Sjelevenn

29

Den uběhne až moc rychle a nastane čas se rozloučit. „Přijdeš, že jo?" obejmu Ann, která má na krajíčku. „Si piš, musím vidět jak to u tebe doma vypadá." Pustí mě, abych se mohla rozloučit s Kolbeinem. „Ahoj tati," pošeptám mu do ucha. „Jsem na tebe pyšný dítě." „Díky. Za všechno," podívám se na Grense, který se loučí s klukama. „Jsem moc rád jak to dopadlo. Věřím že budete šťastní," přikývnu a políbím ho na tvář.

„Tak co vy lenoši," obejmu Marcuse, který okamžitě střelí pohledem po Grensovi. Ten se jen zasměje a odejde za Ann, která ho táhne za ruku pryč. „Vy přijdete, že jo? Pochybuju že by jste si nechali ujít párty," zakřením se na ně. „Si piš, doufám že budeš mít dost piva," ozve se Einar. „No, hlavně počítejte s tím, že tam nebudete sami, jasné!" ukážu na něho prstem. „Neboj, dám na ně pozor," řekne Askel. Usměji se na něho a obejmu, „Mám vás ráda kluci."

Na okraji lesa všem ještě zamávám a zamířím mezi stromy, kde čeká Grens. „Co to máš?" pokynu ke krabici, kterou má přivázanou k zádům. Nebuď zvědavá. Jen zavrtím hlavou a přeměním se.

Cesta zpět se mi zdá kratší a uběhne rychle.

Eirin na nás už čeká. „Ahoj," obejmu ji plná dojmů a šťastná že jsme je mohla všechny vidět. „Ahoj, jdete akorát." Rozhodla jsem se dočasně každý večer pořádat společné večeře, abych mohla všechny lépe poznat. Zároveň to pro mě je ale hodně vyčerpávající, snažím se soustředit a pamatovat si vše, co mi kdo o sobě řekne.

Jsem Grensovi vděčná, celou dobu ho mám po boku a je pro mě obrovskou oporou. Když všichni odejdou uvědomím si, jak moc jsem za celý den vyčerpaná.

„Zlato," ozve se mi u ucha. Uvědomím si, že jsem usnula. Zamrčím a ani se neobtěžuji otevřít oči. Zasměje se a zvedne mě do náruče. Omotám mu ruce kolem krku a znovu usínám.

Dny plynou rychle, dnes mají dorazit všichni na návštěvu. Moc se těším až je seznámím.

„Něco pro tebe na dnešek mám," vyruší mě z myšlenek Grens. Podívám se na krabici a uvědomím si, že je to ta samá, kterou si vzal z domu. Položí ji přede mě a čeká až ji otevřu.

Jsou to černé šaty, s otázkou v očích se na něho podívám. „Kupoval jsem se tehdy spolu s těmi zelenými, nemohl jsem se rozhodnout, které ti budou slušet víc," obejmu ho a políbím. „Moc děkuju."

Obléknu se a podívám do zrcadla v koupelně. Vlasy jsem si mírně navlnila, ty šaty byly dokonalé. Jednoduché, ale efektní. Musím uznat že Grens má vkus. A co jiného sis myslela? Ozve se má vlčice. Budeme nejhezčí na celé párty. Pousměji se a připustím že s ní souhlasím. Obuji si černé lodičky a jdu do ložnice, kde Grens sedí v křesle a pije whisky. Sklenice v jeho ruce se pomalu točí, jakmile mě uvidí zkamení.

Slyším jak se prudce nadechl a vstal. Cítím se divně, sklopím hlavu a skousnu si ret. „Proč se stydíš?" zeptá se pobaveně. Pokrčím rameny, „Nevím, to jak se na mě díváš mě znervózňuje." Nadzvedne mi bradu a povytáhne obočí. „Tak si zvykni, protože tak se na tebe budu dívat celý večer," lehce mě políbí až se mi zachvějí nohy.

„Jsi nádherná, sjelevenn," zašeptá a opře čelo o mé. Pousměji se. „Ukaž, spravím ti límeček," zvednu ruce a snažím se ho upravit. S úsměvem se na mě dívá. Dotkne se ramene a podél ramínka sjede až do výstřihu. „Co děláš?" nedokážu se soustředit. „Nemůžu si pomoct," zachraptí a políbí mě na krk. Přivřu oči a vydechnu. „Grensi," zašeptám, chci ho zastavit, ale když mě k sobě přitiskne a ucítím jak moc po mě touží, podlamují se mi kolena.