Milovat vědce...

15. kapitola

Beatrice se pomalu posadila a podívala se na Victora sedícího na židli vedle její postele.

"Ty jsi byl celou noc vzhůru?"

Přikývl a usmál se.

"Už je ti líp?"

Ona zamžourala a přitakala.

"Je."

V tu chvíli vběhla do pokoje Rebecca.

"Victore vážně bys měl jít... Beatrice? Jak se cítíš?"

Dotázaná se usmála.

"Dobře. Victore jdi se vyspat. Měl bys."

Victor mlčky vstal a políbil Beatrice na čelo. Potom odešel a na jeho místo si sedla Rebecca. Beatrice přesně věděla o co jde.

"Tak co Brandon?"

Rebecce se rozzářily oči.

"Je úžasný. Ty vlasy, oči, to chování. A ten hlas. Beatrice on je prostě dokonalý!"

Beatrice se usmála.

"To je dobře."

Najednou se obě dvě začaly smát. Rebecca začala mluvit.

"Jsem tak ráda že jsi v pořádku."

Následujících několik hodin si jen povídaly a na oběd už Beatrice sešla dolů. Byl tam i Victor který velmi hlasitě protestovala proti její chůzi ze schodů. Sice moc nesnědla, ale všem to zvedlo náladu. Jen Victor vypadal velmi zamyšleně. Beatrice to poznala. Znala ho už dlouho.

"Beatrice drahoušku, tohle je Victor  Frank. S jeho otcem jsme..."

Beatrice vůbec neposlouchala svou matku, oči měla jen pro toho muže. Vysoký, tmavé vlasy, zvláštní oči. Jak že se to jmenoval, Victor? Ten však vypadal jako by ji vůbec nevnímal. Ano koukal se na ni ale bylo poznat že je myšlenkami trochu jinde. Po chvíli jakoby se probudil z transu a mírně se uklonil.

"Těší mě slečno Smithová."

Ona vykouzlila úsměv a pokývla hlavou.

"Mě také."

Beatrice potřásla hlavou a vrátila se do reality. Vstala a odešla k sobě do pokoje. Victor ji následoval a po chvíli zaklepal na její dveře.

"Ano Victore?"

Victor se na ni podíval.

"Rozhodl jsem se."

Beatrice zvedla obočí.

"Cože?"

Victor přistoupil k ní a chytil ji za ruku.

"Vezmeme se."

Zvrat! Miluju zvraty! A bude svatba :D