In Love With Hockey Boys

22. část

Když jsem ráno vstala udělala jsem vše podle svého plánu. Šla jsem nakoupit do obchodu a pak jsem se vrátila na byt, kde Kuba pořád spal.
Připravila jsem mu snídani a lehla jsem si zpět vedle něj. Hladila jsem rukou jeho ruku a koukala jsem se, jak roztomile spí.
Zachvíli už byl čas vstávat, a tak jsem Kubu polibila, což ho hned probralo.
Nejdřív se tak zmateně koukal a pak si rukama zakryl obličej.

K: ježiš, já jsem se včera opil že?

J: Jo

K: Já se omlouvám, to nebylo v plánu

J: B pohodě prosím tě, teďka vstávej, na stole máš snídani

K: Ty jsi nejhodnější a nenašla by jsi i prášek na bolet hlavy?

J: To víš, že jo

Zvedla jsem se a podala jsem Kubovi prášek. Bylo mu asi zle, a tak jsem ho nechala odpočívat.
Umyla jsem nádobí a vysála jsem. To už bylo skoro odpoledne a já se rozloučila s Kubou a vydala jsem se na trénink.

Hned po příchodu do haly jsem našla trenéra a ten nám začal rozdávat dresy.

J: Mohla bych číslo 8 prosím?

T: Urči...

Než to trenér dořekl už ho v ruce držela Sofie s Olivií a hádali s eo něj. Nechala jsem to být a vzala jsem si dres číslo 13 jako má Kuba. Hodila jsem ho na sebe a trénink začal, všechno probíhalo hrozně fajn, ale nešlo si nevšimnout pohledů Sofie a Olivie. Dokonce došel i Kuba, aby mě podpořil. Nakonci tréninku jsme hráli zkušební zápas. Trenér mě chválil a tak mě hodil do obrany proti Olivii. Nevadilo mi to, ale to jsem ještě nevěděla, co plánuje.
Vyhazoval druhej tým a já se usmála na Kubu, jakmile jsem se ale otočila, Olivie se rozběhla proti mně a když jsem zareagovala, tak do mě silně narazila a já spadla na zem. V tu chvíli jsem jen slyšela něco jako prasknutí. Všichni stichli a jakmile jsem se vzpamatovala, chytla jsem se za kotník. Strašně to bolelo, což mě dohnalo i k slzám. Trenér s Kubou se hned rozběhli za mnou a Kuba mě chytil za ruku. Měl úplně vystrašený výraz. Bolelo to hrozně a když mi to trenér zkoušel rozhýbat, myslela jsem, že Kubovi rozmačkám ruku. Bylo mi ho hrozně líto, ale bylo vidět, že má o mě strach a o jeho ruku se teď nezajímá.
Já s tím kotníkem nemohla hnout, a tak mě Kuba vzal do náruče a odnesl do šatny, kd emi vzal věci do tašky a hodil si ji přes rameno. Trenér zavoval taxi, kterej nás hodil do nemocnice. Tam mě položili na lehátko a zkoumali mi tu nohu. Kuba byl pořád vedle mě. Pečlivě a starostlivě pozoroval doktory.
Ti nám asi po 15 minutách řekli, že je nutný rentgen. Kuba zůstal na urgentu a mě odváželi na rentgen. Vrátila jsem se asi za půl hoďky, dovezli mě na pokoj a řekli mi, že jakmile budou výsledky vše mi oznámí a uvidí co se dá dělat.
Kubu naštěstí pustili za mnou, a tak jsem ho měla u sebe.

K: Zlato, co mi to děláš? Víš jakej mám o tebe strach?

J: Kubíčku můj, vždyť to je jenom kotník

K: Já vím, ale nemám rád, když tě něco bolí

J: Ty jsi nejhodnější

Kuba mě pořád objímal a dával mi polibky na ruku, za kterou mě držel, do vlasů a taky na ústa.
Jsem tak strašně ráda, že ho mám.

Čekali jsme hodinu a doktor konečně došel.

K: Jak to teda s ní vypadá doktore

D: No měla jste obrovské štěstí, máte natržené šlachy a zlomenou malou kůstku u kotníku. Naštěstí to není tak vážně, že bychom museli kotník spojit šroubem, takže vám dáme sádru a berle.