Deník Jocelyn Wenclové - Fred Weasley

6.

Stála jsem s Ginny skoro úplně nahoře stadionu, koukala jsem po klucích, kteří přijímali sázky. Bylo vtipné je pozorovat. George se po chvíli k nám přidal, něco říkal, ale já nevnímala. Sledovala jsem jen Freda. ,,Joy? Jsi v pořádku?" zeptal se George. Nervózně jsem se na něho podívala a usmála: ,Jo jasně, jen jsem se zamyslela.", co to semnou je.

K večeru jsem se z večeře vydala na pokoj, pro mé štěstí jsem potkala Freda a George i s tou Angelinou, nebo jak se jmenuje. Všichni tři se spolu smáli. Asi jsem zapomněla, že se dívám na Angelinu trošku víc vražedně než jsem chtěla, protože se všichni tři na mě dívali jako kdyby se mě báli. Radši jsem rychle běžela na záchod, třískla jsem zasebou dveřma a začala jsem kopat do všeho co šlo. Asi jsem trochu cholerická. Nakonec jsem skončila na zemi s tvářemi v dlaních, nebrečela jsem, brečím jen kvůli rodiny a důležitým věcem, ale v tu chvíli jsem ani nevěděla proč jsem naštvaná. Nechápala jsem svoje city, nechápala jsem samu sebe. Nechápala jsem nic.

Ráno jsem došla později na snídani, doufala jsem, že už tam moc lidí nebude, hlavně ne Angelina s klukama. Samozřejmě tam seděli, měla jsem chuť hned vypadnout, ale zavolal na mě Draco ať jdu za něma. Podíval se i Fred a tak mi bylo blbé zase utéct. Došla jsem za Dracem a snažila se na sobě nedát znát, že jsem celou noc nespala. ,,Slyšela jsi to?" ,,Co?" řekla jsem, když jsem si sedala vedle Draca. ,,Bude Vánoční ples a bude se na něm tančit" řekl s nechutí. Podívala jsem se na něho překvapeně: ,,Ples? On bude nějaký ples?", tohle jsem slyšela poprvé, neměla jsem sebou žádné šaty. Vůbec jsem nevěděla co bych si měla obléct, tančit jsem uměla. Byla jsem už na hodně plesech, kde se tančit muselo, takže to nebyl problém.

Před obědem jsme měli hodinu tance, seděla jsem a nevšímala okolí, přemýšlela jsem jen nad tím koho asi pozve Fred, poslední dobou jsem ho neuměla vůbec dostat z hlavy. Objevila se předemnou ruka a já ji hned poznala, podívala jsem se nad sebe, kde stál Draco. Ruku jsem s úsměvem přijmula. Ještě jsem se podívala po ostatních a viděla jsem Pansy jak se na mě mračí, nevadilo mi to, stejně už jsme takové kamarádky jako předtím nebyly.

Draco dělal celou dobu kraviny, smáli jsme se a většinu času jsme se nedokázali soustředit na tanec. Pak, když jsme to konečně začali brát vážně nám to opravdu šlo, McGonagallová nás i několikrát pochválila.

Po obědě, když jsem šla už na pokoj mě na chodbě zastavil Hagrid, který mi přinesl velkou krabici s krásnou mašlí navrchu, všimla jsem si i dopisu. Doufala jsem, že to jsou šaty, které by mi rodiče měli poslat. Poděkovala jsem a utíkala do pokoje. V pokoji nikdo naštěstí nebyl a tak jsem dopis i krabici mohla otevřít vklidu. Trefila jsem se, mamka mi napsala, že mi posílá šaty po kterých jsem dlouho pokukovala u Madam Malkinové. Věděla jsem přesně které to byly. S nadšením jsem otevřela krabici a tam byly. Krásné šedivozelené šaty s drobnými květinami a krásnou krajkou ve kterých mi půjdou vidět ramena. Jsou nádherné, teď už mi bude jedno i když na plese budu sama.