10. kapitola - Máte tady mobily?

232 33 7
                                    

„Rohy nejsou od špičatých uší zase tak daleko."

***

„No do prdele," zašeptala Rina překvapeně, když se s Eirin zastavily před zrcadlem v jí přidělené komnatě. Prohlížela si dívku v odraze a marně hledala své staré já. Její rusé vlasy získaly mnohem zářivější barvu. To samé se jí stalo i s očima. Celá jak kdyby o rok zestárla a konečně zženštila. Nepřipadala si jako ta malá holka, která ještě před pár dny oslavila osmnáctiny. Nyní z ní byla žena, a i když se tak necítila, rozhodně tak vypadala. Křivky celého těla měly nyní ostřejší přechody a na svých tvářích marně hledala stopy po pihách. Celá pokožka se jí vyhladila a zpružněla, čímž dostala i zdravě vypadající vzhled.

Její poznámka však nesměřovala k jejímu o něco přijatelnějšímu tělu, nýbrž k uším, jež se jí po cestě musely změnit. Ve Vrisei by si špiček určitě všimla jak ona, tak i Zonya.

Prsty si přejížděla po tváři, zkoumala každičký detail a tiše zírala do zrcadla. Nemohla tomu uvěřit. Tohle že byla ona? Viděl mě takhle i Teran? Všiml si té změny?

„Ty ses po proměně ještě neviděla?" zareagovala na její prohlížení Eirin, přičemž rozestírala zatažené závěsy, aby do pokoje proniklo alespoň trochu denního světla, i když jej díky hranici nebylo mnoho.

Rina zavrtěla hlavou a pootevřela rty, které konečně nabyly nějakého toho plnějšího tvaru, po němž vždy toužila. „Neproměnila jsem se hned po vypití nektaru."

„Že ne?" podivila se Eirin a přistoupila k Rině. „Ty jsi plná překvapení, holka," poplácala ji po ramenou. „Co ten květ? Jsi připravená?" Sklouzla pohledem na plášť, který byl očividně něčím ze zad podepřen.

„Nevím," stáhl se jí žaludek. Bála se. Co když budu s květem odpudivá?

„Nemáš se čeho bát. Jsem tady jenom já, bručoun Teran spí. Bude to jen mezi námi." Natáhla ruce kolem Rinina krku, aby jí mohla plášť odepnout. Dívka ji však zastavila položením své ruky na tu její.

„Co mám očekávat?" otočila se přes rameno na Eirin a ta nenuceně pokrčila rameny.

„Podle velikosti předpokládám spíš poupě, než květ samotný."

„Bude... s ním spojená nějaká magie? Královna díky své proměně údajně získala taky nějakou."

„Na to musíš přijít ty sama." Rozepnula jí plášť, opatrně od Riny odstoupila a přehodila jej přes nedaleké opěradlo židle. Usmála se a v čokoládových očích jí nadšeně zajiskřilo. „Je nádherné," vydechla. „Otoč se."

Rina poslechla. Pomalu s očima upřenýma do zrcadla se otočila bokem. Jakmile spatřila první náznak rudých okvětních plátků, zalapala po dechu. Odvážila se si část, kde poupě rašilo ze zad, pohladit. Už to nebolelo tak, jako předtím. Její kůže v okolí květu příjemně hřála a dodávala rostoucímu poupěti sílu, kterou bude při svém rozkvětu potřebovat.

„Kdy vykvete?" zamumlala tiše Rina a lehce se otáčela, aby si svá záda prohlédla ze všech stran. Zaschlou krev na košilce ignorovala. Byla svými křídly totálně okouzlená.

„Až příjde jeho čas," mrkla Eirin. „Nechám ti připravit koupel, co říkáš? A potom ti najdeme něco na sebe. Není moc dobrý nápad chodit před Teranem v tomhle," našpulila pobaveně rty a poukázala na Rininu košilku, která zakrývala určité partie jen tak tak. „Upřímně se divím, že tě v lese někde neohnul," uchechtla se a zmizela ve dveřích vedle zrcadla, které musely vést do koupelny.

Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCEKde žijí příběhy. Začni objevovat