Z pohledu Mell
,,Pojď se projít," řekl mi Josh, když jsem seděla na zahradní houpačce a houpala se.
,,Dneska se mi zrovna moc nechce Joshi, promiň," zamumlala jsem a dál čuměla na oblohu.
,,Ale no, tak přeci mi nedáš košem," usmál se a pohladil mě po zádech.
,,Bohužel budu muset Joshy. Zachvíli dorazí kamarád a bere mě na výlet," usmála jsem se a podívala se na něj omluvně.
,,A dorazíš domu?" Zeptal se.
,,Jo do sedmi jsem tu jako na koni," naznala jsem a vzdálila se od něj, protože Davidovo auto se objevilo na příjezdové cestě.
,,Počkej ty jedeš s Davidem?" Zeptal se mě s podezřením.
,,Ano Joshy, jedu s Davidem a prosím nehlídej mě tolik," protočila jsem panenky.
David vystoupil z auta a objal mě, poté mi otevřel dveře spolujezdce a mohli jsme vyjet.
Po půl hodině jízdy zastavil na kopci a tak jsme vylezli. David vyndal z auta piknikový košík a deku. Pisadili jsme se pod strom, pod náš strom. A pili limonádu a jedli všechny možný dobroty co nachystal.
,,Všechno nejlepši k narozeninám Mell," usmál se a podal mi dárek.
,,Děkuji Dave, ale mám narozky až za dva dny a hlavně žádný dárek od tebe nechci," zamumlala jsem, protože mi to přišlo hrozně divné.
,,Hele Mell, vůbec neřeš co se stalo nebo co bude, vím, že už se k sobě nevrátíme, ale ten dárek si prosím vem," naznal a znovu mi ho podal.
,,Tak tedy děkuji, jsem ti vděčná," usmála jsem se a rozbalila ho.
Byla v tom naše společná fotka v rámečku, nevím proč mi jí dal, ale muselo to mít nějaký význam. Jak pro mě tak pro něj.
Ale jaký?
,,Je to moc krásný," usmála jsem se a objala ho.
,,Speciální dárek, pro speciální dívku," usmál se a zadíval se mi do očí. Začal se ke mně pomalu naklánět a nakonec spojil naše rty. Chvíli jsme ho nechala a pak si uvědomila co dělám. Odtáhla jsem se od něj.
,,Davide promiň, ale tohle nejde. V mém životě je teď jiný kluk do kterého jsem se zbláznila," zamumlala jsem se slzama v očích.
,,A Josh už to ví?" Zeptal se s neutrálním výrazem na tváři a upíral na mě své hnědé oči.
,,Co to meleš?" Zasmála jsem se.
,,Ale notak Mell, nemusíš ze mě dělat debila. Vím jak se na Joshe díváš. Tak jako zamilovaně," zamumlal.
,,Hele neblbni zase jo? Je to můj brácha, můj vzor a ochránce. Nic víc nic míň," usmála jsem se.
,,No jak myslíš, stejně si stojím za svým," usmál se.
,,Dobře a mohl by jsi mě už odvézt domu? Slíbila jsem, že budu do sedmi doma a už tu jsme docela dlouho," usmála jsem se.
,,Tak jedem," zavelel, posbírali jsme věci a vyrazili domu.
xxx
,,Joshy?" Ťukla jsem na jeho dveře, když jsem dorazila domu.
,,Josh tady není, šel do baru," řekl Coale, který vyšel z pokoje.
,,Dobře," zašeptala jsem a zmizela ve svém pokoji.
Položila jsem se na postel a přemýšlela o tom co mi řekl David. To to opravdu bylo tak vidět? Ty pohledy a tak? Nevěřila jsem tomu, jenom mě zkoušel. I přes všechno co cítím k Joshovi, to je a bude stále můj starší bratr. S touto myšlenkou jsem usla.
xxx
Půl druhé ráno, ukazovali hodinky, když se ozvala ta strašná rána, která mě probudila.
Po chvíli se ozvala z venku znova a k tomu hrozný smích. Vykoukla jsem z okna a uviděla postavu, která v ulici schazovala popelnice. Imbecil.
Nakonec se postava zastavila i u popelnice u našeho domu. Podíval se do mého okna a mě se zastavilo srdce.
Byl to Josh.
