Deník Jocelyn Wenclové - Fred Weasley

5.

Po Krásnohůlkách přišli takzvaní syni z Kruvalu. Šel z nich strach, byli to pořádní chlapi. Jako poslední přišel Viktor Krum, podívala jsem se na Rona s úsměvem, on byl z něho úplně pomatený. Musela jsem se mu zasmát.

Když oznámili, že do soutěží se můžou přihlásit jen studenti starší sedmnácti let oddechla jsem si, věděla jsem, že Fred a George se budou chtít přihlásit, když nebudou moct, tak se aspoň nebudu muset o ně bát.

Seděla jsem s Hermionou v sále, kde stál ohnivý pohár, kam postupně studenti vhazovali své jména. Najednou do místnosti vběhli pro mě známá zrzavá dvojčata. Měli nějaký lektvar, zase nějaký pitomý nápad, ale jejich nápady mám na nich nejradši. Fred, když si mě všiml, tak se na mě usmál, trošku mě to vykolejilo, ale snažila jsem se aby to nebylo znát. Přece jen Fred je jako můj bratr, znám ho snad celou věčnost.

Když je věková hranice vyhodila a udělala z nich staříky, musela jsem se jenom smát. V tu chvíli, když se začali prát přišel do haly Viktor. Všimla jsem si jak se podíval na Hermionu, nedivím se. Hermiona je překrásná.

Na výběr šampionů jsem nebyla, nebylo mi moc dobře, teda aspoň to jsem říkala všem co se ptali. Ale pravdou je, že mě to moc nezajímalo, navíc se Angelina (už jsem si zjistila její jméno) zase nějak lepila na Freda a na to jsem se prostě nechtěla dívat. Proto jsem odešla do knihovny a radši si zapisovala své nejtajnější pocity do deníčku. Slyšela jsem klapaní bot, jakoby někdo běžel. Zvuky se přibližovaly ke mně a já už poznala kdo to je. ,,Harry byl vybrán jako šampión!" vykřikl na mě Fred a George. Chvíli mi trvalo než jsem pochopila co řekli. Prudce jsem se otočila na ně: ,,Cože? Jak je to možné?" vůbec jsem to nechápala a viděla jsem, že oni taky ne. ,,Teď ho všichni mají za podvodníka, nikdo ale neví jak by to dokázal, není mu sedmnáct" dívala jsem se na mluvícího George a ani si nevšimla, že si Fred vzal do ruky můj deník. Rychle jsem mu ho vzala a kouzlem vrátila vysoko do poličky za knihy. ,,Chudák Harry, podle mě by tohle neudělal." kluci jen přikývli.

Byla jsem v knihovně a četla si, když mě někdo chytl za ramena. Hrozně jsem se lekla, cukla sebou a dotyčného bouchla do břicha. Byl to Fred, který se držel za břicho, kvůli mému úderu. ,,Ježíš Frede, promiň" začala jsem se mu omlouvat, protože vypadal, že ho to fakt bolí. Fred se začal smát a já poznala, že bolest jenom hrál. ,,Haha, vtipný" zakroužila jsem očima a lehce se usmála, zase jsem si sedla a chtěla pokračovat v čtení, Fred se ale opřel o stůl a koukal na mě. ,,Bylo ale roztomilý jak ses o mě bála", podívala jsem se na něho, on na mě hleděl a přitom se krásně šibalsky usmíval. Cítila jsem, že jsem se začala červenat, tak jsem si dala tváře do dlaní a zase se podívala na knihu. Fred mi chytil lehce bradu a zvedl mi hlavu výš, abych na něho zase viděla. Jen se usmál a naklonil se ke mně, čekala jsem už na to jedno. ,,Jo?" řekl Fred a já párkrát zamrkala a podívala se na Freda. Co to bylo? Vůbec jsem nechápala co se semnou děje. ,,Ano?" ,,Tys mě neposlouchala, viď?" usmál se Fred a já si jen skousla ret, protože se mi před očima zase ukázala ta představa. Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas. ,,Říkal jsem, že první úkol budou draci, před chvíli jsem se viděl s Charliem, který je pomáhal přivézt z Rumunska."