Sjelevenn

XXX.

Jeho úsměv se rozšíří. Bože ženská! Na co čekáš?! Vlčice se ozve a nechápavě vrtí hlavou. „Ano," zašeptám. Vstanu a obejmu ho. Slyším tleskání a pískání, ale nevnímám ho. Grens mě políbí a navlékne nádherný prsten. „To není všechno," omluvně se usměje a všichni opět utichnou, „jak víte, mezi vlky je spojení dvou životů zpečetěno znamením na paži. U obyčejných lidí je to obřad a kdo lepší by měl oddat dva vlky než Alfa, který je oběma ze všech nejbližší," přimhouřím oči. „Ale vždyť Kolbein zůstal doma," namítnu. Chápu že už je na dlouhé cestování starý. Pousmál se a pokynul abych se otočila. Stál přímo za mnou. Přitisknu si dlaně na ústa „Tati!" vrhnu se mu kolem krku a slzám se už neubráním. „Ahoj dítě," políbí mě na čelo.

„Ale co tady děláš?" stále tomu nemůžu uvěřit. „Grenseløs mi řekl o svém nápadu když jste byli u nás a nemohl jsem přeci odmítnout," pousměje se.

Obřad byl nádherný, i když ne zas tak typicky lidský, ale podle mě dokonalý. Pomalu mi docházelo že Grens je pro mě nejideálnější partner. Přes to, že v tu jejich bohyni nevěřím, jí v duchu musím poděkovat. Dnešek rozhodně bude nejšťastnější den v mém životě.

„A na konec," dodal na závěr svého proslovu Kolbein, „jsme se rozhodl dnešním dnem počínaje předat vedení smečky svému synovi. Věřím že oba přijdou na to, jak své rodiny vést ke spokojenosti všech členů," s otevřenou pusou na něho zírám. Nedokážu si ho představit jako obyčejného vlka, ne jako Alfu. „Jsi si jistý?" nakloním se k němu a on se vřele usměje. „Månen, dítě, nikdy jsem si nebyl jistější. Ukázala jsi mi že existují i jiné radosti života než jen práce," přimhouřím oči a snažím se na něco takového vzpomenout.

Přiběhne skupinka dětí a táhnou ho za ruce. Zasměje se a jde s nimi. Teprve teď mi to dojde. Dotek na tváři mě vyruší a tak otočím hlavu. Grens se ke mně naklání a s úsměvem na mě hledí. „Tak co? Doufám že jsem tě moc nevylekal," povzdechnu si a pokrčím rameny. „Trošku, ale nakonec to nebylo zas tak zlé," hlasitě se zasměje a dlouze mě políbí. „Miluju tě, Månen. A budu do konce svého života. Teď si se mnou už zatančíš?" nadzvedne obočí.

Potlačím smích a přikývnu. Pevně mě sevře v obětí a jistým krokem se pohne do rytmu hudby. Jde mu to, to se musí uznat. -A co jiného čekalas. Odfrkne si Luna. Že je dokonalý víme, nemusí tě každá blbost tak udivovat. -Já vím, jen pořád nedokážu uvěřit tomu, že je opravdu můj. Povzdechne si . Jo, je vážně dokonalý.

„Vím že teď na to není asi nejvhodnější čas, ale napadlo mě, co kdybychom naše smečky spojili? Určitě bys byla ráda, kdybys mohla zase cvičit s Askele, Marcusem a Einarem a Annica by také byla ráda. Možná by se rozhodli zůstat u nás?" chvíli nad tím uvažuji. Ano, to by se mi rozhodně líbilo. Usměji se na něho a přikývnu.

Hned po tanci to Grens všem oznámí. Já svůj pohled směřuji k Ann. Tiše doufám že zůstane, i když chápu že Reidar by se pravděpodobně rád vrátil na sever. Chvíli se spolu baví a nakonec obejmou. Stojím jako přimrazená a čekám na odpověď. Grens mě k sobě přitiskne a políbí do vlasů já ho obejmu a dál sleduji Ann, která se otočí k nám a s nečitelným výrazem se na mě první podívala až pak se pohne naším směrem. Zastaví se a chvíli na mě hledí, „Månen, chci se zeptat, jestli bychom s Reidarem mohli zůstat u vás," radostí vykřiknu a obejmu ji. Grens se směje stejně jako já a Ann a po chvíli se k nám přidá i Reidar. „To má být ano?" zeptá se nejistě a pohlédne na Grense, ten s úsměvem přikývne, „Myslím že budu potřebovat nějaké lekce tance. S Månen jsi odvedl úžasnou práci." „Díky, bude mi ctí," podají si ruce.

Hodně pozdě v noci, když se konečně dostanu do svého pokoje si zuji boty. Příšerně mě bolí nohy a jsem úplně zničená. Dnes toho na mě bylo až moc. Otevřu francouzské okno a vyjdu na terasu. Opřu se o zábradlí a večerní vzduch mi rozcuchá vlasy. Pohled mi sklouzne k prstenu. Je dokonalý, zelený kámen zasazený ve středu se v měsíčním světle leskne. Vážně jsem se vdala? Bože, stalo se to tak rychle. Ale vůbec mi to nevadí, naopak. Jsme nejšťastnější žena na celém světě.

Shodím ze sebe oblečení a nechám si jen spodní prádlo. Padnu do postele, jsem až příliš unavená abych se odlíčila natož vyčistila zuby. Až ráno.

„Lásko? Spíš?" zamrčím a nakrčím nos. Ozve se tupá rána, „Sakra!" svalí se na postel a chytne za nohu. „Co děláš?" posadím se. Rána mě dokonale probrala a pěkně naštvala. „Kdo sem tu debilní postel postavil?" zhluboka se nadechnu. I kdybych nebyla vlk a měla jen lidský čich bych poznala že pil víc než kdy dřív. Poznala jsem to i podle hlasu.

„Ty jsi opilý!" zavrčím na něho. Otočí se ke mně a dožaduje se polibku. „Ale no tak," v jeho stavu nemá šanci i přes to, že je o hodně silnější. „Zapomeň, jsi úplně na plech! S kým jsi se tak zřídil?" ze směsi pachů, kterou kryje zápach alkoholu nejsem schopná rozeznat jeho poslední společníky.

Pokrčí rameny, „S Askelem, Marcusem, Einarem a Reidarem. Tomu chlapovi jsem křivdil. Je to borec," nadzvednu obočí a založím si ruce na prsou. „Ale, ještě před pár hodinami by jsi ho klidně zabil a teď jste nejlepší kámoši, jo?" odstrčím ho a on spadne na zem. Namáhavě se dostane na kolena a opře o postel. „To byla jiná situace," snaží se artikulovat, ale moc mu to nejde. „Chtěl se ti dostat do kalhotek a říkal ti krásko," při té vzpomínce se mu v očích zablýsklo. Namáhavě se zvedne, „Tak ti můžu říkat jenom já a o těch kalhotkách se ani bavit nebudu," mávne rukou a zavrávorá. Chce si lehnout do postele, ale s výhružným zavrčením ho zastavím, „To ani nezkoušej. Smrdíš jak odpadní kanál. Padej do koupelny a dej si ledovou sprchu a dej se do kopy. Jinak půjdu spát jinam," přimhouřím oči. Podnapile na mě hledí, „To bys neudělala," zavrtí hlavou, ale vidím že si tím není vůbec jistý. „Nepokoušej mě, Grensi," přimhouřím oči a znovu zavrčím.

Chvíli přemýšlí, ale nakonec dovrávorá do koupelny. Znovu si lehnu a přitáhnu deku. To myslí vážně, že se ve svatební den tak ožral? Luna s opovržením zafuní. Jo, už to tak vypadá. Odvětím a zavřu oči abych mohla opět usnout. Vážně jsem unavená, to že mě probudil bych ještě přešla, ale jak se zřídil...tím mě fakt nasral.

Vyjeknu leknutím, „Ježiši! Co děláš?" snažím se vymanit z ledového sevření, ale marně. „Ty jsi chtěla abych si dal studenou sprchu, takže teď mě budeš muset zahřát," jeho hlas už zní normálně a voní po sprchovém gelu. Zasměji se, ale ta zima je opravdu nepříjemná. „Máš co jsi chtěla," dodá a co nejvíc mě k sobě přitiskne. Přetočím se na druhou stranu a obejmu kolem pasu. Propletu své nohy s jeho a jemně ho políbím. „Už je ti líp?" povytáhnu obočí. „Jo, studená voda dělá divy," pousměje se. „Jsem ráda že tě mám zase u sebe," zabručím do hrudi, ke které se natisknu a poslouchám tlukot srdce.

„Já jsem rád že sis mě vzala," políbí mě do vlasů a pomalu hladí po zádech.