In Love With Hockey Boys

14.část

Po chvíli jsem usla a spala jsem až do rána. Potom mě, ale vzbudil budík a já se musela zvednout. Nasnídala jsem se a šla jsem si dobalit věci. Měla jsem sbaleno, ale stále mi hlavou běhala myšlenka, zda je dobrej nápad opustit to tu. Zažila jsem tady krásný 4 měsíce. Ale s tím je konec.
A navíc už bych se nedokázala vídat denně s Kubou bez toho, aniž bych se rozbrečela.
No a najednou někdo zaťukal na dveře.

K: Ahoj

J: Čau

Kuba se na mě usmál a přitáhl si mě k sobě. Chtěl mi dát pusu, ale já se odtrhla.

J: To teď nemyslíš vážně doufám

K: Co jako?

J: Tak včera se vyspíš s nějakou holkou a dneska jdeš zase za mnou. Rozešli jsme se Kubo, pokud si to nepamatuješ

K: Ari byl jsem opilej a to hodně. Neudělal jsem to schválně

J: To je tvoje výmluva na to, že jsi mě podvedl?

K: Ale vždyť to nebylo úplně takhle

J: Ale bylo Kubo, já vím co jsem viděla. A viděl to i Martin

K: Počkat kam se vůbec balíš?

J: Ty jsi vážně nic nepamatuješ. Jedu domů Kubo, zpátky do Česka

K: Ne ne ne, to mi nemůžeš udělat. Nemyslíš to vážně, že ne?!

J: Myslím to naprosto vážně, dneska v pět odlétám

K: To jsi nemohla počkat, než si to vyříkáme

J: Hele Kubo, je toho na mě hrozně moc. Chci se vrátit domů

K: A co Anička? Ti tady necháš

J: Vždyť je dospělá a má tady přítele, kterej se o ni postará

K: No vždyť to stejný a ještě lepší máš i ty

J: Bejvávalo

K: Takže chceš říct, že tohle je konec?

J: Hádám, že asi ano

Kuba na to nic neřekl a odešel pryč. Po tváři mi stíkala slza, ale říkala jsem si, že to tak bude lepší. Potom jsem šla ke Kubovi na pokoj rozloučit se.

M: Takže sis to nerozmyslela?

J: Nene, jedu domů

M: Nojo je to škoda

Obejmula jsem Martina a rozloučila jsem se s ním.

J: Kde je Kuba?

M: No v ložnici, však pojď za ním

J: Dobře, ale na chvilku už celkem spěchám. Ještě se chci stavit za Aničkou

M: No tak to pojedu s tebou, rád ji uvidím

Vešla jsem do ložnice a Kuba ležel na posteli. Koukal jenom do stropu a nedělal nic jinýho

J: Kubo, jsem tu abych se rozloučila

K: Nojo měj se, čau

Řekl Kuba, a ani se nezvedl.

J: To je vše?

K: Ano

J: Aha tak fajn

Odešla jsem z ložnice a Martin už byl oblečenej do ryflí a trička.

M: Můžeme jet?

J: Ano

Teď už jsem si byla jistá, že chci domů. Ještě po tom, co mi Kuba právě udělal.
Nasedli jsme do auta a jeli jsme za Aničkou.
Už na nás čekala. Objali jsme se a začali jsme se loučit.

A: Vrátíš se sem, nebo přijedeš nás navštívit?

J: No, to se uvidí časem

A: Jasně to chápu no

Naposledy jsem je oba objala a vydala jsem se směrem na letiště.
Zašla jsem do bufetu a koupila jsem si kafe. Pořád jsem přemýšlela na Kubou. Jak moc mi bude chybět, ale zároveň jsem byla ráda, že ho nemusím vídat. Byla jsem hrozně zmatená.
Potom už vyhlásili můj let a já jsem šla do letadla. Sedla jsem si na svoje místo, dala jsem si sluchátka a pustila jsem si písničky. Když začali hrát ty pomalejší a smutnější, začali mi po tvářích téct slzy. Snažila jsem se to zakrýt, ale moc to nešlo. Nakonec jsem vyčerpáním usnula. Vzbudila jsem, když zbývalo 10 minut do přistání. Pomalu jsem si vydělávala sluchátka z uší. Letadlo přistálo a já vyšla ven. Na letišti už na mě čekala mamka s táťkou. Hrozně jsem se těšila. Objala jsem je a byla jsem opravdu šťastná. Po cestě domů se mě ptali na různé otázky a povídali jsme si. Párkrát padlo slovo i na Kubu, ale dělala jsem, že jsem to přeslechla. Dojeli jsme domů asi v 10 ráno. Vybalila jsem si věci, a chystala jsem se na trénink. Už hrozně moc jsem se těšila na holky. A celkově basket mi chyběl. Došla jsem do haly a viděla jsem holky. Všechny jsme se objali a začali jsme si povídat.

Trenér : Vítám tě zpátky Ari, připravená na trénink?

J: Ano trenére

T: No tak uvidíme uvidíme, jak ti to půjde a jestli budeš hrát o víkendu zápas

J: To bych byla moc ráda

T: Nojo, tak do práce holky

Trénovali jsme 2 hodiny a potom jsme se protahovali a u toho jsme si povídali. Holky se ptali, jak bylo v Americe a co všechno se tam událo.

T:No jak vidím Ari, stále tě náš tým potřebuje. Vítej zpátky v lize U19

J: Děkuji

Po tréninku jsem došla domů a hned po večeři jsem usnula.
Další týden jsem toho moc nedělala. Chodila jsem s holkama  na kafe a trénovala jsem na víkend. Ale teď mi volala Anička.

J: Tak co už jsi venku z nemocnice?

A: Jojo jsem teď s Martinem na pokoji

J: Tak to si užíváte hádám

A: Tojo, a co ty?

J: No vrátila jsem se k basketu a jinak odpočívám a někdy si pobrečím

A: Arii, nemůžeš furt brečet kvůli němu. A jinak jsem ráda, že jsi zpátky v týmu a budeš reprezentovat naši republiku.

J: Děkuji, noo a...

A: A co?

J: Co Kuba?

A: No je to celkem fajn, no ale chodí pořád sám a vypadá dost zklamaně

J: Aha, hele mohla by jsi ho ode mě pozdravovat a Martina taky samozřejmě

A: Jasně

J: Děkuji, tak se měj a užívej si

A: I ty se měj

Rozloučila jsen se s Aničkou a až do noci jsem se koukala na film.

___________________________________