Deník Jocelyn Wenclové - Fred Weasley

14.

Fred mě dovedl před zeď a společně jsme se zastavili. ,,Asi nechápu" dívala jsem se nechápavě na prázdnou zeď. V tu chvíli se z ní staly dveře, které Fred opatrně otevřel. Byla to obrovská místnost. ,,Tohle je komnata nejvyšší potřeby" ,,Páni" byla velká a prostorná, plná zrcadel. ,,Našel ji Neville. Prosím, ale nikomu to neříkej", jen jsem kývla s úžasem v očích. Došly mi totiž slova. ,,Jak ji našel? A proč mi ji vůbec ukazuješ?", začalo mi docházet, že jen pro nic zanic by ji nenašel. ,,Harry nás tady učí obranu proti černé magii, kterou nám Umbridgeová vzala." usmál se na mě. Tohle jsem vůbec nevěděla, nikdo mi o ničem neřekl, bylo mi to celkem líto. Prošla jsem se po místnosti a zastavila se u nástěnky se jmény. Došel zamnou Freddie. Otočila jsem se k němu čelem, musela jsem se dívat výš, protože byl o hlavu vyšší než já. ,,Je to úžasné co Harry dělá" ,,Můžeš tu chodit semnou pokud chceš, určitě nikdo problém mít nebude.", jen jsem se usmála. Fred mi dal neposedný pramínek vlasů za ucho, cítila jsem se jak v romantické knize, které jsem nejmíň ráda četla. Ale v realitě to bylo úplně něco jiného. Nad námi začalo růst jmelí. Oba jsme se uchechtli. S Fredem jsme se dívali do očí, Fred se mi podíval na rty a začal se přibližovat, ale kousek odemě se zastavil, čekal na moje svolení. Byla jsem to tedy já, která mezi námi vyplnila místo. Fred začal spolupracovat, ruku měl na mojí tváři a druhou mě chytil kolem pasu. V břiše mi začalo poletovat tisíce motýlků, byla jsem šťastná.

Vyšli jsme ruku v ruce z místnosti a smáli se, Fred začal totiž zase svoje vtípky, bylo to něco nového, v životě jsem nikdy nikoho nemilovala. Miluju vůbec Freda? Nedokážu si na tuhle otázku odpovědět. Jak vůbec láska vypadá?

Byla jsem z dneška hrozně nervózní, Fred mě chtěl vzít na učení kouzel s ostatními. Věděla jsem, že tam zmijozel nebudou chtít, protože dost lidí ze zmijozelu jsou tyrani. Vyšla jsem z jídelny po obědě, kde na mě čekal Fred. Podal mi ruku, kterou jsem s úsměvem přijala. ,,Můžeme?" zeptal se mile. Nervózně s úsměvem jsem kývla, šli jsme přes chodbu, kde jsme potkali Ginny a George. Nevím, jaké z toho mám pocity, že celá škola uvidí nás dva spolu. Ale z většiny mysli jsem byla šťastná, že nás uvidí spolu. Když nás viděla Ginny otevřela pusu, George se jenom usmíval. Ani jeden naštěstí nic neřekli a byla jsem za to ráda. Když došel Ron s Hermionou a Harrym měli celkem podobné reakce. Ron to vůbec nečekal, Hermiona vypadala šťastně a furt se na nás usmívala a Harry to myslím ani neřešil. ,,Joy začne chodit s námi zkoušet a učit se obranné kouzla.", nikdo nic nenamítal. Až na Harryho: ,,Zbláznil ses? Byli jsme domluvení, že zmijozel do toho zapojovat nebudem. Navíc se baví s Dracem, co když mu něco vyžvaní.",,Tohle by Joy nikdy neudělala, chápu že zmijozel mezi sebe nechceme a chápu to, ale přece nebudeme házet všechny do jednoho pytle. S rodinou Jocelyn se naše rodina baví už asi přes deset let a nikdy nám neublížili. Tak prosím, takové řeči si nech Harry" řekla Ginny. Podívala jsem se na ni nevěřícným pohledem, ale usmála jsem se a očima ji děkovala. Nečekala jsem to vůbec, ona je vždycky s Harrym tak tichá a nevěřila jsem, že by se mu dokázala postavit.