Byla jsem konečně doma, ve své posteli a sama. Bráchové odjeli někam oslavit výhru a mě sebou nevzali.
Neměla jsem jim to za zlé. Potřebovali chvíli sami pro sebe jako já. Na přemýšlení a tak různě.
Ležela jsem v posteli a koukala do stropu. Přemýšlela jsem nad Joshem, nad Quinnem a nad rodinou.
Za půl roku, se celý můj život neskutečně změnil. Zjistila jsem, že má rodina, není vlastně má rodina. Že Josh i když jsme hledali jiné priority, bude na vždy můj bratr i když jsem ho neskutečně milovala. A Quinn? To je moje největší láska, chlaoec mích snů, alespoň pro zatím.
,,Mell, můžu?" Zaťukal na dveře Josh.
Ani jsem nezaregistrovala, že už se vrátili. Chvíli jsme přemýšlela zda odpovědět, ale nakonec jsem přeci jen odpověděla.
,,Jen pojď," zamumlala jsem a on otevřel dveře.
Sedl si ke mně na postel a mile se na mě usmál. Pak mě pohladil po tváři a podíval se mi do očí.
,,Jsi v pohodě?" Zeptal se.
,,Docela, teď jsem měla konečně čas sama pro sebe a trochu jsem si zapřemýšlela," pokrčila jsem rameny.
,,Zdá se mi, že poslední dobou přemýšlíš docela často," zasmál se.
,,Docela," zamumlala jsem a zvedla k němu zrak.
,,Nad čím jsi přemýšlela tentokrát?" Zajímal se.
,,Nad tím jak se můj život za toho půl roku docela změnil. Nad tím jak mi chybí Quinn a prostě tak nějak nad vším," pokrčila jsem rameny.
,,A stojí ti to za to?" Zasmál se.
,,Hele, občas to chce, urovnat si myšlenky v hlavě. A opravdu mi to docela dost pomohlo," usmála jsem se a objala ho.
,,Tak to jsem opravdu rád. Tak já tě nebudu rušit, zítra nás čeká perný den," zazubil se.
,,Jak nás," nechápala jsem.
,,Připravili jsem si pro tebe s bratrama menší překvapení před mím draftem," zamumlal a opustil můj pokoj.
Zase mě nechal samotnou v mém přemýšlení. Sice to nevěděl, ale v tuto chvíli to bylo jedno.
