Milovat vědce...

14. kapitola

Vešel dovnitř a pomalu za sebou zavřel dveře. Beatrice to očividně postřehla a zašeptala.

"Victore."

I ve tmě bylo vidět jak k němu natáhla ruku. On si sedl na židli k ní a chytil ji za ruku. Ona pokračovala.

"Victore co říkal ten doktor?"

Victor ji pohladil po ruce a řekl největší lež svého života.

"Budeš v pořádku. Říkal že je to dobré."

Ona mu to uvěřila a přikývla.

"Je mi líto že jsem ti zkazila večer."

Victor se zasmál.

"To nevadí."

Ona se tiše zadsmála a Victor pokračoval.

"Beatrice musím ti něco říct."

Ona jemně stiskla jeho ruku.

"Pokračuj."

Victor se nadechl.

"Já nevím jak ti to říct. Je to složité a přesto tak prosté. Beatrice já tě miluji."

Beatrice zvedla hlavu z polštáře a zadívala se mu do očí.

"Victore? Já tebe taky slyšíš? A už dlouho. Jestli mám umřít tak teď už můžu."

Victor ji jemně položil zpět.

"Neumřeš. Ty ne. Věř tomu Beatrice."

Po těchto slovech ji políbil na čelo. Beatrice mu potichu zašeptala do ucha.

"Neodcházej."

Victor ji pohladil po tváři.

"To jsem ani neměl v plánu"

Po chvíli Beatrice usnula a Victor propadl svým myšlenkám. Sice přišli všichni, aby ho vystřídali, ale on nechtěl. Kolem půlnoci vytáhl deník a začal psát.

Z deníku Victora:

Co budu dělat? Bojím se tak jak ještě nikdy. Ona je to jediné na čem mi záleží. Nic se jí nesmí stát. Nikdy mi na nikom tak nezáleželo.

Victor měl v plánu neusnout, ale taky je jen člověk. Usnul až v pět ráno. V osm se se zděšením probudil a přiskočil k Beatrice. Klidně spala a teplotu už neměla. Victor si vydechl.

"Díky bohu."

Odvolejte ten pohřeb! :-) Já jsem se rozhodla být hodná a napsat to ještě dneska :-)