Deník Jocelyn Wenclové - Fred Weasley

15.

Přišel zamnou Draco: ,,Ahoj Jo" ,,Ahoj Draco", moc jsem ho neočekávala. ,,Mám pro tebe skvělou zprávu, můžeme dostat body navíc, když budeme pomáhat Umbridgeové. S klukama už jsme se přihlásili" s radostí mi ukázal odznak. Nechápala jsem to, to se vážně přihlásil na výpomoc té odporné babě? ,,Jak můžeš? Ty nevidíš co dělá s touhle školou?" řekla jsem vyšším hlasem. ,,Tahle škola už to potřebovala a Umbridgeová není tak hrozná." začal se ji zastávat a já už ho dál nedokázala poslouchat. Za chvíli jsem měla být stejně na hodině v komnatě nejvyšší potřeby, tak jsem se zvedla a prostě odešla.

Byli jsme v kolečku a zkoušeli kouzla, proti velkému panákovi. Když Ginny vyslovila kouzlo ,,Reducto" z panáka se stal prach. Nevěřícně jsem se na ni dívala. Bylo to úžasný, je skvělá čarodějka už teď. Na konci hodiny nám Harry popřál hezké svátky, viděla jsem že na něho čeká Cho u zrcadla. Bylo mi líto Ginny, podívala jsem se na ni a viděla jak je smutná. Bavila jsem se o tom s Hermionou, slíbila že si zkusí o tom promluvit s Harrym.

Večer jsem byla v knihovně a psala dopisy pro rodinu k Vánocům, nevnímala jsem okolní svět a zpívala si. ,,Joy!" řekl zvýšeným hlasem Fred. Leknutím jsem sebou škubla a otočila se. Fred byl celý nesvý a nervózní. ,,Co se stalo?" řekla jsem mile a starostně. Zvedla jsem se a přešla k němu. ,,Táta je v nemocnici, Voldemort se smrtijedy mu něco udělali. Je na tom hodně špatně.", měl už skoro slzy v očích. Nevěřila jsem tomu, nemohla jsem. Nechala jsem ať se ke mně Fred přitulí, silně mě objal a začal brečet. Bylo mi ho hrozně líto, nechtěla jsem ať se Arthurovi něco stane. Celou noc jsme ztrávili v knihovně, povídali jsme si, někdy se smáli a nebo prostě mazlili. Po půlnoci jsem Fredovi usla na rameni... zase. Ale spalo se mi dobře, teď už jsem mohla přiznat, že Fred je vážně pohodlný.

Ráno jsem se vzbudila díky Fredovým pusám, popusinkoval mi celý obličej, zastavil se u mých rtů: ,,Dobré ráno", řekl chraptivým hlasem, který má vždycky po ránu a já se do polibku šťastně usmála. Vyrazili jsme na snídani ruka v ruce. Už tam skoro nikdo nebyl, tak jsme si sedli spolu.

Po snídani jsem se potřebovala osprchovat, navíc je poslední den a dneska nás čeká odjezd na svátky domů. Podívala jsem se do zrcadla jak vypadám, ani jsem si nevšimla že mám Fredův svetr. Přivoňala jsem si k němu, cítila jsem jeho vůni, byla jsem jí úplně omámená. Rozhodla jsem se, že Fredovi ještě svetr nevrátím, celkem dost mi slušel.

Přijela jsem domů a první co mě čekalo bylo se sbalit. Rodiče mi oznámili, že budeme slavit Vánoce u Siriuse i ostatními. Nevadilo mi to, Blackův byt/dům se mi líbil. ,,Čí to máš vůbec svetr?" zeptala se máma. ,,No, ehm, vlastně" trochu jsem se zakoktala. Nadechla jsem se a rozhodla se, že to prostě mamce řeknu. Vím, že Freda má ráda, tak to nebude problém. ,,Od Freda, půjčil mi ho" vyšlo ze mě, čekala jsem na maminu reakci. Jen se usmála a řekla: ,,Sluší ti", než odešla tak na mě mrkla. Co se to právě stalo? Takovou reakci jsem teda vůbec nečekala.