22. kapitola

1.5K 133 10
                                    

"Victore jak dlouho ještě? Jak dlouho se budeme schovávat před tím maniakem?"

Pravila Beatrice a sedla si k Victorovi na pohovku. Victor držel v ruce skleničku vína a vypadal velmi sklesle.

"Nevím. Já doopravdy nevím."

Beatrice se sebrala a vstala.

"Jdu do ložnice."

Pomalu vyšla nahoru a zavřela za sebou dveře do ložnice. Byla tam tma a tak šáhla po svíčce na stole a zapálila ji. Až v tu chvíli si uvědomila, že je něco špatně. Okno bylo otevřeno, i když nemělo. Než jí došlo co to doopravdy znamená, ztratila vědomí...

___________________________

"Beatrice! Victore, neviděl jsi Beatrice?"

Zakřičela Rebecca přes celý dům. Victor se na ni otočil.

"Je v ložnici."

Rebecca se na něj otočila.

"Ne tam není."

Victor byl v tu chvíli na nohou.

"Beatrice!? Kde jsi!?"

Vyběhl schody a vběhl do ložnice. Beatrice tam doopravdy nebyla, ale na stole ležel kus papíru. Okno bylo otevřené a záclony vlály sem a tam. Victor chňapl papír a vyběhl ven.

"Beatrice!"

Bylo jaro a ptáci zpívali. Victora ale zamrazilo když si přečetl co je napsané na tom papíru.

Mám tvou ženu Franku. Myslím si že vyhrávám. Teď zaplatíš za svou proradnost. Cenu nejvyšší.

Já očividně taky zapaltím cenu nejvyšší.  Fajn, za tohle mě asi zabijete... :D

Milovat vědce...Dove le storie prendono vita. Scoprilo ora