NEVINNÁ

Zůstaň!

Dny plynuly a plynuly, až se z nich staly týdny, měsíce... a na školních pozemcích se procházela mladá dívka, která byla myšlenkami v oblacích. Od poslední soukromé hodiny s profesorem Snapem takto trávila každičký volný čas. Každý den se po škole vytratila, nikomu o sobě nedala vědět, procházela se, vyhýbala se každičké živé duši, přestala chodit na soukromé hodiny nitrobrany a obrany proti černé magii. Chtěla být sama.

Profesor Lupin ji potají z astronomické věže sledoval, měl o ní strach. Říká se, že dokud je v Bradavicích Brumbál, nikomu se zde nic nestane.
Jenže Lupin moc dobře ví, že Luna nikde není v bezpečí. Už několikrát se ji snažil domluvit, aby pokračovala v obraně proti černé magii, ale marně. Nechápal, co se mezi nimi stalo. ,,Provedl snad něco?" tuto otázku si kladl každičký den, ale odpověď na ni nenašel.

Každým dnem byla Luna uzavřenější a tišší. S jejími změnami v nitru se měnilo také počasí za okny hradu, kde místo tradičního, slunečního, červnového času, panovalo dlouhé období mračna, mlh, dešťů a bouřek.

Nastala jedna z posledních snídaní v tomto školním roce v Bradavicích. Velká síň byla plná hladových studentů, kteří poslušně seděli u stolů svých kolejí a nakládajíce si na své talíře všechny druhy snídaní, které jim školní skřítkové připravili. Také celý profesorský sbor seděl na svých místech a ládoval se pudinkem.

,,Koukejte, přiletěla pošta!" zakřičel přes celou síň chlapec v Havraspárském hábitu. Všichni přítomní se podívali na okno, kterým přilétalo více a více sov, které měli noviny, balíčky a dopisy ve svých zobáčcích nebo přivázané k nohám. Takový počet sov, na ranní poštu, byl velmi neobvyklý. Každý student i profesor obdržel noviny, které na své titulní straně nesli pohyblivou fotku Azkabanu, jehož část byla v troskách a nad ním titulek ,,Hromadný útěk z Azkabanu". V síni nastalo hrobové ticho, které předčítáním článku přerušil chlapec z Nebelvíru:
,,Ministerstvo kouzel včera pozdě večer oznámilo, že došlo k hromadnému útěku z Azkabanu.
Když ministr Kornelius Popletal mluvil ve své soukromé pracovně s novináři, potvrdil, že včera v brzkých večerních hodinách uprchlo deset trestanců odsouzených do vězení s maximální ostrahou. ,Je to velice politováníhodné, ale nacházíme se ve stejné situaci, v jaké jsme byli před necelým rokem, když uprchl vrah Sirius Black,' prohlásil Popletal včera večer. ,Domníváme se, že mezi těmito dvěma útěky je souvislost. Akce takových rozměrů jednoznačně svědčí o pomoci zvenčí a musíme mít na paměti, že Black je vůbec prvním vězněm, jemuž se podařilo z Azkabanu uprchnout, může být ideální osobou schopnou dopomoci k útěku dalším. Děláme vše, co je v našich silách, abychom zločince dopadli, a vyzýváme kouzelnické společenství k bdělosti a rozvaze. Za žádných okolností by se nikdo neměl k těmto osobám přibližovat.' "

Opět v síni nastalo ticho. Luna se zvedla a rychlým krokem ze síně odešla. Lupin si jejího počínání všiml, také své místo opustil a vydal se za ní. Následoval její kroky, které ho dovedli na kraj zapovězeného lesa, kde se jejich oči po dlouhé době opět střetly. ,,Luno, co to děláš?" zeptal se ji zmateně  Lupin. ,,Pane, musím to udělat! Zavolal si mě!" se slzami v očích si na levé ruce povytáhla rukáv hábitu, na jejímž předloktí se nacházel svíjející se had. ,,Mrzí mě to," a s těmito slovy se přemístila. ,,To není možný," zůstal stát a díval se na místo, kde ještě před chvilkou stála mladá čarodějka. ,,Brumbál!" zašeptal a rozběhl se zpět ke hradu.