Deník Jocelyn Wenclové - Fred Weasley

3.

4. ročník
Prázdniny jsem nakonec strávila z větší poloviny u Weasleyových, druhou polovinu jsem ztrávila doma, sama. Vlastně úplně sama ne, byla semnou Koralina. Vždycky, když jsem si začala číst přilezla zamnou a začala se tulit. Vždycky jsem spala u Ginny v pokoji, někdy, když jsme byli pozdě do noci vzhůru s náma usli u kluci. Jak Ginny říkala, byl s námi i Harry, ale ten se bavil hlavně s Ronem. Někdy, když jsem viděla Ginny volat pohledem jakoby o "pomoc" jsem se s něma začala bavit a vzala sebou i Ginny. Nevím jestli Harry cítí to samé, možná ji spíš bere zatím jen jako kamarádku. Někdy přijela i Hermiona, začala jsem ji mít moc ráda, bavila se jak s námi, tak i s klukama. Ale hlavně je fajn a hrozně milá.

Poslední "výlet" tyto prázdniny jsme šli na finále mistrovství světa ve famfrpálu. Byla ještě tma, když brzo ráno na pokoj Ginny někdo zaklepal, byla to Hermiona, která zrovna dorazila. ,,Dobré ráno krásky" usmála se na nás se svíčkou, kterou na nás svítila. ,,Ahoj" řekla jsem rozespalým úsměvem a natáhla ruce jako znamení obejmutí. Když mě obejmula oznámila nám, že jde vzbudit Harryho a Rona a že my si máme vzít na starost Freda a George. Ginny furt ležela v posteli a ani se nepohla, proto jsem se svižně zvedla a pošpičkách se plížila k pokoji dvojčat. Opatrně jsem otevřela dveře a vylezla první na Georgeovu postel a začala skákat z jedné na druhou: ,,Vstávat hoši!" začala jsem hlasitě volat. George si dal polštář na hlavu a snažil se si zacpat tak uši i oči, ale nejspíš marně. Když jsem zrovna tančila na Fredově posteli, ucítila jsem něčí ruce na mých bokách a už jsem ležela pod smějícím se Fredem. Byl to hezký pohled, jeho delší zrzavé vlasy mu padaly do obličeje a já se na něho jen tak dívala jak se na mě šklebí. Než jsem se stačila vzpamatovat začal mě lehtat. ,,Né Frede, nee" začala jsem pištět, cukat celým tělem a kopat nohama. ,,Georgi! Chyť ji nohy a já ruce!" zavelel Fred a už mě nesli ven před dům, kde bylo malé jezírko, do kterého jsem se ale já vešla. ,,Na tři." řekl George a začali jednohlasně počítat: ,,Raz, dva, tři!".

Celá mokrá jsem vylezla z jezírka a naštvaně pozorovala ty dva, kteří nemohli popadnout dech od smíchu. Po chvíli jsem se začala smát taky, já je tak nenávidím, ale přitom tak miluju. Bez nich si život neumím představit.

Všichni jsme s batohama a furt celkem unavení pospíchali za Arthurem. Nikdo neměl ponětí kam nás vede, zašli jsme do lesa, kde jsme došli k velkému listnatému stromu u kterého čekal nějaký muž. Všimla jsem si, že nahoře na stromě někdo sedí a kouká jak by mohl zase slézt dolů. ,,Tohle je Amos Diggory, vážení" představil Arthur pána u stromu, ze stromu seskočil i ten kluk. Cedric Diggory, jeho syn. Holky se na něho zamilovaně dívaly, chápu, je to starší kluk, který má hezké vlasy, ale nijak extra mě nezaujal, za to holky si o něm povídaly snad celou cestu. Došli jsme na kopec louky a všichni jsme se přenesli, díky staré boty na vrcholu kopce.