Milovat vědce...

2. kapitola

Z deníku Beatrice:

Půl páté ráno a jsem vzhůru. Asi se ptáte proč a odpověď je nasnadě. Může za to Victor. Víte mám podkrovní pokoj a Victorův pokoj je hned vedle mého. No a Victor už od čtyř pracuje.

Alespoň mám čas na vymyšlení plánu. Hodně jsem o tom přemýšlela a došla jsem k závěru, že dnes už ven určitě nepůjde. Bude si dávat pozor. Takže existuje jen jeden způsob jak zjistit pro co chodí, nebo kam chodí. Vplížím se k němu do pokoje a podívám se do jeho pracovního deníku. Vím že ho má. Půjdu tam dneska, když půjdou všichni ven. Vymluvím se že je mi špatně a počkám až victor opustí svoji "laboratoř". Pak se tam vplížím, vezmu deník a odejdu. Jednoduché. Bude si myslet že ho někam založil. Pak ho tam vrátím.

Vím že by se to nemělo, ale já ho miluju. Možná že si mě nevšímá, ale já musím vědět kam chodí.

Zamrkala a zvedla oči od deníku. Venku už začínalo svítat a to i přes to že byl listopad. Venku pršelo a z pokoje vedle se ozývalo rytmické klapaní čehosi. Beatrice si sedla na postel a začala se česat. Chvíli to trvalo, protože vlasy měla až k pasu. Pak se oblékla a sešla dolů, aby pomohla kuchařce se snídaní. Po chvíli sešla dolů Rebecca a přidala se k nim. A v tu chvíli začala realizovat svůj plán.

"Rebecco? Prosím tě koupíš mi ve městě nějaký šátek. Není mi dobře."

Rebecca se na ni tázavě podívala.

"Není ti dobře? Nebo je za tím něco víc?"

Beatrice se na ni jenom podívala.

"Co víc?"

Rebecca se zasmála.

"Já si myslím že tu chceš zůstat, protože Victor zůstane taky."

Beatrice se na ni přísně podívala.

"Rebecco na co myslíš?"

Po chvíli přišli dolů i ostatní a sedli si ke stolu. Victor přišel ,jako poslední a s velmi znuděně se začal vrtat ve vaječině. Hovor začal Charles, Victorův otec.

"Slyšel jsem že je vám špatně Beatrice. Takže zůstanete doma?"

Beatrice přikývla a Charles pokračoval.

"Takže se o ni postaráš Victore, viď?"

Victor něco zamručel a odsunul od sebe talíř.

"Už nebudu jíst. Jdu nahoru."

Vstal od stolu a vyběhl schody nahoru. Beatrice se pomalu zvedla a omluvila se. Zbytek uklidil po jídle a odešli do města. Beatrice mezitím zapsala do deníku tyto slova.

Už odešli. Victor je ve svém pokoji. Musím jen vyčkat na správnou chvíli.

A tak čekala. Seděla a čekala. Byla potichu. Po chvíli se otevřely dveře od Victorova pokoje a uslyšela kroky dolů ze schodů. Nezamkl. Beatrice si zula boty, aby nedělala rámus a potichu vyšla ven. Otevřela dveře od jeho pokoje a vešla. Do nosu ji praštil štiplavý zápach. V místnosti byla tma, měl zatažené závěsy. Beatrice pomalu přešla k oknu a rozhrnula závěs. Otočila se a vykřikla. Zakřičela tak, že ji museli slyšet až v Londýně. Přitiskla si ruku na pusu a svezla se na zem.

Já vás napínám, co? Tak co tam Victor má? Fantazii se meze nekladou... Tak pište do komentů :D