,,Máš vůbec ponětí, co by se mohlo stát, kdybych v tom lese nebyl s tebou?!" přešel k její posteli a sedl si vedle ní. Oné dívce začaly po tváři stékat slzy. ,,Je to moje krev... čistá krev..." odpověděla mezi vzlyky. Lupin si ji přitiskl k sobě do objetí. Opět zavládlo ticho, oba moc dobře věděli, co je v nejbližší době čeká.

Mezitím se dole v kuchyni všichni náramně bavili. Nikdo z hostů ani domácích si nevšiml, že Luna a Lupin nejsou přítomni. Všichni vesele popíjeli máslový ležák a ohnivou whiskey. Nechtěli ani pomyslet, co je tam venku čeká a dál si užívali Vánoční atmosféru.

V ten večer se k ostatním připojil i profesor Lupin s Lunou, ale co se onu noc stalo si nechali jen pro sebe.

Následující tři měsíce se nic neobvyklého nedělo. Všichni žáci a profesoři se po Vánočních prázdninách vrátili zpět do Bradavic. Luna stále chodila na hodiny obrany proti černé magii, kde přátelství mezi ní a profesorem Lupinem jen a jen skvétalo, i když profesor Lupin byl každé tři dny v měsíci k nedohledání a nechtěl ji říct proč, tak i přes to mu plně důvěřovala.
Jen Smrtijedi ani sám Voldemort o sobě nedali vůbec vědět, jakoby vůbec neexistovali. 

,,Luno." ozval se jednoho březnového večera na chodbě udýchaný profesor Lupin. ,,Ano pane, stalo se něco?" odpověděla mu starostlivým tónem čarodějka. ,,Pojď se mnou do ředitelny." řekl pevným hlasem. Luna už se na nic nevyptávala a jen následovala profesorovy kroky. Došli před ředitelnu, profesor zaklepal na dveře, které se následně sami otevřeli. Šli tedy dál a ocitli se v nádherné kruhové místnosti, jejíž zdi byly pokryty hýbajícími se lidmi v obrazech a uprosteřed místnosti stál stůl za kterým seděl ředitel školy. Byl to starý muž, který na svůj věk byl velice vitální. Měl na sobě dlouhý šedý hábit, který byl téměř schovaný pod jeho hustým, šedým plnovousem. ,,Posaďte se." rukou pokynul k dvěma židlím, které stáli před stolem. Luna s profesorem Lupinem si přisedli a čekali, co se bude dít dál. ,,Zavolal jsem si vás, abych vám sdělil..." oba si změřil pohledem a pokračoval ,,že o jarních prázdninách, které tu budeme mít co nevidět... oba dva zůstanete ve škole." pohlédl Luně do očí ,,Vím, že jste se těšila na rodinu Weasleyů, ale musíte pochopit, že je to tak nejen pro vás, ale i pro ně bezpečnější." ,,Pane řediteli, já to chápu." odpověděla trochu sklesle. ,,A vy Remusi" obrátil svůj zrak od Luny na profesora Lupina ,,tu pochopitelně zůstanete také. Vaše společné hodiny obrany proti černé magii budou i nadále pokračovat." na chvilku se odmlčel ,,Ale ještě něco jsem vám chtěl.. ach ano... Luno od pondělka budete chodit k panu profesorovi Snapeovi na hodiny nitrobrany. On vám vše vysvětlí a teď už běžte." všichni  se rozloučili a Luna s profesorem Lupinem opustili ředitelnu.

,,Od pondělka mám začít chodit na hodiny nitrobrany? Ke Snapeovi?! Však to už je za tři dny?" poveděla s trochou zoufalství a nejistoty v hlase. ,,Luno, myslím si, že momentálně hodiny nitrobrany jsou pro tebe velmi důležité." pohleděl ji do očí a pokračoval ,,No Snapea ti sice moc nezávidím, ale popravdě neznám nikoho lepšího, kdo by tě měl učit nitrobranu, to mi věř." pousmál se. ,,Pane profesore, co je vlastně ta nitrobrana?" zeptala se ,,Zjednodušeně, legilimens je kouzlo, které umožňuje kouzelníkovi proniknout do mysli druhého člověka.. tobě.. no a tvým úkolem je svou mysl uzavřít, ale teď už běž spát a dávej pozor na Filche a paní Norisovou." zasmál se. ,,Dobře, dobrou noc." opětovala mu úsměv a každý se rozešel jiným směrem. Profesor Lupin šel do svého kabinetu a Luna do Zmijozelské koleje.