Deník Jocelyn Wenclové - Fred Weasley

13.

V tu chvíli jsem poznala co to s ním udělá. George by si toho malém nevšiml, kdyby ho jeden kluk neupozornil na jeho zvětšující se poprsí. Musela jsem se začít smát. Místo George tam zničehonic seděla Georgerina, on se leknutím zvedl. Ale myslím, že si to udělal ještě horší, protože na něho všichni viděli a začali se hlasitě smát.  Smích mě ale brzo přešel a to i Freda a ostatní, když se k nám začala blížit Umbridgeová s tím jejím úsměvem. ,,Kdo mu to udělal?" ,,To j-" Fred se zvedl a chtěl to vzít na sebe, ale přerušila jsem ho. ,,Já to byla". ,,Fajn, oba po vyučování v mém kabinetu." usmála se na nás. Omluvně jsem se podívala na Freda.

Po vyučování jsme se vydali do kabinetu Umbridgeové, celkem jsem se bála, protože jsem viděla co lidem dělá. Bála jsem se o Freda, byl v posledním ročníku, hlavně aby mu nic neudělala. Zaklepala jsem, ozvalo se milé "dále". ,,Prosím" ukázala na židle před jejím stolem. Oba jsem se slušně posadili.

Po asi deseti minutách jsme odešli, slušně jsem to obkecala, svedla jsem to na sebe, ale rozbrečela jsem se ji tam, řekla jsem, že jsem to všechno udělala, abych zahnala smutek po mé umírající kočce. Tohle dostalo i Freda a to věděl, že Koralina neumírá. Naštěstí nás brzo pustila jen s upozorněním, že pokud se to stane znova, tak budou daleko horší následky. ,,Páni, pořád nedokážu vstřebat, že si to tak skvěle před Umbridgeovou uhrála." smál se Fred, když jsme procházeli přes chodbu. Nikdo už na chodbě nebyl až na pár výjimek. Studenti se báli chodit na chodby, kvůli Umbridgeové.

Byly jsme s Hermionou a Ginny na chodbě a povídaly si. Holky začaly téma kluci a hlavně téma já a Fred. ,,Já nechápu o čem mluvíte" snažila jsem se z toho vykroutit. ,,Joy, však to je úplně jasné, na tobě to jde poznat, že se ti líbí Fred" ,,Fajn, dobře. Připouštím, líbí se mi Fred" řekla jsem, aby mi už daly pokoj. Ony se ale začaly dívat za mě. Otočila jsem se a tam stál George a Fred. George se tvářil celkem dost překvapeně a Fred se jen usmíval jak sluníčko. Celou si mě prohlédl pohledem. ,,Ehm, já už musím jít, mějte se" křečovitě jsem se usmála a rychlým krokem jsem se vydala do knihovny. Rozhodla jsem se napsat rodičům co se tady děje a jak se ministerstvo motá do záležitostí školy. Nedopsala jsem ho a někdo mě vyrušil. Věděla jsem úplně přesně kdo to byl, Freddie. Doufala jsem, že přijde a přišel. Jen se opřel o stůl předemnou, dlouze jsme se na sebe podívali a já pokračovala v psaní. ,,To co jsem řekla" ,,To co si řekla" vyslovili jsme naráz. ,,Pokračuj" ,,Ne, ty prosím" řekl Fred. Podívala jsem se na něho a zase sklonila zrak. ,,Já nechci ať se mezi námi něco pokazí, tohle se nikdo neměl dozvědět a už vůbec ne ty." trochu jsem se uchechtla a znova se podívala na Freda. Fred chvíli mlčel: ,,Pojď, něco ti ukážu.", zvedl se a podal mi ruku, kterou jsem bez váhání přijala. Celou cestu jsme mlčeli, ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem cítila Freda, poslouchala jsem jeho dech a jeho teplou dlaň na té mé.