Norris Family

21.kaptola

Z pohledu Mell..

Hned jsem mu polibky začala vracet, ale pak jsem si uvědomila, co to vlastně dělám.

Vždyť to byl můj bratr. Možná byl nevlastní, ale celou dobu nás vychovávali jako vlastní. Jo byla jsem do něj zamilovaná, ale co by tomu řekla rodina?

Možná proto jsem se hned odtáhla a sklopila pohled, abych se nemusela dívat do jeho zklamaných očí.

,,Mell?" Zamumlal.

Zvedla jsem k němu pohled a do očí se mi začali hrnou slzy, rozbrečela jsem se i když jsem si řekla, že kvůli klukům řvát nebudu.

,,Promiň, asi jsem to na tebe neměl vytáhnout tak rychle, ale já ty city už nedokázal držet pod pokličkou," začal.

,,Joshy, já tě vždy milovala. Milovala jsem tě asi od mích šestnácti let. Možná tě pořád miluji, ale pochop mě prosím, nejde to. Co by tomu řekli naši? Nebo kluci? Bylo by to divný, když nás celou dobu vychovávali jako vlastní sourozence," vysvětlila jsem.

,,Zkusit to můžeme ne? Jestli si mě vždy milovala, nemohli ty city jen tak vyprchat," zamumlal a podíval se na mě s takovou nadějí v očích.

,,P-pro-promiň Joshy, ale musím si to všechno nechat projít hlavou," zamumlala jsem, zvedla jsem se a nechala ho samotného.

Vždy jsem ho měla ráda, ale teď mi to přišlo naprosto absurdní. I když už věděl, že nejsme pravý sourozenci, nebyl schopnej se na mě podívat. Radši odjel.

Teď jsem měla pocit, že to udělal jen proto abych nebyla s Quinnem, abych mu nebrala kamaráda.

Došla jsem do pokoje a lehla si na postel o všem jsem přemýšlela. Po chvilce někdo zaťukal na dveře a ve dveřích se objevil Quinn.

,,Jsi v pohodě?" Zeptal se.

,,Nevím," zamumlala jsem a zvedla k němu zrak. ,,Proč jsi mi rovnou neřekl, že jsi to všechno udělal na přání Joshe?"

,,O čem to mluvíš Mell?" Zajímal se a posadil se na postel vedle mně.

,,O tom, že prostě nechtěl aby jsme spolu chodili. Nelíbilo se mu, že mu beru kamaráda a tak si prostě vymyslel to, že mě miluje. Tobě to řekl a ty jsi mi dal kvůli tomu kopačky," řekla jsem a po tváři mi stekla slza.

,,Tak to není Mell," naznal a pohladil mě po zádech. ,,Josh už tě má rád déle, řekl mi to už když jsi mu volala, že jestli se nevrátí domů ať zapomene, že je tvůj bratr. Vím, že je to těžce uvěřitelné, ale já si všiml jak ho pozoruješ. Koukáš na něj tak jako zasněně," usmál se.

,,Vážně?" Nevěřila jsem tomu.

,,Ano Mell, však jste oba stejně paličatí, neumíte se v ničem schodnou, dokonce i ve svých citech. Bůh vás stvořil aby jste byli spolu i když si to zatím nemyslíte," usmál se.

,,Jsi vážně skvělej kluk Quinny," usmála jsem ho a pevně ho bojala.

,,Řekni to prosím všem holkám, které potkáš," zasmál se.

,,Neboj pokusím se," usmála jsem se, postavila a pomalu došla k oknu. Josh stále seděl na zahradě.

,,Měla by jsi jít za ním," zamumlal.

,,Myslíš?" Nebyla jsem si jistá, protože jsem předtím přeci jen utekla.

,,Nemyslím, vím to," řekl odhodlaně a vystrčil mě z pokoje.