In Love With Hockey Boys

43. část

Je to tu. Dnes je 3.7 a dneska se stanu Andreiovou manželkou. Bylo asi 8 ráno a Andrei už nebyl doma. Jeli se chystat jinam. Já měla všechno domluvené. Objednala jsem taxík, který doveze moje rodiče až sem k nám. Nemůžu se dočkat. Neviděla jsem je tak dlouho. Zvedla jsem se z postele a do pokoje vběhla Anička.

A: Tak vstávej princezno, konečně je to tu

J: Já už se nemůžu dočkat

Usmála jsem se a pevně jsem ji objala.

Udělala jsem si ranní hygienu a nasnídala jsem se. Pak se rozezněl zvonek. Rodiče jsou tu. Otevřela jsem dveře a do očí se mi nahrnuly slzy.

J: Mami, Tati, tak ráda vás zase vidím

Řekla jsem, když jsem je objala.

M: My tebe zlatíčko

T: Jsme na tebe pyšní

Zavedla jsem je dovnitř a ukázala jsem jim dům.

A: Ahoj teto a strejdo

Ozvala se Anička a oba objala. Má s nimi skvělý vztah, jelikož jsme spolu pořád a Anička u nás bývala furt. Zachvilku dojeli i holky, neboli moje a Aničky kamarádky, jak ty z Česka, tak ty z Ameriky. Všechny jsem objala a seznámila jsem je. Pak se šlo na přípravy. Nejdříve mě holky namalovaly. Potom mi Bára spletla vlasy do krásného účesu.

M: Tobě to tak sluší Arianko

Řekla mamka a objala mě.

J: Děkuji mami

Usmála jsem se a přešla jsem ke skříni. Vytáhla jsem z ní svoje šaty.

A: Dobře jsme vybrali

Řekla Anička a pomohla mi se do nich dostat.

A: Krásnější nevěstu jsem nikdy neviděla

J: Děkuju Ani, děkuju za všechno

A: Neděkuj, si moje nejlepší kamarádka a zasloužíš si to nejlepší

Řekla a já ji pevně objala.

A: Připravená?

J: Ano!

Řekl jsem když jsem nastupovala do auta. Cesta netrvala dlouho a auto zastavilo u obrovské písečné pláže. V tu chvíli na mě padla docela tréma, ale byla jsem opravdu šťastná. Za svědka mi šla samozřejmě Anička.
Stála jsem tam a čekala jsem než se rozezní hudba.
Samozřejmě k oltáři mě vedl táta.

T: Takže za pár minut, už nebudeš nosit moje příjmení

Řekl taťka a usmál se.

A: Tati nechtěj mě teď rozbrečet

Řekla jsem a objala jsem ho.

T: Dneska je to tvůj den, takže si to pořádně užij a nedělej si žádný starosti jasný?

Jen co to táta dořekl hudba se rozezněla.

J: Jasný tati

Řekla jsem a udělala jsem ten první krok pravou nohou, jen tak pro štěstí. Všichni se na mě otočili a usmívali se. Mamka už brečela a objímala jednu z holek. Konečně jsem uviděla Andreie. Stál tam a usmíval se tím nejkrásnějším úsměvem. Táta mu podal moji ruku a s úsměvem si stoupnul vedle mámy.

A: Jsi tak krásná!

Pošeptal mi Andrei a stiskl moji ruku pevněji. Stáli jsme tam a poslouchali jsme dodávajícího. Řekli jsme svoje sliby. Každý jsme měli svůj. Ten Andreiův byl nádhernej. Nedalo mi to a i mně ukáplo pár slz.
A pak přišla ta chvíle, která všechno změnila.