In Love With Hockey Boys

25. část

Když jsem se ráno vzbudila Kuba už vedle mě nebyl. Vstala jsem a hodila jsem na sebe kraťasy s mikinou. Pomalu jsem došla do kuchyně, ale Kuba tam nebyl. Bylo mi to divný, a tak jsem mu napsala, kde je a jestli je všechno v pohodě. Už jsem chtěla položit telefon, ale volala mi Anička.

A: Tak co? Co Kubovi rodiče?

J: Jsou oba strašně fajn, už teď je mám hrozně ráda, tak snad i oni mě

A: Určitě jo, vždyť jsi zlatíčko

J: Děkuju a jak se máte vy?

A: Docela fajn, Andre chodí každý ráno běhat tak chodím s ním a zbytek dne trávíme u filmů a seriálů, co vy?

J: Dobrý, Kuba je pořád doma a stará se o mě, i když jsem ho prosila, ať si nedělá starosti

A: Tak to je moc hodnej a ty vážně odpočívej

J: Jasně mami budu

A: Ha ha ha pozdravuj ho a měj se pěkně, snad se brzo uvidíme

J: Budu, ty taky pozdravuj Andreho a určitě se brzy uvidíme slibuju, papa

Zavěsila jsem a šla jsem do koupelny se namalovat, protože dneska měli opět dojet Kubovi rodiče a měli jsme jet někam na bowling, Kuba to zařizoval včera večer. To mi připomnělo, že stále nevím, kde ten Jakub je.

Na telefonu se mi žádná SMS neobjevila, a tak jsem mu zavolala. Ve chvíli, kdy jsem vytočila jeho číslo, otevřeli se dveře od našeho bytu.

K: Ahoj lásko už jsi vzhůru jo?

J: Ahoj miláčku, jak vidíš tak ano. Kde jsi byl?

K: Koupil jsem oběd

J: Jakej?

K: Pizzu

J: Ty jsi zlato Kubíčku

K: Já vím, já vím

Objala jsem ho a rozdělila jsem pizzu, kterou jsme hned snědli.
Kuba šel do pokoje, vzal si peněženku s doklady a ještě nějaké věci. Já si do kabelky hodila telefon a peněženku.

K: Můžeme vyrazit zlato?

J: Jojo

K: Rodiče vyzvedneme před mým bytem

J: Dobře

Nasedli jsme do auta Kuba řídil a já zaujala místo spolujezdce. Za 5 minut už jsme byli u bytu Kuby, kde stáli jeho rodiče. Sedli si do zadu a vyrazili jsme. Kuba držel jednou rukou volant a druhou rukou mě hladil po stehně. U haly jsme byli asi za čtvrt hodiny. Uvnitř to vypadalo nádherně. Byl tam bar s občerstvením a pitím a  dlouhých 6 drah. Kuba šel zařídit věci k pokladně a my jsme si zatím vybírali boty. Hledala jsem svoji velikost, ale nemohla jsem ji najít.

J: Nevidíte někde 36?

K. Mamka: Nevidím, ty máš tak malou nožku?

J: Ano mám, ale není to zrovna výhoda

Šla jsem k baru za Kubou a pohladila jsem ho po zádech.

K: Děje se něco lásko?

J:Ne vše je v pohodě, jen se zeptám na něco paní