Game [Cz]

48.

Když jsem přijela už na mě čekali všichni. "Tak co se to děje?" opravdu jsem nedokázala nic poznat, protože jejich obličeje byly nečitelné a to znamenalo jenom jedno, situace je vážná. Výraz Didi mi naznačil, abych se posadila, celý můj gang byl v místnosti a všichni už tak nějak tušili co budeme řešit. "Takže naboural jsem se Alexovi do počítače a našel pár jeho plánu na výrobu něčeho podobného jako bomby, jenže jestli staví podle těchto nákresů mohlo by to zabít lidi z celého tohohle města a možná její dosah je mnohem větší, mám všechny potřebné údaje, ale než jsem stačil hledat dál, zablokovali mě, naštěstí neví, že to byl náš gang" pronesl Tayler a poslal mezi nás nákresy té bomby. Když jsem jeden návrh viděla udělalo se mi špatně, nemůže jen tak zabít neviné lidi z měst, musíme tomu zabránit a to okamžitě. "Dobře takže prosím Tome, Jime a Richi mohli by jste najít, jak tu bombu zneškodnit nebo zabránit její vybouchnutí?" Všichni tři kývli a začali si detailně prohlížet všechny náčrty co Tayler vytiskl. "A teď něco dalšího, domluvila jsem se s Harrym, že spojíme naše gangy, takže prosím vím že se navzájem nemusíme, ale musíme se respektovat, jinak umřeme všichni, podle toho co Tayler zjistil, myslím, že Alex toho má mnohem víc jak se všech najednou zbavit, když budeme držet při sobě bude to mnohem lepší, ale nikdo se to nesmí dozvědět a navíc sešla jsem se s Alexem", řekla jsem a rozhlédla se kolem všichni měli překvapené výrazy, "dělám, že s ním spolupracujeme jak náš tým tak Harryho a díky tomu řekl, že naše gangy nechá napokoji, jenže opak je pravdou znala jsem Alexe a už v té době to byl zmrd, jenže teď kdo ví čeho je schopný věřím v nás a v Harryho a jeho lidi, že to zvládneme, takže se pusťme do práce". Jakmile to dořeknu všichni se začnou rozcházet. "A ještě něco!" zavolám když už jsou skoro venku z místnosti "děkuju vám všem opravdu si vás vážím a slibuju, že vás ochráním ať to stojí co to stojí" jejich úsměvy stály za to, abych to řekla.

"Mohla by jsi mě už přestat kurva vyzvídat Diano" řeknu se smíchem a lehnu si na postel. "Ale notak, tak mi alspoň řekni, spali jste spolu?" ona je fakt hrozná. "Jo spali a už mě necháš na pokoji?" zeptám se z nadějí v hlase a přesunu se z postele k počítači. "Počkej a co řekl na ty tvoje jizvy?" to byla přesně ta věta kdy jsem ztuhla a v hlavě se mi ozvalo jedno velké sakra. Zajela jsem si rukama do vlasů a podívala se zpátky na Didi. "Počkej on si toho nevšiml, vždyť je máš skoro po celém těle" vykřikne a zaboří do mě ty její obrovské oči. "Sakra já nevím byla tma a všechno bylo tak rychle" říct, že jsem byla v tuhle chvíli zoufalá bylo slabé slovo, sakra já nevěděla, jestli ty jizvy viděl nebo ne. "Do prdele" řeknu a pak si uvědomím jednu věc a myslím, že to v tu chvíli došlo i Didi "Lara" vykřikly jsme obě a já se přesunula zpátky na postel a plácla sebou vedle Didi. "Jestli si jich nevšiml teď Jess, všimne si jich příště a jestli se dozví, že jsi byla Lara jen proto, abys dostala od něj ty papíry, tak bude všechno v prdeli" měla pravdu "nedovolím, aby se to dozvěděl, musím mu to říct, ale teď na to není ta zprávná doba nevím jak by reagoval" řeknu a ona pouze přikývne.

"Musím jim to říct" řekla jsem po chvíli a Didi se na mě nechápavě podívala "to co celou dobu tajím, to kým opravdu jsem, lidi z Qeti musí zaplatit za mé rodiče a Alex bude první komu to hrdlo podřežu" takhle odhodlaná jsem nebyla nikdy, ale ten pocit, že to nikdo neví mě naprosto ničil, musí vědět, že ta malá holka, která kdysi tajně zmizela jsem já. "Jdu zavolat Harrymu a zítra uděláme schůzku obou gangů, kde to všem oznámím" na nic nečekám a zvednu mobil ze stolu, jenže Harry mi ho nebere, a hovor nakonec spadne do hlasovky. "Jedu za Harrym" oznámím Didi a než stačí něco říct zmizím z pokoje "Taylere" zaklepu na dveře a on okamžitě otevře, "mohl by jsi mě prosím hodit k Harrymu na motorku se mi nechce" řeknu a on si mě prohlédne od zhora dolů "a to jdeš jako v tomhle" jo Tayler bude provokovat vždycky. "A co je na tom špatně pane módní policie" oba vyprskneme smíchy a Tayler si samozřejmě neodpustí několik poznámek "tak za prvé v tomhle tě určitě nebude chtít ani pustit do jeho domu, za druhé sakra ta mikina je moje a za třetí mohla jsi se trochu zkulturnit" když to dořekne začnu se smát, popadnu gumičku, kterou jsem měla v kapse a stáhnu si vlasy do vysokého culíku. "No a hned si hezčí" pronese a na to ode mě schytá ránu do ramene. "No tak povídej jak ti to jde s Harrym" začne znovu, když nasedneme do auta "nebuď sakra tak zvědavý Taylere" řeknu vyhýbavě a podívám se z okýnka, miluju ten les kolem nás, naučila jsem se tam toho opravdu hodně. "Takže nejpozději v deset ráno tě očekávám doma" řekne hraně vážným hlasem, když zastavíme před Harryho domem, "ano budu doma tati" oba se zasmějeme a já se vydám k Harrymu.

Když mě jeho ochranka pustila domů, ani jsem se nenamáhala ho hledat, a šla rovnou k němu do pokoje. "Harry" zašeptala jsem tiše, když v jeho pokoji bylo zhasnuto. "Jess" řekl překvapeně a já viděla jak leží v posteli, takže jsem zavřela a doslova skočila za ním do postele. Oba jsme se začali smát, když Harry málem skončil díky mému skoku na zemi. "Co tady děláš Jessi" řekne a obejme mě kolem pasu. "Jsem připravená všem říct o tom kdo jsem a potřebuju, aby se oba naše gangy zítra sešly" řeknu a opřu se o jeho hruď tak, abych mu viděla do očí. "Dobře večer to všem oznámím a společně to probereme" řekne a lehce políbí mé rty a mé tělo na to okamžitě zareaguje, takže se mi po těle objeví husina. "A ještě něco, máme plány bomby, kterou Alex sestavuje a musím říct, že máme opravdu problém" zklesle se na něj podívám "slibuju ti, že toho zmrda zabiju i kdyby mě to mělo stát život Jessi, něco vymyslíme naše dva gangy jsou oba dost silné". "Mám tě ráda" řeknu a obejmu ho a hlavu zabořím do jeho krku. "Já tebe taky Jessi", jeho ruce zajedou pod mé triko a jeho dlaně zmáčkou mé boky, miluju ten pocit, když vím, že je u mě. "Jsi jenom moje, nikdy se tě nevzdám to ti slibuju" zašeptá do ticha a já se od něj trochu odtáhnu, abych mu viděla do očí. "Jsi sakra tak nádherná" řekne a políbí mě jemně tak, že si pamatuju každý zatracený pohyb jeho rtů.