3. kapitola

1.9K 162 17
                                    

Rozum jí velel utéct, ale tělo ji neposlouchalo. Slyšela Victorovy kroky na schodech a jí to bylo jedno. Jen tupě zírala na všechny ty věci co se jen tak bez ladu a skladu válely po pokoji. Rozplakala se. A popravdě kdo by se nerozplakal při pohledu na takovou hrůzu. Na stole, pod stolem, dokonce i na posteli ležely kusy lidských těl. Seděla tam, snad na jedniném čistém místě, s koleny přitisknutými k hrudi a plakala. Victor se objevil ve dveřích apohledem prolétl místnost. Ve chvíli kdy si všiml Beatrice sedící u zdi mihla se mu v očích zlost. Rázně k ní přišel a zvrchu na ni promluvil.

"Co tu děláš Beatrice?! Říkal jsem ti že sem nemáš chodit."

Beatrice se celá třepala a tak jen zvedla své uplakané oči a potichu promluvila.

"Co... Co to tu dě..děláš Victore? Co to...to znamená."

Ve Victorovi se probudil alespoň ten kousek gentlemana který v něm dřímal.

"Vysvětlím ti to, ale ne tady. pojď dolů."

S těmito slovy jí podal ruku, aby jí pomohl vstát. Ona po chvíli přijala a chtěla vstát. To se jí ale nepovedlo, kolena se jí podlomila a ona skončila zpátky na zemi. Victor se na ni jen pohrdlivě podíval a zeptal se.

"Nejde to?"

Beatrice přikývla. Victor si povzdechl, sklonil se a vzal ji do náručí.

"Co tě to napadlo sem lozit?"

Neřekl to ale přísně, spíš konejšivě. Jako když uklidnujete dítě. Vyšel s ní z pokoje a zamkl. Potom ji opatrně snesl dolů a posadil do křesla. Ona si přitáhla nohy k sobě a promluvila. Její hlas byl pevnější než předtím, ale i tak to byl sotva slyšitelný šepot. 

"Victore co tam děláš? Prosím vysvětli mi to."

Victor si sedl naproti ní a nadechl se.

"Uklidni se Beatrice. Já ty lidi nezabíjím. Pouze skoumám jejich mrtvoly. Jsem lékař chápeš?"

Beatrice pořád plakala.

"Ne nechápu. Lékaři přece lidem pomáhají, ne?"

Victor se usmál. On se usmál?

"A právě o to jde. Já se snažím přijít na to jak pomoct lidem."

Beatrice se pokusila o úsměv, ale byl to spíš škleb.

"Chápu."

Victor vstal a přisedl si kní na okraj křesla.

"Neplakej."

Objal ji. Ona mu zabořila obličej do košile a zavzlykala.

"Nikomu to neřeknu."

Tak doufám že jste zrovna neobědvali :D

Milovat vědce...Kde žijí příběhy. Začni objevovat