Playboy||Calum Hood

Playboy 19.

„Co se stalo?" vystřelil okamžitě Calum, byl momentálně s nervama v prdeli.

„Slečna byla málem znásilněna." řekl poklidně a v Calumovi hrklo snad ještě víc.

„Je v pořádku?" strachoval se, měl o ni strach.

„Ano, je, akorát se teď klepe a není schopná komunikovat." pokračoval dál Thomas

„Kde je? Přijedu pro ni." vykřikl automaticky.

„Na rohu James's street." 

Z pohledu Caluma

James's street? Bože, vždyť to je uplně na druhý straně města! Co tam proboha dělá?

„Budu tam co nejdřív, počkáte tam s ní?" bál jsem se o ni. Moc. Jak jí to někdo mohl udělat?

„Určitě počkám a jeďte opatrně." varoval mě, no ne, já se asi cestou někde zabiju. 

„Děkuju." řekl jsem konečné slovo, na jeho reakci jsem nečekal, prostě jsem to vytípl, nasedl jsem do auta a jel jsem za ní. Prokrouhal jsem všechny zatáčky, semafory projel na červenou a dřel jsem pneumatiky. Konečně jsem se přiblížil, prudce jsem zabrzdil a vyběhl z auta. Seděli na lavičce a on ji držel v objetí. 

Rychle jsem ji objal a pořádně si ji namáčkl na sebe. 

„Š-ŠŠŠ, Jamie, všechno už je v pohodě." tisknul jsem ji na sebe a snažil jsem se ji uklidnit. Její celé tělo se klepalo jako ratlík a byla celá vyděšená. No, kdo by taky nebyl. 

„Zavolám policii." zvedl se ten chlápek vedle mě a vytahoval telefon. Kývnul jsem na souhlas a líbl jsem ji do vlasů.

„Zlato, už je všechno v pohodě." měl jsem vztek. Ne na ni, ale na NĚJ. Až zjistim, kdo to je, tak mu zakroutim tak s čůrákem, že mu upadne. Ups...

„Co se stalo?" vyptával jsem se dál. Musim zjistit, co se tu stalo, proč je tady a všechno ostatní.

„Da-da-dawe." vydechla a rozbrečela se.

„Ten hajzl." vykřikl jsem, svaly se mi sepnuly. Tušil jsem, že si jednou něco zkusí. Měl jsem to tušit a vůbec ji s nim nepouštět samotnou. Tohle by se vůbec nemuselo stát.

„Policii jsem zavolal, ale prý pokud nebyla znásilněna, tak to není akutní. Máte se zítra dostavit na policii." vydechl a sednul si vedle nich na lavičku.

„Dobře, moc vám děkuju, jak vám to mohu vynahradit?" podíval jsem se na něj . Kdybych mohl, ruce bych mu líbal, kdo ví, co by se stalo, kdyby tu nebyl on. Třeba by teď ležela Jamie někde v křoví.

„To nestojí za řeč, takovej hazl. Má to, co si zaslouží." podíval se na JA a smutně se usmál. „Tu máte moji vizitku, zítra zavolejte, abych mohl dosvědčit svědectví." Natáhl ke mě ruku, kterou vytáhl z kapsy, usmál se a pomalu se zvedl. 

„Dobře, moc děkuju, ještě jednou." trošku jsem nadzvedl koutky a vizitku si převzal. Strčil jsem ji do kapsy a pomalu jsem se s Jamie zvednul. Čapnul jsem ji do náruče a šel jsem k autu. Posadil jsem ji na sedadlo spolujezdce, já jsem usedl za volant a rozjel jsem se domů. 

Vynesl jsem ji z auta a nečekaně mi otevřeli kluci. Jak o mně vědí?

„Calume, Calume..." pronesl Luke a pokroutil hlavou.