Milovat vědce...

6. kapitola

Den probíhal klidně. Venku začalo sněžit a nestalo se nic co by změnilo pomalý klid domácnosti. Až do večeře...

Dokonce i večeře začala celkem nevinně. Všichni se sešli u jednoho stolu a to včetně Victora. K večeři byla ryba a hovor se stočil k Victorovi. A začala ho Rebecca.

"Tak co bratře? Jak jde práce?"

Victor zvedl hlavu od talíře.

"Dobře."

Do hovoru se zapojil i Victorův otec.

"Zajímalo by mě co máš v tom deníku co si nosíš v kapse."

Victor si povzdechl.

"To by jste nepochopili."

Beatrice se na něj mile usmála.

"Opravdu?"

Victor však jen nevrle odsekl.

"No ty určitě ne."

Následovalo ticho, způsobené zděšením všech přítomných. Beatrice se zhluboka nadechla a zavřela oči. Bylo jasně vidět že toto byla ta pomyslná poslední kapka.

"Victore víš co jsi právě řekl."

Zastala se jí Victorova matka. Beatrice ji ale přerušila.

"Dělá to pořád. Neustále mi předhazuje že on je ten lepší. Sakra Victore copak ty nevidíš že mi to vadí?"

S těmito slovy vstala a obešla stůl tak, že stála před svým snoubencem.

"Chováš se jako bych byla nesvéprávná. A vůbec si mě nevšímáš. Jsi jen celé dny zavřený ve svém pokoji a něco tam provádíš. A když už se uráčíš sejít dolů tak na mě ani nepodíváš!"

VIctor tam jen stál a nic neříkal. Beatrice sevřela ruce v pěst.

"Victore! Sakra řekni něco! Očividně ti totiž nestojím ani za to aby jsi se se mnou hádal. Victore! Umíš si představit jak moc mě to ničí? Já už to nezvládám! Neumím se tvářit, že mi to nevadí a že je všechno v pořádku, když není!"

Victor se na ni podíval.

"Naprosto nechápu o co ti jde Beatrice. Chováš se jako malé dítě."

To už nevydržela a rozplakala se.

"Victore ty jsi idiot! Slepý idiot! Už tě nechci vidět!"

S těmito slovy se rozběhla, vzala kabát a vyběhla ven. Victor tam je stál a po chvíli suše poznamenal.

"Nevím o co jí jde."

Rebecca jen nevěřícně zakroutila hlavou a odešla. Victorovy rodiče jen mlčky odešli.

Tak co si o Victorovi myslíte teď? :D