51.

3K 121 3
                                    

Celý večer jsem strávila s Harrym a byla tak hrozně nervózní za Didi, vím že jí Tayler miluje, ale to jak bude reagovat na dítě jsem netušila.
"Co ti je?" zeptal se už po několikáté, ale tentokrát stopnul film, na který jsme koukali, teda já spíš nekoukali a jeho oči mě doslova skenovaly, pokaždé, co jsem se mu dívala do očí, zas a znovu mě naprosto fascinovaly. "Nic prostě jsem nervózní" odvrátila jsem od něj pohled a stoupla na balkón, slyšela jsem jak se otevřely dveře a pak jsem ucítila jeho ruce kolem pasu, hlavu si položil na mé rameno a koukal se mnou do dálky, ten les byl nádherný, měsíc zářil vysoko na obloze a oba jsme mlčeli, ani jeden neřekl žádné slovo. Jenže Harry chtěl svou odpověď "řekni mi co ti je zlato jsi celou dobu co jsem přijel hrozně nervózní, jestli je to kvůli tomu co se má následující dny dít, neboj se zvládneme to, slibuju" jeho rty se dotkly mého krku a já se musela lehce usmát, a najednou jsem se hned lépe uvolnila. Otočila jsem se k němu a mé ruce zajely do jeho vlasů. "Souvisí to s Didi víš" řeknu a přiložím své rty na ty jeho. "Co je s ní?" miluju když se stará, bože tohle je tak hrozná slaďárna, nikdy jsem nečekala, že tu budu mít na balkóně úhlavního nepřítele, budu se s ním objímat nebo dokonce líbat, celkem klišé. "Nesmíš o tom nikde mluvit, slibuješ mi to?" zadívám se zas do jeho očí a on pouze přikývne, nakloním se k jeho tváři blíž a pak si opřu hlavu o jeho hruď. "Didi je těhotná" řeknu a já cítím, jak se na mě překvapeně koukne, ale nedívám se na něj, stále mám položenou hlavu na jeho hrudi a on mě objímá kolem pasu. "To jsem opravdu nečekal" vydechne a tak tam spolu stojíme na balkoně v objetí a oba si naprosto užíváme společnost toho druhého. "Pojď půjdeme dovnitř" zašeptá do ticha a já se od něj po nejspíš pěti minutách odtáhnu. Chytne mou ruku a oba se vydáme směr postel jenže než si stihneme lehnout uslyšíme křik a já hned poznávám, čí hlasy to jsou.
"Bože doufám, že po ní neřve kvůli tomu" řeknu a vyběhnu že dveří, jenže nemusím běžet daleko, jsou na mém patře u Taylerova pokoje. "A co chceš jako dělat!" křikne na ní Tayler a já vidím jak se celá klepe i zezadu, chci na něj zařvat jenže Harry mě zarazí. "Není dobré se míchat do takových věcí, hlavně nezačni po něm řvát, bylo by to ještě horší" pouze přikývnu a vydám se k nim, Didi kouká do země a Tayler je totálně vytočený, objemu jí kolem ramen a ona se tak lekne, že sebou škubne "jsem tu s tebou" šeptnu k ní a vidím Taylera jak se otočí a mrdne s dveřmi. "Jdu za ním" řekne Harry, když projde kolem nás a já se s Didi otočím a vydám se k ní do pokoje, který je na druhé straně chodby.
"Pojď, všechno mi řekneš" šeptnu k ní a jdu s ní až do pokoje. "To vzal opravdu tak špatně?" Zeptám se a ona jenom kývne "říkal, že mi kvůli tomu, může kdokoliv ublížit" potáhne a já jí jenom znovu objemu, takže tak to je má o ní jenom strach. "Miluje tě a má strach, víš jak to tady chodí, musíš ho chápat, dej mu den nebo dva, vím že se uklidní a dojde mu to" řeknu přesvědčená a ona jenom pokrčí rameny "řval po mně" řekne smutně a koukne se a plácne sebou do postele. "Je to kluk, ti řvou pořád, když je něco nasere" jenom se ušklíbne a já vidím, že se zase dostává do své kůže. "No takže dneska se prospi a zítra uvidíš, že to bude mnohem lepší", "děkuju Jess opravdu moc" vstane, aby mě objala a já jí to samozřejmě oplatím, je to moje nejlepší kamarádka, nemůže být smutná. "Dobrou noc" řeknu a odejdu z jeho pokoje.

Když zajdu zpátky do svého pokoje, usednou k počítači a začnu promýšlet všechny detaily, aby na to Alex nepřišel, musím se za ním na hranice ještě stavit a říct mu ten falešný plán, jsem z toho fakt nervózní bude tu tolik gangů, malé děti, sakra musí to všechno vyjít, prostě musí.
"Jess" byla jsem tak zamýšlená, že když se ozval jeho hlas škubla jsem sebou. "Jak je Taylerovi?" Zeptám se a otočím se na židli směrem k němu. "Bojí se o ní, myslí si, že jí bude chtít někdo zabít, jak se to dozví, ale už je na tom líp, trochu jsem si s ním promluvil" vydechne a dojde ke mně, stoupnu si a objemu ho "díky" řeknu mu do hrudi a já cítím, jak se mi usměje do vlasů. "Volal mi Zyan budu muset odjet" odtáhnu se od něj a pohlédnu do jeho tváře "děje se něco?" "Ne jenom musíme zařídit ještě pár věci" usměje se a já pouze přikývnu, "dobře, zítra pojedu na hranice tak se uvidíme potom" když to řeknu napne se, ale nic neřekne, protože ví, že je to stejně zbytečné, mě přemlouvat, aby se mnou někdo jel. "Dávej si pozor, je to hajzl" řekne z vážným výrazem ve tváři a dá mi pusu na čelo. "Musím jít, uvidíme se zítra", "zítra" řeknu na rozloučenou a pak už vidím jenom jeho siluetu ve tmě, když nasedá do svého auta, a já sedím u okna, hlavu opřenou o sklo a sleduji jeho auto, dokud nezajdeme do lesa.

Game [Cz]Where stories live. Discover now