Deník Jocelyn Wenclové - Fred Weasley

11. 2. kapitola

Dojela jsem autobusem před velký bytový dům, už tam na mě čekali Weasleyovi. Všechny jsem s radostí obejmula, byla jsem ráda, že jsem zase zpátky. S Fredem jsme si celé prázdniny psali, ale furt to nebylo ono, proto jsem se hrozně těšila až ho znova uvidím. Psali mi, že se s Georgem ostříhali, když jsem je viděla malém jsem začala slintat. Moc jim to sluší. Ginny zase o dost povyrostla a už byla vyšší než já. Zatím jsem nevěděla kde jsme a kam vůbec jdeme. Arthur vyslovil nějaké kouzlo a barák se jako na povel začal zvětšovat do šířky, vešli jsme dovnitř domu, kde nás přivítal Lupin a nějaký pán, kterého jsem neznala. Byl ale velmi pohledný a charismatický. ,,Ahoj, my se ještě neznáme. Já jsem Sirius Black" podal mi ruku a já ji přijmula: ,,Jocelyn Wenclová" co nejmileji jsem se usmála.

Všichni jsme se rozešli do horních pokojů, potom co nás Molly odehnala. Kluky hrozně zajímalo o čem si asi dospělí povídají, tak se snažili vymyslet plán. Dívala jsem se na ně jak se jim vaří mozky, bylo to vtipné pozorovat. ,,Už to mám" Fred začal vytahovat ze svého velkého kufříku ucho na provázku. Kluci začali ucho spouštět pomalu dolů a odposlouchávát. Slyšela jsem nějaký hlas z pokoje, kde byla Hermiona s Ronem. ,,To bude Harry" řekl Fred. Přemístili se a já si jen povzdechla, já se ještě přemisťovat nemůžu.

Molly nás začala volat na večeři, vždycky jsme s klukama soutěžili kdo bude první dole u stolu. ,,Kdo tam bude poslední?" řekl George otázku do vzduchu, chtěla jsem je žduchnout, aby mi uhnuli z cesty. Oni se místo toho zase přemístili a už jsem je viděla dole. Rychle jsem doběhla: ,,Hej! To se nesmí!" řekla jsem uraženě. ,,No snad se nám Jocelyn neurazila" řekl George a začal mě lehtat. Když viděl svoji mámu, tak radši přestal. Nedivím se, Molly sice byla velmi milá, ale šel z ní strach. U večeře do mě kluci začali furt nějak kopat a otravovat mě, ten večer jsme ještě dělali tak hrozné kraviny.

Byli jsme už u vlaku, bylo tam zase tolik nových tváří. Malém jsem se ztratila, naštěstí mě Fred chytil za ruku a táhl mě do vagónu. Otočil se na mě s pomalu mi pouštěl ruku. Našli jsme vagon kde už seděl George a Ginny, seděla tam i ta Angelina. Zase ona. Zvedla se a skočila Fredovi kolem krku, ten ji s nadšením obejmul. Když jsem si sedla, sedl si vedle mě. Byla jsem hrozně unavená, ani nevím jak ale usla jsem. Probudily mě až slova George, ale neotevírala jsem oči. ,,Joy si očividně pohodlný Frede" začal si utahovat George. ,,Buď zticha Georgi, nebo Jo probudíš", slyšela jsem jako poslední a zase usla. Probudil mě později Fred: ,,Joy, už jsme na místě.", hladil mě po rameni, bylo to krásné probuzení.

Brumbál nám představoval novou učitelku obrany proti černé Dolores Umbridgeovou. Už od pohledu byla hrozně nafoukaná, hlavně díky jejímu vystupování. ,,To určitě" odpověděli Fred a George, potichu jsem se zasmála. Ráno jsem na snídani vůbec nedokázala poslouchat Draca, aspoň Pansy mu dávala pozornost. Pozorovala jsem Freda jak dělají s Georgem kraviny a smějou se. Ani jsem si nevšimla, že si mě všimnul George, který drknul loktem do Freda a najednou se oba dívali na mě. Rychle jsem se vzpamatovala, začala jsem se hrozně červenat. Zvedla jsem se a chtěla odejít. ,,Kam jdeš?" zeptal se Draco, ,,Já už půjdu na pokoj, není mi moc dobře", cestou jsem se ještě ohlédla po Fredovi, který mě pozoroval jak odcházím.