Game [Cz]

52.

Vlasy jsem měla ve vysokém culíku, na rtech rudou rtěnku, oči jsem díky řasence měla výrazné a moje modré oči se koukaly na odraz v zrcadlu přede mnou. Černá lehká bunda, pod kterou jsem dala zbraně, uplé kalhoty mi obepínaly nohy a vysoké vojenské boty na platformě to všechno doplňovaly. Byla jsem si jistá, že za dva dny to bude peklo, všechno se nám musí povést, jelikož jak jsem četla ráno ve zprávě Alex rozeslal všechny pozvánky na hranice přes mé jméno, samozřejmě myslím to druhé Jack. Právě byl večer a za celý den se tu Harry neobjevil, protože se vyskytly nějaké komplikace s náčrtama té bomby, neseděly tam nějaké dráty, aby to mohli zničit, tak museli začít znovu.
"Hej Didi odcházím, mobil mám v kapse, kdyby něco volám a ty někoho pošli" řeknu když venku k ní do pokoje a vidím, jak se dívá zrovna z okna. "Jo, hlavně si dávej bacha, nezapomínej jaký býval" řekne ostře a otočí se na mě. "Znáš mě, já budu v pořádku" lehce se usměju a ona mi úsměv oplatí. "Jdu a ty si mezi tím zajdi za Taylerem, sere mě jak spolu nemluvíte" řeknu a než stačí odpovědět zabouchnu dveře a seběhnu po schodech dolů, nastoupím do svého auta a okamžitě se rozjezdu směr hranice.
Z rádia mi řve hudba v celém autě a já už se nemůžu dočkat dne kdy se toho parchanta zbavíme, už jenom dva dny, jenom dva a on zmizí.
Zastavila jsem se u stromu poblíž cesty k budově a musela jenom koukat, jak tu budovu stihl tak rychle opravit, protože omítka, která byla hnusná a opadaná, najednou byla úplně nově nanesená a po zbytcích na zemi ani stopy. Šla jsem dál a všimla si kamer u vchodu, nebudu zvonit, to mu musí být jasné, chytnu za kliku a vyjdu dovnitř, když se poprvé nadechnu, ucítím příjemnou vůni, tu co tu byla kdysi, tu která tu byla ten osudový den, bože to je fakt kretén. Na zemi bylo nové linoleum a malé černé koberce tomu dodávaly takovou tajemnost, celkově tu byly pouze tmavé barvy se zlatou, ale pouze v malých detailech, jako byly třeba stoly, černo-zlatá barva na nich naprosto vynikala. "Tak jak se ti to tady líbí" řekne odporný hlas za mými zády a já se z kamenným obličejem na něj otočím a samozřejmě spatřím, jak se kreténsky usmívá.
"Pojď probrat plán, ať tu nemusím být déle než je nutné" řeknu bez zájmu a rozejdu se po schodech nahoru do kanclu, je mi jasné, že ten bude pořád na stejném místě. "No samozřejmě Jessinko" sladkost v jeho hlase mi zvedne žaludek, ale nekomentuju to, chci odsud vypadnout co nejrychleji. Vyjdu do dveří a nestačím se divit, on si i ten posraný kancl předělal, pouze se nadechnu a znovu vydechnu, abych se uklidnila, usadím se do zbrusu nového křesla a on si sedne za stůl hned naproti mně, ani nevíte, jakou chuť jsem měla mu tu hlavu vzít a omlátit a stůl a pak o zeď, aby mu to nebylo málo, jenže bohužel to muselo zatím počkat. "Tak co jsi mi vymyslela?" řekne a pohodlně se posadí ve svém křesle tak, že si hodí ty své smradlavé nohy na stůl, takže je mám kousek od obličeje. "Plán je jasný a stručný, jenom tví lidé musí jednat přesně a rychle" řeknu a on přikývne s úšklebkem "Jak přijedou i poslední auta všech, tví lidé obklíčí celou přední část domu z venku, Harryho gang obklíčí zadní část domu, aby nikdo nemohl ven ani dovnitř, zatímco mi lidé se postarají o vnitřek a zbytek tvých lidí, ale mám prosbu" řeknu a vážně se na něj podívám "tak mluv" řekne a sundá nohy ze stolu "malé děcka budou odvedené do místnosti v patře nad námi, dáš mi prostor je tam odvést" řeknu a vstanu z křesla. Nic neříká pouze mě pozoruje a pak si taky stoupne "Ale tak naše stará Jessinka je zpátky to se mi líbí, dobře ti parchanti malí budou odvedeni do pokoje, alespoň z nich pak udělám to co chci" zasměje se a natáhne ke mně ruku, kterou si prohlédnu a podám mu tu svou "tak za dva dny, buď tady přesně na osm večer je ti to jasný?" Zeptá se a já mám chuť se zašklebit, skočil na to. "Ano budeme tady všichni" řeknu a s těmito slovy se otočím, otevřu dveře a když seběhnu schody, konečně vyjdu z toho odborného baráku.
Když nasednu do auta, cítím zvláštní pocit, ale nedokážu určit proč, až poté se kouknu z auta je mi to jasné, z velkého okna mě pozoruje Alex s úsměvem na tváři, mám takovou chuť mu ukázat prostředníček, ale vyseru se na to a rozejdu se domů. Můj mobil začne v půlce cesty zvonit, nevidím jméno, je to neznáme číslo než ho stačím zvednout spadne do hlasové schránky, ale je ticho, nikdo žádnou zprávu nezanechal, to je divné, koukám stále na mobil, když najednou zvednu hlavu, na cestě stojí člověk s pistolí v ruce "kurva" zakleju a hodím tak, tak smyk doleva, abych se vyhnula kulce, která na mě letí, ozve se hlasitá rána, protože moje sklo se v jedné části rozletí na kousky, naštěstí je kvalitní, takže na mé straně je stále celé, kouknu se v rychlosti zpátky na cestu, ale nikdo tam najednou není. "Co to je kurva" nechápavě jedu dál a rozhlížím se kolem, když najednou v tom šeru vyběhne tak deset postav zahalených v černém. Rychle zvýšíme rychlost a sáhnou po mobilu, vytočím číslo Didi, jenže ta to do hajzlu nebere, znovu se ohlédnu do zpětného zrcátka a uvidím několik motorek, které se řítí rychle k mému autu, tohle nevypadá ani trochu dobře. Zkusím Taylerův mobil, ale hovor skončí v hlasovce, já je normálně zabiju, teď spolu beztak šukaj, normálně je fakt zabiju, jestli tohle přežiju. Hodím si mobil do klína a sleduju situaci za mnou musím myslet, jenže v tomhle lese tolik cest není, nesmím je dovézt k nám, neznám ty lidi, nepoznávám ani ty motorky, nechápu kdo to je, ani proč je jich tolik a jdou po mně. Rychle popadnu znovu mobil, jenže když chci vytočit číslo Harryho kulka proletí zadním sklem a zabodne se do opěradla vedle mě. "Do hajzlu" zvýšíme rychlost a když vidím rozcestí rychle se vydám doprava, jenže všichni z nich, jakoby to tušili zabočí bez problému za mnou, najednou mě oslepí světlo zepředu, jsou tam minimálně tři motorky, ale jestli si myslí, že zastavím, šeredně se mýlí, jsou to další jejich lidi, podle typu motorky, kterou dokážu v tom šeru ještě rozpoznat. Rozepnu si pás a v rychlosti se skrčím dolů, sešlápnu znovu plyn a poslepu držím volant, jelikož nevidím díky tomu, že jsem skrčená za volantem, aby mi neustřelili hlavu. Další kulky proletí sklem a já se soustředíme pouze na cestu, pamatuju si v lese každou cestu, ale nikdy jsem netušila, že budu řídit takhle, najednou se ozvou dvě hlasité rány a já vidím jak mi přes okno letí dva lidi a následně padají někde za mým autem, to byli dva jeden se stihnul vyhnout do háje. Okamžitě se posadím zpátky do sedadla a uslyším jak mi zvoní mobil, nedívám se, kdo to volá prostě to zvednu "Jess kde jsi, myslel jsem si že už budeš do.." nedořekne větu jelikož mi proletí zadními skly další kulky "do hajzlu už" zakleju znovu a kouknu doprava, další motorky, už jich je nejmíň patnáct. "Kurva Jess kde jsi?!" Nemám čas mu odpovědět, jelikož další kulka proráží sklo těsně vedle mé hlavy. "Jess!" "Jo kurva Harry drž hubu, musím se soustředit, jinak mi volej rovnou pohřebák" odseknu a tentokrát zabočím vlevo, díky tomu, že mezi cestami se teď táhne dlouhá skála, získala jsem lehký náskok, jelikož pár jich zabočilo napravo. "Kdo tě sleduje?!" Bože on tu hubu taky jednou nezavře "Harry kurva kdybych to věděla, bylo by to to první co bych ti řekla, ale nikdy jsem tu takové lidi neviděla jedině..." zadrhnu se ve větě a kouknu znovu na motorky vzadu, už je těžké rozpoznat obrysy ve tmě, ale já se zaměřím pouze na jeden znak a je mi to hned jasné, kdo to je.