7. kapitola - Vadný kus

269 41 6
                                    

„Nečekám, že mé úmysly pochopí."

***

Tak, jako vždy, mu královnina ledová krása brala dech. Od doby, co ji viděl úplně poprvé při obřadu víl, z ní stihla vyrůst opravdu překrásná fae plná šarmu a autority.

Dnes před ní klečel téměř svléknut v jejich soukromých komnatách, kde si jej nechala zavolat ihned poté, co jí bylo sděleno, že je princezna Rina pryč. To on ji měl od jejího příchodu na starost.

Probodávala ho přísným pohledem a ve své pravé ruce drtila jeho bílou košili. Tak ráda by ho sem zavolala, stejně jako to udělala několik nocí předtím, kdy jí zahříval její lože, bohužel dnes ne. Dnes nebyl ten správný čas, kdy by ji měl obšťastnit. Dnes musela zjistit proč její chráněnka odešla... A hlavně kam.

Leona nebyla bláhová. Moc dobře věděla, že by se k tomu ta lidská dívka neodhodlala sama, když Rhonii neznala. Dokonce neuměla ani používat světelné mosty, které spojovaly kontinent od ostatních ostrovů. Orel musel něco vědět. Vyčetla to okamžitě, když za ní přišel a jejich pohledy se střetly.

Byl u toho, když odcházela...

„Pověz mi všechno," přikázala veliteli stráže a přistoupila k němu blíž. Košili odhodila na nedaleké křeslo, načež si k muži dřepla a svá křídla sklonila. Už nepůsobila tak hrůzostrašně jako předtím. Nyní z ní vyzařovala láska, kterou v sobě dlouho schovávala. Natáhla ruku ověnčenou prsteny k Orlovi a pozvedla jeho bradu tak, aby mu viděla do očí. Nemohl jí tak lhát. Její moc mu to nedovolovala a on si to moc dobře uvědomoval.

„Teran, Vaše Veličenstvo."

Zamračila se. Tohle jméno neslyšela tak dlouho...

„Odnesl ji neznámo kam ihned poté, co prošla proměnou."

„Proč?" naléhala.

„Nevím."

Letmý záblesk v jeho očích ji však utvrdil v opaku. „Lžeš."

Mlčel. Chtěl Rinu chránit, ale nedokázal královnině moci nijak odporovat. Povzdechl si a spustil: „Není tou, kterou jsme si mysleli, že je."

„Jak to myslíš?"

„Místo křídel ji ze zad vyrašilo poupě. Víte moc dobře, co to znamená."

„Jak se to stalo?!" zvýšila hlas a vstala. Znepokojilo ji, že zklamala. Její výběr princezny byl bezchybný. Jak se to mohlo stát?! Měli přece jistotu! I tak však její nitro nepohltil vztek, jak by měl, nýbrž radost. Poslední dílek do její skládačky díky Rinině květu brzy zapadne a ona tak po padesáti letech konečně dokončí svůj pracně připravovaný plán.

„Došlo k nedorozumění, má paní."

„Leze to z tebe jako z chlupaté deky!" použila jedno z přirovnání, které jí vyplynulo na jazyk téměř automaticky. Dlouho si na svůj život v lidském světě nevzpomněla. Tohle jí však její mizerné dětství připomnělo. „Tak mluv!" Chtěla vědět víc.

„Není vyvolenou. Došlo k záměně dvou dívek. Její sestra měla být tou, která podstoupí obřad a stane se vaší nástupkyní."

Jaká to náhoda.

„Proč o tom nic nevím?!" pohodila rukama. Její vyslanci přeci tehdy měli zjistit všechno, co se rodiny Valentových týkalo. Proč jí utekla tak podstatná věc? Měli dvě dcery! Dvě stejně staré dcery!

„Omlouvám se."

„Ty za nic nemůžeš, Orle. Je to chyba těch hlupáků, které jsem do lidského světa poslala před lety," povzdechla si a promnula si čelo. Zprvu sice chtěla vychovat nástupkyni, kterou by prostřednictvím své moci mohla ovládat, ale nyní, když se stala princeznou Rina, daly se do pohybu věci, které před světem Leona skrývala.

„Co budete dělat?"

„Já?" uchechtla se. „Já nic, milý Orle. To ty mi tu dívku přivedeš. Nedopustím, aby ji Teran," jeho jméno skoro vyplivla, „naučil špatným způsobům."

„Ale–"

„Žádné ale. Všichni v Rhonii moc dobře vědí, co se dělá s vadnými kusy."

***

Bál se. Netušil, co by s Rinou mohla královna udělat. I když říkala, že to moc dobře věděl, nebyla to pravda. Nebyl zasvěcen do strašlivých rituálů cti, které se v Rhonii za jeho život pořádaly dva. Vždy byl mimo palác a možná tomu bylo i dobře.

Dokázal by být Leoně oddán i po té, co by zjistil, co má s Rinou v plánu? Zavrtěl hlavou, až se mu vlasy lehce zavlnily, přičemž třpytivé stříbrné nitky odrážely do stěnách paláce sluneční odlesky.

Zastavil se u jednoho z velkých oken a zadíval se na nádvoří, kde už mu sluhové chystali koně a zásoby na cestu. Královna moc dobře věděla, kam pojede a on si toho byl také moc dobře vědom. Říši tmy navštívil jen jednou a navždy si slíbil, že to už znovu neudělá. Avšak kvůli té maličké, kvůli Rině, bude muset. Chtěl ji zase najít. Chtěl se o ni postarat a kdyby to šlo, tak ji i zbavit květu, což byla jedna z královnin nabídek, kterou měl Rině vyřídit – pokud se vrátí, zbaví ji květu.

Proč se jen nemohla stát fae světla?

Všechno by potom bylo jednodušší jak pro něj, tak i pro ni. Nemohl dál čekat. Leona mu udělila rozkaz a on byl připraven ho splnit. Ať už se bude muset postavit Teranovi nebo své sestře. Rinu z toho temného místa dostane.

Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCEDonde viven las historias. Descúbrelo ahora