Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 1. Balení věcí na tábor (část 1/2)

Z pohledu Laury:

Ráno jsem se vzbudila a první myšlenka byla směřována na blížící se tábor, který mě čekal následující den. Vstala jsem z postele, šla se obléct a udělat si ranní hygienu.

Poté jsem šla na snídani, kde byli mí rodiče, starší sestra, bratr a mladší sestra. Nejstarší sestře je 20, bratrovi je 18, mně je 16 a naší nejmladší sestřičce je 5 let.

Vešla jsem do jídelny a směřovala si to k mému sedacímu místu.

,,Dobré ráno přeji všem," pověděla jsem jim a sedla si na židli vedle starší sestry.

Ta byla chvilku na mobilu a pak mi popřála taky dobré ráno.

To je divné, celá rodina pohromadě. Většinou je sestra s přítelem na výletech nebo jsou doma a bratr se s jeho holkou někde fláká. A malá sestřička je někde na houpačkách, ale tentokrát byla na gauči a koukala na televizi.

,,Dobré i tobě," řekli všichni skoro nastejno.

Mamka mi podala snídani. ,,Už máš sbaleno?" optala se mě.

,,Skoro, ještě pár věcí a bude to vše," odpověděla jsem ji s úsměvem na tváři.

,,Dobře a nechceš s tím pomoct?" zeptala se mě.

,,Ne to je dobrý, zvládnu to," řekla jsem jí.

,,Dobře," odvětila s úsměvem.

,,Jo, právě jsem si vzpomněla. Mohla bych se jít ven proběhnout s Tarou?" optala jsem se jí.

,,Tak jo, když je to poslední den před odjezdem na tábor," usmála se na mě.

,,Díky," poděkovala jsem jí, ale ona už jedla svoji snídani stejně tak, jako ostatní.

Po snídani jsem si šla dobalit, pak jsem šla na zahradu s mobilem a sluchátky v ruce. Když jsem došla do zahrady, tak se sestra rozvalovala na zahradní houpačce s knížkou v ruce.

Byla začtená. Někdy si píše svoji knížku: Sektor smrti a nebo si někam zaleze a čte si to, co zrovna najde v pokoji a nebo na Wattpadu.

Nechtěla jsem ji rušit, tak jsem kolem ní potichu prošla a šla si lehnou do zadní části zahrady, kde byla naštěstí ještě jedna zahradní houpačka. Lehla jsem si na ni, dala si do uších sluchátka a poslouchala mé oblíbené písničky.

Takhle to bylo až do oběda, teda do té doby, než přišel bratr a sdělil mi, že už je oběd.

Vstala jsem a šla kolem sestry. Ta taky už pomalu odcházela domů. Přišly jsme domů a sedly si na místa. Na stole byl pekáč a tak jsem ho opatrně, abych se nespálila, odkryla a koukla na Lasange.

Mňami. Miluju Lasange, to se zas přejím. Snad mě pak nebude bolet břicho, ale no co, to nevadí. Takovéhle dobré papání já neodmítám.

Po obědě jsem napsala Taře, jestli si nechce jít do lesa zaběhat.

Tara: Ahoj, moc ráda půjdu.

Laura: Dobře, tak v půl druhé u kostela?

Tara: Jo, to by šlo. Tak zatím pa.

Laura: Pa pa.

Vyšla jsem z domu a šla ke kostelu, kde jsem měla s Tarou sraz. Tara už tam byla.

,,Ahoj Taro," pozdravila jsem ji a šla k ní.

,,Ahoj Lauro, půjdeme do lesa?" zeptala se Tara a já jenom kývla na souhlas.

Cestou jsme si ještě povídaly o táboře a zanedlouho jsme byly u lesa. Obě jsme se proměnily na vlky. Já jsem měla barvu bílo-stříbrnou a Tara hnědo-zlatou.