mafie

1

Šla jsme domů ze školy. Někdo by řekl že holka co se baví se všemi nepůjde domů sama ale opak je pravdou a já jdu domů sama. Všimla jsme si že celou cestu mě sledoval jeden kluk. Byl vysoký, vypracované tělo, černé vlasy. Zastavila a on se zastavil taky ale když jsem se otočila směrem k němu tak on zahnul do jiné ulice. Možná že už jsem paranoidní ale tohle bylo prostě přišlo divný. Došla jsem domů. Otevřela jsme dveře a pozdravil ale nic se neozvalo. „haló, johne? Mami?“ nic rozešla jsme se do obýváku kde už seděla mamka a někdo koho jsem neznala. „ahoj. Dobrý den“ řekla jsme slušně. „ahoj katrin, tohle je tvůj praví otec“ to mě najednou zarazilo, toho člověka jsem nějak neměla potřebu poznat. A pokud se chcete zeptat tak ano věděla jsme že john není můj praví otec. Mamka si ho vzala teprve nedávno a dřív to byl jen její přítel ale je to dokonalí otec. Položila jsme batoh a šla se posadit na gauč věděl mamky, jenže když jsme se podívala na mamku, tak brečela. „počkat. Co se to děje? Mami proč brečíš. Proč je tu on?“ mamka se na mě otočila „tenhle blb tě prodal. Nebo spíš tě zahrnul do smlouvy v půjčce jako věc co si vezmou když to nesplatí a on to má splatit do zítra, něco kolem půl milionu a on má sotva dvacet dolarů.“ chvilku jsme koukala na mamku a pak mi to došlo. „Od zítřka jsme něčí majetek. Děláš si ze mě srandu. Tenhle debil mě prodal dalšímu debilovy a to mě opustil když mi byly tři. Vždyť mě nezná ani jeden z nich. To vás už jako neuvidim. To mě jako někdo někam odvede a budu mu dělat kurvu.“ celá jsme se naštvala a mamka nechápala kdy ve mě vzniklo tohle sprostý já. Vstala jsme a odešla do svého pokoje, kde jsme následně začala brečet. Vzala jsme počítat a začala jsme psát mojí nejlepší kamarádce, kterou je mimo jiný moje psicholožka ze školy. Strašně si mě oblíbyla. Jednou jsme si potřebovala s někým popovídat, jen tak bez toho aby mě soudil a to ona dělá.

Kat(k) psycholožka Hazel (h)

K: ahoj, můžeme si prosím zavolat
H: ano.
(Hovor)
K: teď ti řeknu jednu věc které asi neuvěříš ale díky ní se asi už dlouho neuvidíme ani neuslyšíme. Můj praví otec mě prodal nějakými pablbovi kterýmu od zítřka budu patřit.
H: co? Jak si to vůbec mohl dovolit. Vždyť seš jeho dcera.
K: to nevim ale teď už s tím nic neudělám. Musím se s tím prostě smířit.

S Hazel jsme si povídala ještě hodinu pak jsem se rozhodla s ní udělat seznam co bych tak potřebovala. Byla jsem rozhodnuta že uteču ale mamka mi to vymluvila že by me stejně našli a akorat bych měla velký problém a tak jsem se rozhodla že se alespoň zabalím. Vzala jsme si kufr a začala si balit věci. Naházela jsme si tam oblečení. Spoustu triček a teplaků tenisky a kosmetiku. Pak jsme si tam dala laptop a elektroniku. Lehla jsem si do postele a usla.
Druhý den ráno jsem nešla do školy a čekala co se bude dít. Dveře jsme měla furt zamčené a nějak jsme to nehodlal měnit. Najednou jsme uslyšela dole hlasy. Byl to můj blbej otec, mamka a nějaký dva cizí. „je nahoře“ řekla mamka. Ach bože proč to řekla. Jeden z nic chytil kliku a začal s ní lomcovat. „hej, holčičko odemkni ty dveře.“ nic jsme neodpověděla a zablokovala dveře židlí. Kilka se přestala hýbat. Najednou jsem slyšela další kroky po schodech...

Katrin

Alex (mafián)