In Love With Hockey Boys

2. Část

Ráno jsem vstala dřív než Anička a šla jsem si udělat snídani. Když vtom někdo zazvonil. Šla jsem otevřít a tam stál Martin.

M: Ahoj můžu dál?

J: Jo jasně pojď. Chceš něco na pití?

M: Nene děkuji. Je tady Anička?

J: Jo je nahoře a ještě spí, půjdu ji vzbudit.

Šla jsem nahoru a Martin čekal na sedačce.

J: Aninoo vstávej máš tady Nečiho

Sešla jsem zpátky dolů a o chvíli později přišla Anička. Pozdravili se a obejmuli.

M: Ahoj zlato, mám pro tebe překvapení

J: Tak já vás tu nechám a jdu si dělat nahoru něco, co potřebuju

M: To není nutný jenom tady zůstaň

Martin si stoupl a vytáhl z tašky obálku. Podal ji Aničce a ta ji otevřela, já jsem jen seděla na židli a čekala na to co řekne.

A: Pane bože

J: Cooo?

A: Je to vážně to co si myslím, že to je??

M: Ano, opravdu jsou to letenky do Buffala

A: To znamená, že s tebou jedeme na mistrovství?

M: Anoo

J: To jako i já? Martine to si od tebe nemůžu vzít, jsi opravdu hodnej, ale muselo to stát moc peněz.

M: To vůbec neřeš. Věděl jsem, že Anička by bez tebe nejela, vždyť se od sebe nehnete ani na krok a navíc jsi i moje nejlepší kamarádka.

Usmála jsem se a poděkovala jsem mu. Anička ho objala a držela ho asi 5 minut.

M: Chtěl jsem vám ty letenky dát teď, protože jdu ještě na trénink a pak pojedu domů se balit. Zítra ráno vás vyzvednu tady před domem okolo půl 7.

A: Děkuju lásko, jsi opravdu ten nejlepší přítel na světě.

Potom jsme se s Martinem rozloučili a šli jsme se balit.
Sbalila jsem si věci do velkého kufru, protože v Americe určitě nebudem krátkou dobu. Když jsem měla dobaleno, tak jsem šla za Aňulou. Chtěli jsme si před odjezdem pustit film a dát si popcorn, což děláme celkem často. Po filmu jsem odešla k sobě a nemohla jsem usnout, a tak jsem začala přemýšlet nad různými věcmi. Vzpomněla jsem si na Kubu, už mi dlouho nenapsal, ale doufám, že se zítra potkáme. V Americe jsem nikdy nebyla a už od 13 let bylo mým a Aničky snem, že se spolu podíváme do Ameriky na mistrovství světa v hokeji. Ale nikdy by mě nenapadlo, že se to stane.

Pohled Aničky

Jsem tak šťastná, už se nemůžu dočkat. Strávím dlouhý čas v Americe se svým přítelem a ještě nejlepší kámoškou. Lepší už to snad být nemůže.
Jsem tak strašně ráda, že mám u sebe právě tyhle dvě osoby. Jsou to nejdůležitější lidi v mým životě.

Další den

Ráno mě vzbudil budík a já se šla namalovat a ještě dobalit věci. Slyšela jsem, že i Anička už je vzhůru. V půl 7 už přijel Martin. Dal nám věci do auta a jeli jsme na letiště. Když jsme dorazili u vchodu už na nás někdo čekal. Poznala jsem už z dálky kdo to je. Byl to Kuba. Pozdravil se s Martinem a ten pak odešel s Aničkou na kafe, ještě než poletí letadlo.

K: Ehm.. Ahoj Ari

J: Ahoj Kubo

K: Chtěl bych se ti omluvit, že jsem se neozval, ale měl jsem spoustu práce a hodně tréninků.

J: To je v pohodě

K: Jsem opravdu rád, že jedeš s námi, chyběla jsi mi

J: I ty mně

K: Ukaž vezmu ti kufr, ať se s ním nemusíš tahat

J: To je dobrý já to zvládnu

Kuba to ale ignoroval a kufr mi vzal. Došli jsme k pásu kam se pokládají kufry. Anička s Martinem už tam stáli. Kuba položil naše kufry na pás a usmál se na mě. Má opravdu krásný úsměv. Chvíli jsme jen tak stáli a najednou za Martinem a Kubou přiběhly davy fanoušků, kteří chtěli podpis, fotku a taky popřát hodně štěstí.
Chtěla jsem už odejít a nechat Kubu ať je s fanoušky, ale někdo mě chytl za nohu. Podívala jsem se dolů. Byl to malý chlapeček, který se na mě díval a bylo vidět, že se chce na něco zeptat.

J: Ahoj jak se jmenuješ?

H: Jsem Honzík

J: A copak potřebuješ Honzíku?

H: Vy jste přítelkyně pana Vrány?

Já jsem se zasmála a otočila jsem se na Kubu, který se taky smál.

J: Ne to nejsem

H: Já bych si přál se s ním vyfotit

K: To určitě můžeš

Řekl Kuba a vzal chlapce do náruče. Vyfotili se a když Kuba položil chlapce dolů tak mu Honzík řekl.

H: Pane Vrána já kdybych byl starší, tak bych vám tu paní vzal, protože je moc pěkná.

K: Ano Honzíku to opravdu je

Já už jsem jejich rozhovor neslyšela, protože jsme s Aničkou šly do letadla. Sedla jsem si na své místo a Anička vedle mě. A čekali jsme na kluky.

___________________________________