NEVINNÁ

Vzpomínky

Z pohledu Luny

Víkend utekl snad rychleji než voda a já jsem už připravená stála před dveřmi do Snapeova kabinetu. Zaklepala jsem a z poza dveří se chladným mužským hlasem ozvalo ,,Vstupte." otevřela jsem dveře a vešla do místnosti. Ještě nikdy jsem tu nebyla. Překvapila mě úhlednost a temnota, která v místnosti panovala. ,,Dobrý večer." prolomila jsem ticho.

,,Posaďte se." rukou pokynul k židli, která se tyčila uprostřed místnosti. Posadila jsem se. ,,Předpokládám, že vše potřebné víte." propaloval mě pohledem. ,,Ano." přikývla jsem.

,,Legilimens." cítila jsem, jak je v mé hlavě. Před očima se mi mýhala jedna vzpomínka za druhou. V jedné jsem byla jako malá holčička, hrála jsem si s matkou v pokoji. Tenkrát jsem ještě nevěděla, co je zač. Měla jsem ji moc ráda a myslím, že ona mne také. Následně jsme se ocitli ve vzpomínce, kde jsem se na nástupišti devět a třičtvrtě loučila se Siriusem. ,,Ten zmetek!" zaslechla jsem profesorův hlas. Bylo mi jasné, kam tím profesor Snape míří, ale nedokázala jsem mu v tom zabránit. Snažila jsem se ho ze své hlavy dostat.. a pak... ,,Siriusi, nechte ho!" viděla jsem, jak Siriuse kvůli mně mučí. Dlouho jsem si to vyčítala, snažila se na to zapomenout, ale marně.. a teď to celé prožívám znovu a ještě k tomu se Snapem. Přežít v Azkabanu není snadné, ale není to ani nemožné. ,,Pane profesore, prosím já.. nechci se na to dívat!" prosila jsem ho. ,,Musíš se víc snažit." procenil mezi zuby. On si nejspíš Siriusovu bolest užíval, ale já ne a snažila jsem se myslet na něco jiného, ale marně, stále jsem před sebou viděla Siriuse, který už jen ležel a nehýbal se. Už jsem se na to nemohla dívat.  ,,Řekla jsem dost!" dokázala jsem to. Uzavřela jsem svou mysl.

,,Nebylo to zas tak špatné." řekl ,,ale ani dobré!" nestihla jsem nijak zareagovat a zase jsem cítila narušitele v mé hlavě. Snažila jsem se ho dostat ven, ale už jsem byla moc vysílená.

Tentokrát si profesor Snape našel nový terč v mých vzpomínkách. Před sebou jsem měla všelijaké vzpomínky, které se především pojily s profesorem Lupinem. Viděla jsem náš první rozhovor ve vlaku, jak mi zachránil život. ,,To je celý on... hrdina." utrousil ironicky poznámku Snape. Náhle jsme se ocitli v učebně obrany proti černé magii, kde jsem stála před bubákem, který se díky Lupinovi proměnil v měsíc v úplňku. ,,Hahahaha." zasmál se Snape.
Navštívili jsme také naše soukromé hodiny, Vánoce v Doupěti, nebo když jsme se schovávali před Filchem... byla to jedna hezčí vzpomínka za druhou, byla jsem šťastnější a šťastnější. A na všech byl on.. Remus Lupin! Až v tu chvíli jsem si uvědomila, jak je pro mě důležitý, jak jsem s ním šťastná a v jeho přítomnosti se cítím v bezpečí.

Z pohledu třetí osoby

Luna stála před profesorem Snapem, který nemohl uvěřit tomu, co právě viděl. Radši se vším skončil, řekl, že za týden budou pokračovat. Dívka se nezmohla na jediné slůvko a opustila kabinet.