Game [Cz]

37.

Most se propadl a já se stihla chytit provazu, který byl na mé pravé straně, uslyšela jsem jeho křik a oddychla jsem si, protože on byl v pořádku. Ruce mi sjížděly po lanu a já sykla bolestí, když se mi provaz zaryl do dlaní, ze kterých mi začala téct krev, najednou se most zastavil v padání, ohlédla jsem se dozadu a uviděla jak jedno lano ještě drží, jenže tohle byla slepá ulička, když se pohnu to zatracené lano praskne, jenže jestli okamžitě nezačnu lézt nahoru, mé ruce to nezvládnou moc dlouho, ta palčivá bolest v nich je hrozná. "Žiješ sakra!" zařval na mě já pohlédla nahoru, skláněl se nad propastí, ale do tváře jsem mu neviděla. Pohlédla jsem pod sebe, sakra takle umřít nemůže. Zoufale jsem se podívala okolo sebe, nebylu tu nic o co bych se mohla opřít, musela bych vylézt nahoru po provaze, alspoň metr, abych se mohla zapřít o prkna, která při tom nespadla dolů. Mé ruce krvácely čím dál víc, nadechla jsme se a začala lézt nahoru, Harry na mě stále něco volal, jenže já ho vůbec neslyšela, nerozeznávala jsem vůbec slova, která říkal.

Už stačilo, abych se přitáhla tak dvakrát a mohla jsem se nohou zapřít, alspoň o prkna, jenže ten provaz začal praskat, poslední provaz, na kterém visel ten zpropadený most, bylo to na sekundu přesné, stihla jsem to, mé nohy se zapřely o prkna a já zavřela oči, když provaz praskl s očekáváním tvrdého a hlavně posledního pádu.

Myslela jsem, že jsem mrtvá, když jsem několikrát ucítila náraz do hlavy, také mé záda několikrát narazila do ostrého povrchu, stále jsem se držela provazů, jediné mé štěstí bylo, že ta prkna, o které jsem měla opřené nohy nepraskla, protože kdybych se měla držet pouze rukama, tak bych už dávno byla dole. Otevřela jsem oči a překvapeně se podívala pod sebe, most nespadl úplně, strana, na které byl Harry držela. Ucítila jsem jak mi po obličeji stéká krev, bolest, která vystřelovala do mé hlavy se popsat nedala, těma nárazama do druhé strany propasti jsem necítila už vůbec žádnou část mého těla. Podívala jsem se na mé nohy a ty byly také v naprosto hrozném stavu, najednou mi bylo hrozně špatně. "Laro!" volal mé jméno a já už nebyla schopná ani zvednout hlavu. "Poslouchej mě, jsou tu mí muži, drž se ještě chvíli, zvládneš to" nebyla jsem schopná mu odpovědět, ztrácela jsem čím dál víc krve a mé tělo začínalo slábnout. Slyšela jsem další křik, to museli být Harryho muži, uslyšela jsem lano, které spustili vedle mě, ale nebyla jsem ničeho schopná, vážně jsem se snažila udržet, opravdu, ale mé prsty povolovaly. "Dělejte padá!" zařval někdo, jenže to byl naprosto poslední křik, co jsem uslyšela, protože pak už jsem viděla jenom tmu a v uších mi začalo pískat.

Probudila jsem se, protože to příšerné světlo mi svítilo přímo do očí. Sedla jsem si, jenže bolest mnou projela natolik, že jsem si zase lehla. Otevřela jsem znovu oči a vůbec jsem nevěděla, kde to jsem. "Jak ti je?" lekla jsem se a škubla sebou tak, že mnou bolest projela znovu. "Jess sakra nemůžeš dělat tak prudké pohyby!" na chvíli jsem ztuhla a otočila se, Zyan si sedl na postel vedle mě a stále si mě prohlížel. "Do prdele!" zanadávala jsem nahlas a Zyan se jenom zasmál. "Proč jsem ještě naživu, kdo všechno to ví?" zeptala jsem se a on vstal z postele a sedl si do křesla, které bylo hned naproti. "Jestli ti jde o to, jestli to ví Harry tak zatím ne, když ti ošetřovali hlavu, byl jsem u tebe jenom já a zdravotník, málem jsme si té paruky nevšimli, jenže tvé černé vlasy nešly přehlédnout, když se s tvých copů uvolnili". "Děkuju, že jste mě zachránili" pouze kývl hlavou, ale na tváři měl stále lehký úsměv, "proč se pořád usmíváš?" zvědavost mě zase ovládla, "protože tohle byl sakra dobrý nápad Jess jsi dost chytrá, líbí se mi to, nechápal jsem, proč je z Lary ten kluk tak ze začátku mimo, jenže on nebyl mimo z té holky, ale z tebe, už to do sebe všechno zapadá jenom ještě nevím proč" musela jsem jeho slova vstřebat a když se tak stalo pomalu jsem se posadila. "Tady máš stejnou paruku, nasaď si jí, Harry je za chvíli tady, tu nohu mu před chvíli zašili" hodil mi paruku a já se na něj překvapeně podívala. "Proč mi pomáháš?" nechápala jsem to, opravdu ne. "Zachránila jsi mi život Jess a já jsem ti dlužný, protože kdybych nežil má sestra by to sama nezvládla, takže tímhle ti děkuju a už si to nasaď"poslechla jsem ho a zrovna, když jsem urovnala poslední pramínky pod parukou, dveře se otevřely.

Spatřila jsem jeho oči a moje okamžitá reakce byla, že jsem se podívala na jeho nohu, měl na sobě kraťasy a jeho noha byla celá obvázaná. "Já vás tady teď nechám, Laro hlavně buď v klidu, jinak se ti ty rány na zádech zase natrhnou" jenom jsem kývla hlavou a on odešel s místnosti, jenže teď jsem tu byla jenom já a Harry, což byl v tomhle momentě ten největší problém, protože jsem sakra nevěděla co mu řeknu, tahle hra na Laru mi už začíná lézt krkem.