Playboy||Calum Hood

Playboy 12.

Ehm... předpokládám..... kapesníky k ruce :'D Sama jsem měla problém o.O

,,Tak za prvý, přestaň se do nás srát! Nic ti do toho není a za druhý se omlouvám, jak jsem na tebe vyjel, ale kurva pochop mě! Já se ti taky do tvých vztahů nepletu. Proto nechci aby ses spletl ty do mého. Já si to musím nejdřív všechno ujasnit v hlavě, co chci a jak to bude dál. Nechci ji ztratit jenom kvůli tomu, že něco nějak uspěchám, na to ji mám až moc rád, snad mě chápeš a moje rozhodnutí respektuješ. Tebe prosím teda jen o jedno... Nech nás dva na pokoji. Já chci jen klid. Až budeme spolu, tak si kecej co chceš, to mi to už bude jedno, ale teď ne!"  Bože! Já to na něj všechno vybalil! Co mám teď čekat? Mám se bát jeho reakce? Asi. Seřve mě tu jako malýho kluka, že měl pravdu nebo mě jako starší podpoří.

,,Takže se ti líbí?" uculil se a tvářil se jako andílek.

,,Ashtone!" vyjekl jsem na něho, on se jen usmál.

,,Já to nemyslim zle, fajn, omlouvám se, jsem asi otravnej, ale když to, jak se na sebe koukáte a to všechno. Já prostě musim. Jsem rád, že jsi šťastnej, ale ještě radši budu, když se rozhoupeš a řekneš jí to. Věř mi, ona na to čeká. My s ní mluvili a byla celá špatná z toho, že slyšela, jak jsi říkal, že ta pusa při flašce byl jenom úkol a že se ti líbí Prue." povzdechl si. Fajn, netušil jsem, že ji to až tak vzalo, vím, že je z toho špatná, ale že až tak. 

Už předtim jsem jí chtěl říct, jak mě to mrzí a ke všemu jsem se ji přiznat, ale Luke to přerušil. Teď se k tomu musim ale dokopat. Musim jí říct pravdu, nejlépe co nejdřív. Co ji pozvat na večeři? Jo, to zní jako fajn nápad, tam by nás snad neměl nikdo vyrušit.

,,Já vim, že ji to trápí. Já vás ráno slyšel." povzdechl jsem si. Hodně mě to trápilo. Neskutečně!

,,Aha a už jsi s ní mluvil?" 

,,Nemluvil, ale chtěl jsem jenomže poprvý to přerušila ona, tím, že jsme vlézali do krámu, podruhý to přerušil Luke, když mi volal a potřetí to přerušil zase Luke, když volal jí a čtvrtá chvíle ještě nenastala." dostal jsem ho do podvědomí mých problémů a doufal jsem, že se mi nebude smát, to bych totiž  v tu chvíli vážně nepotřeboval.

,,Fajn, Luka ohlídám a Mika taky, jen jí to prostě řekni! Ona na to čeká, věř mi, že čeká." usmál se a poplácal  mě po rameni ,,Zasloužíš si bejt šťastnej." usmál se a pak odešel.

,,Počkej, až večer, pozvu ji na večeři a ještě musíme stejnak dořešit boty, takže času bude ještě dost, ale souhlasim s tebou, musim jí to říct co nejdřív. Jenže já se bojim, že ji prostě ztratim, že to uspěchám nebo něco takovýho." vybalil jsem ještě rychle na něho, než odešel.

,,Myslim, že je správnej čas, nemusíš ji hned vyznat lásku ani jí oznámit, že s ní chceč chodit. Jen ji řekni, že ti na ní záleží, je je pro tebe hodně důležitá a zkus jí třeba jen nějak naznačit, že ji máš rád, víc, než je zdrávo. Ona není hloupá a určitě to pochopí. Věř mi. Ono to pak už nějak dopadne, třeba jí to dojde hned a řekne ti to samý, třeba jí to dojde později. Ale určitě jí to dojde. Má tě taky ráda a záleží ji na tobě. To vidim já, to vidí Luke, to vidí Mike. Vidíme to všichni, tak se nemusíš bát. Mezi vámi to jiskří jako na kolotoči. Jen prostě vystihni správnej okamžik a uveď vše na sprácnou míru. S tou večeří to není špatnej nápad. Chce se jen vzmužit. Cale, já tu byl vždycky pro tebe a tak tomu bude i napořád. Nemusíš se bát zamnou přijít. Můžu zjistit něco od ní a nebo jí taky můžu něco naznačit. Třeba se jen zmínit, že jsi se dobu rozhodoval, co si vzít na sebe, nebo, že jsem s tebou dobu stál v květinářství, protože jsi nevěděl, co za kytku. Prostě ti jen chci pomoci. Ty jsi vždycky pomohl mně a já udělám to samý. Prostě si jen věř a dotáhni to až do konce." vážně tohle řekl Ash, anichž by se zasekl nebo jinak přerušil svůj monolog.

Má pravdu, chce se jen postavit na nohy a jít. Dotáhnout to až do cíle. První překážka je jí říct pravdu, prostě se k tomu dokopat. 

Padl jsem mu do objetí.A mačkal jsem ho, on mě to opětoval, i když jsem to nečekal. Ani tohle jeho moudro jsem nečekal. Nic z tohohle jsem nečekal.

,,Děkuju, moc si toho vážim. Tohle si všechno musim nechat ještě promyslet, ale děkuju."  pronesl jsem a uvolnil jsem stisk. 

,,Cale, je to jen pravda, záleží mi na tobě, proto jsem ti to řekl. Není to nic zvláštního, prostě jen chci, abys byl šťastnej.  Jako já s Kate a Luke s Miley. Zasloužíme si štěstí každej z nás a to tvoje je tu a je blízko. Hodně blízko, ani nevíš jak moc, tak ho chytni za pačesy a nedovol mu utýct, protože to by byla škoda. Velká škoda, kolikrát za život se ti vyskytne takováhle šance.Calume, tohle je tvoje příležitost, je tady a ty ji nesmíš nechat utýct. Jestli to necháš na pospas, tak toho budeš litovat." zase ten jeho monolog, plnej pravdy.

Proč jsem jeho slova nebral nikdy vážně? On má rozumu a rad na rozdávání a já složitě trpim se svým mozkem, kterej se podobá velikostí vlašskýmu ořechu.   Nechci skončit špatně, chci být s ní. S Jamie, s holkou, která mě k sobě táhne hned od začátku. Ona má všechny předpoklady ideální holky. Je vtipná, milá, je s ní sranda, je sportovně založená, má bezva postavu, rozumí mi, nevadím ji, má ráda kluky, nevadí jí moje sláva. Nejde po penězích. Záleží jí na mně. Má mě ráda, je ze mě mimo. Je fajn a je to Jamie, do který jsem se zamiloval a jsem v tom až po uši. Takhle láska nevypadá jen na nějakou chybku, který jsem absolvoval před pár měsíci a lety, tohle cítím v kostech. Něco nás magicky přitahuje. Jenže já nevim co, nedokážu si to pořádně vysvětlit, ale vim, že je to něco velkýho. Svedlo to naše cesty dohromady. 

Jsme jako zip, jakýmsi zvláštním způsobem pasujeme do sebe. Zip jsem nikdy nepochopil a to, jak drží v sobě, to nepochopim nikdy. Kéž by i náš zip pevně držel, nerad bych na něj totiž použil vteřinový lepidlo. Chci, aby náš vztah byl čistě jenom z lásky. Nic jinýho tam nechci ani nepotřebuju, chci jen samotné kouzlo, žádnou chemii. 

Miluju ji čistě, jako když voněj fialky na louce, jako když se vznáší motýl, jako pírko, co letí větrem, jako listí, co padá ze stromu, jako horskej potůček, co se vlní mezi kopci v lese. Prostě jako příroda, která je plná zázraků a překvapení. 

Kdo ví, jestli bych na tohle bez Ashe přišel. Jo, určitě přišel, ale za jak dlouho. On je tu pro mě jako Slunce pro Měsíc. Bez něj, bych byl v koncích a Jamie je pro mě jako Země. Dává mi oběžnou dráhu, díky který já mám co dělat.

,,Ashi." křiknul jsem na něho a rozeběhnul jsem se za ním. Obejmul jsem ho zezadu a znovu jsem mu děkoval.

I když tahle část je pořád ve stejný časový okamžik, tak nemůžu říct, že jsme se nikam nepohli. Calum konečně pochopil, co pro něj Jamie znamená. Bez Ashe by mu to trvalo asi kapku dýl. Doufám, že jste se neunudili, to bych nerada a za slzy se omlouvám. Mám Vás ráda.

Jinak, Playboy mi jde jiným směrem, nežli chci. Jenže je tu problém. Já všechno musim vypisovat. Netušim, jak tohle dopadne, ale snad Vás nezklamu. To bych hrozně nerada!!! ILYSM

Chelle ♥